Reklama

Reklama

Zítřek už možná nepřijde

(festivalový název)
  • Indie Kal Ho Naa Ho (více)

Obsahy(1)

Studentka Naina, které se neúspěšně dvoří sukničkář Rohit, zjistí, že do protějšího domu v jejich newyorské čtvrti se přistěhoval trochu oprsklý, ale sympatický Aman a milostný trojúhelník je rázem na světě. Tentokrát s poněkud neobvyklým rozuzlením. (5150)

Recenze (25)

Jossie 

všechny recenze uživatele

Romantika po indicku není vůbec špatná, dokonce i ty hudební vložky, kterých jsem se vyloženě bála, jsou vesměs zábavné, herci taky ujdou a děj je překvapivě sledovatelný. Na tak dlouhou stopáž musím uznat, že jsem se nenudila ani chvilku a i přes nechutné citové vydírání musím konstatovat, že na mě tedy sakra dobře zabralo. Na další Bollywood se vyloženě těším. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Jakožto člověk nepříliš znalý Bollywoodské produkce si netroufnu hodnotit nakolik Kal Ho Naa Ho patří k typickým či atypickým zástupcům tamější produkce, ale snad mohu alespoň říci, že obsahuje vše, co si právě málo znalý divák s Bollywoodem spojuje: množství masových muzikálových čísel, překrásné ženy, osudovou lásku a velkorysou stopáž. +++++ Ačkoliv mě muzikálová čísla nijak zvláště neoslovují, v tomto filmu mi dělaly asi největší radost, zkušenosti průmyslového gigantu jsou znát. Ohňostroj barev, rytmický rychlý střih a pulzující energie přetékají oputentně z plátna či obrazovky. Pohybově nadaní herci tančí jako o život a byť podstata muzikálových vsuvek film teoreticky nejvíce vzdaluje realitě, neboť nikde z ničeho nic neshromáždíte desítky tanečníků a nezačne hrát všeprostupující hudba, právě z nich jsem cítil nejvíc opravdového života a upřímnosti +++++ Rozhodně mě netrápí, když se na plátně vyskytne přemíra pohledných dívek a neděsím se ani tříhodinových filmů. Jde ovšem o to, na co ty tři hodiny musíte koukat. Věřím dokonce v existenci lásky a nevidím důvod, proč by se o ní nemohly točit filmy, no fakt :) Uznávám tedy téma, ale způsob jeho uchopení tímto filmem ani náhodou. +++++ Scénář tohoto filmu neusiluje o nic jiného než vláčení diváka od emoce k emoci, od slz smutku k slzám štěstí, od překotného bušení srdce k jeho zastavování. Kdykoliv už se vám zdá, že teď už se všechno vyřešilo, můžete se spolehnout na to, že přijde nějaký šok. Někdy ho předvídat lze, jindy ne. Musím uznat, že Kal Ho Naa Ho dokonce v pár připadech záměrně v diváku vyvolá určité očekávání, které pak stejně záměrně nesplní. Bohužel tahle výhoda je veškerými zdrcujícími zvraty zcela anulována. +++++ Scénáři naprosto chybí soudnost, obraty v ději se píší tak, aby byly co nejostřejší. Protagonistka Naina je vláčena od jednoho chlapovi k druhému a zase k prvnímu, protože ji to tak krásně rozervává a zároveň se nám líčí jako žena, která se zamiluje jen jednou, protože to jejímu trápení dodá na důležitosti. Že v tom někdo vidí rozpor? Ale no tak, to byste přes slzičky neměli! Lži se vyslovují proto, aby byly v nejvhodnější okamžik odhaleny. Nejvhodnější pro? Pro slzy. +++++ Divákovi se zatajuje spousta důležitých informací a to až do chvíle, kdy na něj mohou nejvíce dolehnout. Pravda, je to stará dobrá scénáristická a vlastně vůbec vypravěčská taktika. Umění vyprávění ovšem spočívá v tom, aby si posluchač/divák nepřipadal podveden, aby užití tohoto postupu nebylo pěstí na oko. Kal Ho Naa Ho si s tím hlavu neláme, umisťuje beze studu direkty na předchozí monokl. +++++ Zítřek už možná nepřijde vás pěstmi a kopanci do zadnice usměrňuje na cestě po slzavém údolí, aby vás na konci vykopl do finále, v němž budete na levé oko plakat štěstím, na pravé smutkem a na obě dojetím. Proti obvyklému Hollywoodu by snad ta hořkosladká tečka působila i vcelku svěže, kdyby nebyla tak přepjatá. Přesto se nesnížím ke zvolání "podělaná Indie" a budu doufat, že třebas Ráj nebo paralelní film přeruší mé subkontinentální trápení. Silná *. ()

