Kal Ho Naa Ho
Tomorrow May Never Come
Režie:
Nikkhil AdvaniScénář:
Karan JoharKamera:
Anil MehtaHrají:
Shahrukh Khan, Saif Ali Khan, Preity Zinta, Jaya Bhaduri, Sushma Seth, Lillete Dubey, Reema Lagoo, Sonali Bendre, Sanjay Kapoor, Simone Singh, Satish Shah (více)Obsahy(2)
Studentka Naina, které se neúspěšně dvoří sukničkář Rohit, zjistí, že do protějšího domu v jejich newyorské čtvrti se přistěhoval trochu oprsklý, ale sympatický Aman a milostný trojúhelník je rázem na světě. Tentokrát s poněkud neobvyklým rozuzlením. (5150)
Recenze (27)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,991,922 ║Tržby Celosvetovo $13,200,241║ ()
Romantika po indicku není vůbec špatná, dokonce i ty hudební vložky, kterých jsem se vyloženě bála, jsou vesměs zábavné, herci taky ujdou a děj je překvapivě sledovatelný. Na tak dlouhou stopáž musím uznat, že jsem se nenudila ani chvilku a i přes nechutné citové vydírání musím konstatovat, že na mě tedy sakra dobře zabralo. Na další Bollywood se vyloženě těším. ()
Jak i na IMDb kdosi trefně podotkl, pokud máte rádi operu, nemusí vám řeč Bollywoodu dělat žádný problém. Jsou si totiž velmi podobné a možná mají k sobě někdy blíž než Bollywood s Hollywoodem. Tenhle film nabízí další x-tisící klasickou variaci na známé téma, tentokrát v "exotických" kulisách New Yorku. Ač přes tři hodiny, co do zbytečnosti bych vytknul snad jen závěrečné tři minuty, bez těch by se film klidně obešel. Jinak je to opravdu velkolepá záležitost, navíc i docela vtipná (cituje se tu i z jiných bollywoodských filmů) a přesvědčivě zahraná. Pokud mně osobně něco trochu vadilo, tak je to ten pozápadnělý styl, který se promítl zejména v hudbě. Indie umí čarovat mnohem víc. Bollywood sice také, ale jsou prostě filmy, které nastavují laťku pojmu standard. Tohle je jeden z nich. ()
100% úsměv na tváři mi vykouzlila hlavně variace na Chale Chalo z Lagaana. ()
Místy vtipné, výpravná choreografie Farah Khan, ale na 186 minut tedy příliš řídký scénář... a těmi potoky slz se to tedy nespravilo. ()
Vzpomínáte jak se Marty McFly pokoušel v Návratu do budoucnosti dát dohromady nesmělého George s Lorraine, což komplikovala nejen Georgova neohrabanost a omezený čas na splnění mise, ale hlavně to, že Lorraine byla zamilovaná do něj? Tak tohle je totéž, jenže po bollywoodsku a bez cestování časem. Zatímco první hodina je komedie plná vtípků, gagů a zábavných slovních přestřelek, druhá se překlápí do romantiky jen občas osvěžené nějakým vtípkem, aby si do třetí hodiny navlékla kostým srdceryvného tragického dramatu. Má to výborné písničky a taneční čísla, má to humor i zajímavý milostný trojúhelník, všechny emoce jsou vytuněné do extrému, a první dvě hodiny jsou dokonalé. Bohužel jim to poněkud kazí poslední hodinka, protože zatímco první hodina zábavným nebo dramatickým způsobem rozehrála příběhy tuctu postav, v poslední hodině je scénář všechny zahodil, aby se soustředil na možná až zbytečně protahované a ubrečené čekání na nevyhnutelné. Navíc mě časem zaujala spíš vedlejší rovina rodinného dramatu babičky, matky a vnučky než hlavní linie milostného trojúhelníku. Pořád je to fajn, člověk se nenudí, zasměje se, uroní slzu (a ne jednu), najde tu několik moudrých myšlenek zabalených do reje křiklavých barev, ale na tu pátou hvězdu to, byť jen těsně nedosáhne. ()
