Reklama

Reklama

Fotbalový tým pod vedením nového trenéra nic nemohlo zastavit... Bill Yoast je úspěšným trenérem amerického fotbalu v jižanském městečku Alexandrie. V roce 1971 chce místní tým středoškoláků pod jeho vedením vyhrát turnaj. Všechno se rázem změní v okamžiku, když na místo vrchního trenéra je jmenován mladší a nekompromisní Herman Boone. Yoastovi nezbývá, než se spokojit s místem pomocného trenéra. Pro většinu obyvatel města je Boone ale těžko přijatelný, je totiž černoch. Přitom právě Boon teď musí stmelit hráče různé barvy pleti a přivést tým k nejlepšímu výkonu a úspěšným zápasům bez porážky. Neskrývaný rasismus ohrozí už první soustředění mladých hráčů, protože předsudky jsou hluboce zakořeněny na obou stranách. Tvrdý a umíněný Boone přitom rozhodně nešetří nikoho, zajímá ho úspěch celého týmu...  Strhující, stejně jako provokativní příběh vznikl podle skutečné události. Jeho režisér Boaz Yakin staví na dobře napsaném scénáři (Gregory Allen Howard) a na vynikajícím výkonu Denzela Washingtona (Presumpce viny, Training Day, Muž v ohni) v úloze Hermana Boonea. (Česká televize)

(více)

Recenze (244)

Lukoboss 

všechny recenze uživatele

Rasismus v USA je poměrně závažné téma i v dnešní době. Byly ale časy, kdy to bylo ještě horší, což krásně ukazuje tenhle snímek. V tom je jeho síla. Postupně vidíte, že bez happy endu se film asi neobejde, ale o to tam ani tak nejde. Určité poselství, se kterým Vzpomínka na Titány vznikala, bylo vyřčeno víc než dobře. ()

SniperG1 

všechny recenze uživatele

Skvělé sportovní drama podle skutečné události s výborným obsazením ( Denzel Washington-který byl vynikající, Will Patton a začínající Ryan Gosling, který byl vidět bohužel málo ). Takhle stmelit bílé a černé v té době byl až nad lidský výkon a to Herman Boone dokázal! Film plný emocí a s perfektním soundtrackem, ale přesto je pro mě Coach Carter lepším snímkem na sportovní tématiku... 85% ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Vím, že i na přelomu tisíciletí byl rasismus téma, ten bude asi vždycky téma. Pořád mám ale pocit, že Amíci to kolem roku 2000 dokázali dát do filmů takovou kloudnější, lidštější formou, než jak to na filmy roubují dnes. Vzpomínka na Titány je o americkém fotbalu. Divák by si řekl, že když mu ten sport nic neříká, tak mu nic neřekne ani film. Opak je ale pravdou, což už je samo o sobě zajímavé. Tvůrci tu totiž vytvořili pěkný příběh jednoho klubu, kde rasismus byl téma a tak se otevřelo, aby se vyřešilo. Na konci filmu pak fandíte všem, kdo se na obrazovce objeví a vůbec nevadí, že film je plný patosu a amerického patriotismu. Prostě si to tady všechno tak nějak sedlo a dopadlo to na výsost dobře. ()

Streeper 

všechny recenze uživatele

Mám ráda americký fotbal. V poslední době přicházím na chuť sportovním filmům. Navíc Denzel v hlavní roli, to už samo o sobě vypovídá o skvělém filmu. Disney se postaral o pořádnou slaďárnu (hlavně na konci). Naštěstí je to brané sportovně, takže pokud vyloženě nejste měkoty, tak žádná slza neukápne. Herecky je to skvěle zahrané, příběhově ještě lepší. Líbí se mi ta postupná gradace a to vznikající přátelství postupem filmu. ()

Phobia 

všechny recenze uživatele

Poprvé jsem byla z tohoto výborného sportovního dramatu doslova nadšená... o pár let později už však na mě těch patetických, plamenných projevů bylo příliš. Přesto jde zřejmě o nejlepší film ze sportovního prostředí, jaký jsem kdy viděla. Druhý nejlepší - "Vítězové a poražení" jsou přece jen někde jinde;-). 81% ()

Galerie (24)

Zajímavosti (9)

  • Původní scénář byl plný vulgárních výrazů, ale Disney, ve snaze vytvořit dobrý rodinný film, požádalo producenta Jerryho Bruckheimera o odstranění všech nemravností ze scénáře. (freelex)
  • Film je natočen podle skutečných událostí čerpaných ze života sportovců Gerryho Bertiera a Juliuse Campbella. (Terva)
  • Ústřední píseň k filmu "Titan Spirit" od Trevora Rabina se stala natolik populární, že byla použita v závěrečných titulcích několika sportovních klání, jako jsou například Olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002, Aténách v roce 2004 nebo v Turínu roku 2006. Zazněla také po vítězném projevu Baracka Obamy v roce 2008. (Terva)

Reklama

Reklama