Reklama

nash. 

všechny recenze uživatele

Vzpomínáte jak se Marty McFly pokoušel v Návratu do budoucnosti dát dohromady nesmělého George s Lorraine, což komplikovala nejen Georgova neohrabanost a omezený čas na splnění mise, ale hlavně to, že Lorraine byla zamilovaná do něj? Tak tohle je totéž, jenže po bollywoodsku a bez cestování časem. Zatímco první hodina je komedie plná vtípků, gagů a zábavných slovních přestřelek, druhá se překlápí do romantiky jen občas osvěžené nějakým vtípkem, aby si do třetí hodiny navlékla kostým srdceryvného tragického dramatu. Má to výborné písničky a taneční čísla, má to humor i zajímavý milostný trojúhelník, všechny emoce jsou vytuněné do extrému, a první dvě hodiny jsou dokonalé. Bohužel jim to poněkud kazí poslední hodinka, protože zatímco první hodina zábavným nebo dramatickým způsobem rozehrála příběhy tuctu postav, v poslední hodině je scénář všechny zahodil, aby se soustředil na možná až zbytečně protahované a ubrečené čekání na nevyhnutelné. Navíc mě časem zaujala spíš vedlejší rovina rodinného dramatu babičky, matky a vnučky než hlavní linie milostného trojúhelníku. Pořád je to fajn, člověk se nenudí, zasměje se, uroní slzu (a ne jednu), najde tu několik moudrých myšlenek zabalených do reje křiklavých barev, ale na tu pátou hvězdu to, byť jen těsně nedosáhne. ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Indické filmy musí divák vnímat srdcem. Nejsem suprexpert na Bollywood, ale tady mi to došlo a díky tomu jsem si film parádně užila. Nemá cenu se zbývat logičností některých scén, ony jsou hlavně malebné a mají působit na emoce. Emoční ždímačka – to je moje přezdívka pro snímek, který hraje s cinknutými kartami a diváka proveze po horské dráze lásky, smutku, tragédie i odpuštění. A já mu to spolkla i s navijákem. První třetina neskutečně vtipné konverzační komedie najednou přešla do dramatu a já nevěděla, jestli se mám ještě smát nebo už začít brečet. ___ A ano, konec už byl strašně sentimentální, ale předchozí děj mě připravil, takže mi to ani nevadilo.___ Skvěle použité dělené plátno. ____ Aman (v podání Shahrukha Khana) je jeden z nejsympatičtějších charakterů, se kterým jsem se kdy ve filmu setkala. ()

berg.12 

všechny recenze uživatele

Jak i na IMDb kdosi trefně podotkl, pokud máte rádi operu, nemusí vám řeč Bollywoodu dělat žádný problém. Jsou si totiž velmi podobné a možná mají k sobě někdy blíž než Bollywood s Hollywoodem. Tenhle film nabízí další x-tisící klasickou variaci na známé téma, tentokrát v "exotických" kulisách New Yorku. Ač přes tři hodiny, co do zbytečnosti bych vytknul snad jen závěrečné tři minuty, bez těch by se film klidně obešel. Jinak je to opravdu velkolepá záležitost, navíc i docela vtipná (cituje se tu i z jiných bollywoodských filmů) a přesvědčivě zahraná. Pokud mně osobně něco trochu vadilo, tak je to ten pozápadnělý styl, který se promítl zejména v hudbě. Indie umí čarovat mnohem víc. Bollywood sice také, ale jsou prostě filmy, které nastavují laťku pojmu standard. Tohle je jeden z nich. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (9)

  • Film mal veľký úspech u indických divákov, stal sa v roku 2003 druhým najvýnosnejším snímkom. Ohlas vzbudil i mimo zem svojho pôvodu a zabodoval i v britskom rebríčku. (classic)
  • Celosvětová premiéra proběhla 27. listopadu 2003 v New Yorku. (Stoka)

Reklama

Reklama