Indické filmy musí divák vnímat srdcem. Nejsem suprexpert na Bollywood, ale tady mi to došlo a díky tomu jsem si film parádně užila. Nemá cenu se zbývat logičností některých scén, ony jsou hlavně malebné a mají působit na emoce. Emoční ždímačka – to je moje přezdívka pro snímek, který hraje s cinknutými kartami a diváka proveze po horské dráze lásky, smutku, tragédie i odpuštění. A já mu to spolkla i s navijákem. První třetina neskutečně vtipné konverzační komedie najednou přešla do dramatu a já nevěděla, jestli se mám ještě smát nebo už začít brečet. ___ A ano, konec už byl strašně sentimentální, ale předchozí děj mě připravil, takže mi to ani nevadilo.___ Skvěle použité dělené plátno. ____ Aman (v podání Shahrukha Khana) je jeden z nejsympatičtějších charakterů, se kterým jsem se kdy ve filmu setkala. ()
Prvá polovica výborná zábava, výborné charaktery a herecké kreácie v už trocha okukanom New Yorskom prostredí. Druhá polovica síce umne využíva efekt scudzováku a humorné eskapády, ale od určitého momentu tlačí tak na pílu, že postavy vlastne dokonca nerobia nič iné len plaču a nariekajú. Na jednu stranu je to dobre, lebo ani jedna neodbieha počas filmu na záchod a my ako diváci na ňu nemusíme čakať, ale ten kto videl už nejaké tie Indické filmy sa stáva táto pasáž ubíjajúca. Do slova a do písmená sa jedná o telenovelu, ktorá síce končí „netradične“ , ale tú indickú „netradičnosť“ už veľmi dobre poznám. Takže pozerateľný priemer. A už nutne potrebujem vidieť film, ktorý nie je o milostnom trojuholníku, lebo ma udrie. Ale Preity Zinta je nádherná a odkaz na Lagana tiež potešil. ()
Nejpatetičtější a nejsmutnější filmový milostný trojúhelník. Jakože ever. ()
Bollywoodský film je žánr sám o sobě. Pro ty, kdo neví, oč běží, nemá smysl se tady rozepisovat. Doporučuji nastudovat základní fakta a pak se sem vrátit. Ti znalejší, či dokonce ti, kdo si bollywoodské "filmy" oblíbili, by měli zbystřit, protože Kal Ho Naa Ho (česky volně snad jako Zítřek nemusí přijít), je rozhodně špička žánru. Perfektní, téměř americká výprava, skvělé zpracování, "nablejskaní" herci (hlavně charismatický Shah Rukh Khan), úžasné taneční kreace, velice povedená hudba i fakt, že se film odehrává v Americe, z něj dělají velmi atraktivní podívanou. Pokud pochopíte a přijmete pravidla bollywoodské hry, budete se určitě dobře bavit. ()
Ako už samotný názov filmu predvádza, emócie sú v tomto filme silno prítomné, a to najmä v závere. Kým sa však k tým smutnejším fázam film dostaneme, čaká nás kopa komediálno-teatrálnych scén okolo ústredného trojuholníku postáv Naina - Aman - Rohit. Dej je skutočne až príliš zbytočne natiahnutý do mamutej dĺžky troch hodín, a niektoré fázy by sa dali naozaj o kus skrátiť. Ale nevadí, rozhodne som sa nenudil, a to najmä vďaka výbornému hereckému obsadeniu, ich postavám, zaujímavým zvratom a dôvtipným dialógom. No a určite treba pochváliť aj parádny soundtrack! Pekný film, ktorý vyčarí na tvári úsmev, no v závere aj smútok. 4* ()
Tak hergot - když se Bollywood rozhodne ždímat city, tak ve velkém stylu. Dobrá polovina stopáže je věnovaná detailům na ubrečené tváře, emoce tečou proudem, hudebně-taneční intermezza se tančí, newyorských záběrů je dostatek (to aby v Indii věděli, jak že to ve Státech vypadá), všechno je umělé, ale tak opravdově umělé (pokud něco takového existuje, tak to Bollywood dovede zachytit celkem věrně), tempo je smrtonostné, ačkoliv film má nekonečnou stopáž - aneb Bollywood si s vámi na nic hlubokomyslného hrát nebude (a proto tak nějak nemá šanci vás rozčílit jako to dovede Hollywood) a když si zvyknete na závratné tempo řeči, míchání angličtiny a hindštiny, pohádkového rytíře, smutnou princeznu, sexy prince a nerudnou babku a na těch pár dalších bollywoodských stereotypních postav, můžete si pobrečet do kapesníku, občas se pobavit, někdy zůstat nevěřícně zírat - a hlavně: "escapism, baby". Nikdy bych si nemyslela, že budu muset uznat, že dlouhometrážní bollywoodské soap-opery mají něco do sebe, ale co naplat, asi stárnu... ()
Bollywood! Tento film zastupuje všetko čím sa bollywood vyznačuje. Všetko je MAXI, smútok, šťastie, láska, obetovanie. Videla som ho veľakrát a vždy v ňom nájdem niečo nové, aj keď často cez slzy, lebo keď už viem o čo ide tak plačem od začiatku. Hudba je v tomto filme výnimočne skvelá. Pieseň Maahi ve, bolo to absolútne prvé čo som z kedy z Bollywoodu videla a bola to láska na prvý pohľad, odvtedy ma bollywoodske filmy viac či menej okúzľujú. Maahi ve je typická, farebná, roztancovaná ... ako celý tento film. Skvelá zostava hercov SRK, Ali Saif, Preity ani nič iné nenapovedá. ()
Do teď jsem si myslela, že všechny indické filmy jsou na jedno brďo....ale nejsou :( ()
Niekedy sú slová zbytočné. Teraz napríklad. Ale úsmev a slzy vravia myslím mnohonásobne silnejšou rečou. Film, ktorý skoro našupu putoval do mojej topky. Ženám sa asi páčiť nebude, ale mimo iných tých krásnych vecí (a že ich bolo požehnane), záverečná scéna na moste je asi to najsilnejšie, čo som v súvislosti s láskou vo filme videl a to nepreháňam. Jo a krásna hudobná téma opakujúca sa v rôznych variáciách. To tiež nesmiem opomenúť. Shahrukh svojím málo premenlivým hereckým prejavom tu zapadol najviac ako sa dalo. ()
Když mě dokáže film rozesmát, rád se na něj podívám znovu, když mě dokáže hodně rozesmát, a daří se mu to opakovaně celou první půlku a zároveň spontáně, tak se opravdu bavím a když dokáže v závěru tak zamávat s emocemi a otočit o 180° a dojmout až k slzám je to trefa do černého. Nechybí zde standartní Indie kultura viz. pravá indická restaurace či domluvená svatba, ale všechno je naservírované velmi pozvneseně a s notnou dávkou humoru - např. skvělá cover - Pretty women, Disco, klasické roztančené barevné sárí, velmi dobrá hudba i kamera a špičky mezi bollywoodskými herci a herečkami. Nevím jestli neposunu svůj nejoblíbenější Indie film Devdas na druhé místo, protože Kal Ho Naa Ho (Zítřek už nemusí být) P.S. Kromě jednoho uživatele, který dal odpad (což jsou většinou lidé, kterým bollywood nic neříká a proto by si ho raději neměli vůbec pouštět) mne velmi potěšilo, že nejsem jediný kdo dal plných 5***** ()
Naina je nepríjemná na každého (okrem mamy a sestry), Rohit proste nie je dosť štýlový a Aman sa každému pletie do života. Nebiť Saifa, tak by to bol ďalší film, ktorý nenávidím. Babka, ktorá terorizuje svoju vnučku, pretože bola adoptovaná? A pripisuje jej vinu za samovraždu svojho syna (jej adoptívneho otca)? No fuj. Nebol to jediný problém, ktorý som s filmom mala, ale bol to ten najzávažnejší. A vyriešili ho aboslútne smiešne (mali tú babku proste zobrať niekam na výlet a zabudnúť ju tam...). A prečo Naina ešte aj po toľkých rokoch plakala za Amanom, keď mala doma takého úžasného manžela? Bollywood, niekedy ti nerozumiem, ale nevadí. Nemusí sa mi páčiť každý film... ()
Je to super kýč a nestydatá ždímačka, ale na tom není nic špatnýho. :) Kdyby nebylo toho zbytečně dlouhýho konce, bylo by to na pět. Ústřední song je nádhera! ()
Čekala jsem bíc. Ústřední trojice k sobě neladila. Možná proto, že S. Khan je opravdu výjimečný herec, takže druhý muž nutně zůstává v jeho stínu, možná proto, že herecky mě P. Zinta ani trochu nepřesvědčuje, nejtěžší pro mě byly scény, kdy plakala, půlka žen to podle mě zvládá věrohodněji. Bylo to jak cukrová vata a občas by všem člověk nejradši nabančil. Koukat se na to dalo, ale to, jak se obávám, bylo všechno. ()
Jakožto člověk nepříliš znalý Bollywoodské produkce si netroufnu hodnotit nakolik Kal Ho Naa Ho patří k typickým či atypickým zástupcům tamější produkce, ale snad mohu alespoň říci, že obsahuje vše, co si právě málo znalý divák s Bollywoodem spojuje: množství masových muzikálových čísel, překrásné ženy, osudovou lásku a velkorysou stopáž. +++++ Ačkoliv mě muzikálová čísla nijak zvláště neoslovují, v tomto filmu mi dělaly asi největší radost, zkušenosti průmyslového gigantu jsou znát. Ohňostroj barev, rytmický rychlý střih a pulzující energie přetékají oputentně z plátna či obrazovky. Pohybově nadaní herci tančí jako o život a byť podstata muzikálových vsuvek film teoreticky nejvíce vzdaluje realitě, neboť nikde z ničeho nic neshromáždíte desítky tanečníků a nezačne hrát všeprostupující hudba, právě z nich jsem cítil nejvíc opravdového života a upřímnosti +++++ Rozhodně mě netrápí, když se na plátně vyskytne přemíra pohledných dívek a neděsím se ani tříhodinových filmů. Jde ovšem o to, na co ty tři hodiny musíte koukat. Věřím dokonce v existenci lásky a nevidím důvod, proč by se o ní nemohly točit filmy, no fakt :) Uznávám tedy téma, ale způsob jeho uchopení tímto filmem ani náhodou. +++++ Scénář tohoto filmu neusiluje o nic jiného než vláčení diváka od emoce k emoci, od slz smutku k slzám štěstí, od překotného bušení srdce k jeho zastavování. Kdykoliv už se vám zdá, že teď už se všechno vyřešilo, můžete se spolehnout na to, že přijde nějaký šok. Někdy ho předvídat lze, jindy ne. Musím uznat, že Kal Ho Naa Ho dokonce v pár připadech záměrně v diváku vyvolá určité očekávání, které pak stejně záměrně nesplní. Bohužel tahle výhoda je veškerými zdrcujícími zvraty zcela anulována. +++++ Scénáři naprosto chybí soudnost, obraty v ději se píší tak, aby byly co nejostřejší. Protagonistka Naina je vláčena od jednoho chlapovi k druhému a zase k prvnímu, protože ji to tak krásně rozervává a zároveň se nám líčí jako žena, která se zamiluje jen jednou, protože to jejímu trápení dodá na důležitosti. Že v tom někdo vidí rozpor? Ale no tak, to byste přes slzičky neměli! Lži se vyslovují proto, aby byly v nejvhodnější okamžik odhaleny. Nejvhodnější pro? Pro slzy. +++++ Divákovi se zatajuje spousta důležitých informací a to až do chvíle, kdy na něj mohou nejvíce dolehnout. Pravda, je to stará dobrá scénáristická a vlastně vůbec vypravěčská taktika. Umění vyprávění ovšem spočívá v tom, aby si posluchač/divák nepřipadal podveden, aby užití tohoto postupu nebylo pěstí na oko. Kal Ho Naa Ho si s tím hlavu neláme, umisťuje beze studu direkty na předchozí monokl. +++++ Zítřek už možná nepřijde vás pěstmi a kopanci do zadnice usměrňuje na cestě po slzavém údolí, aby vás na konci vykopl do finále, v němž budete na levé oko plakat štěstím, na pravé smutkem a na obě dojetím. Proti obvyklému Hollywoodu by snad ta hořkosladká tečka působila i vcelku svěže, kdyby nebyla tak přepjatá. Přesto se nesnížím ke zvolání "podělaná Indie" a budu doufat, že třebas Ráj nebo paralelní film přeruší mé subkontinentální trápení. Silná *. () (méně) (více)