Something Different
Režie:
Věra ChytilováScénář:
Věra ChytilováKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jiří ŠlitrHrají:
Eva Bosáková, Věra Uzelacová, Josef Langmiler, Jiří Kodet, Milivoj Uzelac ml., Jaroslava Matlochová, Luboš Ogoun, Vladimír Bosák, Dagmar Cejnková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dlouhometrážní debut Věry Chytilové je konfrontací osudů dvou žen, z nichž jedna žije pro rodinu a druhá pro výkonnostní sport. Gymnastka Eva Bosáková, díky jejímuž obsazení vyvolává smyšlený příběh dojem dokumentu, po léta obětuje své soukromí dosažení vrcholného sportovního výkonu a těší se, že si jednou vše vynahradí. Naopak Věra, která se dosud soustředila na rodinu a domácnost, je zase nespokojená pro nedostatek seberealizace. Obě ženy si stejně jako hrdinka Stropu kladou otázku po smyslu života, ukazuje se však, že ve chvíli, kdy by mohly realizovat svůj sen "o něčem jiném", se dobrovolně vracejí k dosavadnímu způsobu života, protože začínají tušit, že právě tam je jejich místo... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Po těžkopádných dramatech a budovatelských veselohrách konečně o něčem jiném. Úžasné osvěžení. Dva vnímavé psychologické portréty, které nejsou nijak násilně propojované, ale přitom je tolik spojuje. Hlavně ale jde o český film, v němž je většina podstatného řečena obrazem (a střihem). Půl hvězdičky za nápad s otočením kamery. 85% ()
Až příliš polopatický film. Coby celovečerní debut určitě dostačující a asi bych to měl víc docenit, ale nějak mě to, musím se přiznat, vůbec nezajímalo a hrdinky mě ve své čitelnosti poměrně nudily. ()
Tleskám! Především malému Milánkovi. Krásně zaléval kytičku :-)) ()
Dobrý nápad se srovnáním životů 2 odlišných žen (a to nejen způsobem vedení života), realizace se taktéž vydařila. I když sám příběh gymnastky by bohatě vydal na samostatný dokument a takto až zbytečně bohatý materiál možná trochu znevážil příběh hospodyňky (zvolil bych k opozici k ní spíše zaměstnanou ženu avšak v ne tak záživném oboru). V každém případě, do obou hrdinek se mi podařilo ve větší (Eva) či menší (Věra) míře vcítit a za toto režisérčino zpřístupnění patří palec nahoru (hlavně ten gymnastčin strach ze skoku spojený s tvrdohlavostí mi přišel hodně autentický). Na druhou stranu, i něco k zasmání se tu najde (malý synek, Kodetův lamač ženských srdcí). Celkově slušné 4*. ()
Dvě komorní dějové linie, obě zcela o něčem jiném, obě propojené vnímavým režijním dotykem, vypravěčskou lehkostí a psychologickou věrohodností. Obraz dvou odlišných žen na pokraji nervového zhroucení, který realitu nepřibarvuje, ale takřka dokumentárně zachycuje a umožňuje se do ni hluboce ponořit. Netřeba sice vidět vícekrát, ale rozhodně se jedná o jeden ze základních pilířů definujících formální úroveň a obsahovou uštěpačnost naší nové vlny... ()
Chytilovej diptych je čarokrásnou ukážkou spojenia novátorstva a jednoduchého námetu, ktorý i po rokoch funguje bez kompromisov. Observačný prístup k postavám umocňuje civilnosť látky a prechody medzi oboma príbehmi nechávajú priestor pre voľné analógie v životoch žien. Cvičenie v tréningovom centre, cvičenie pri deťoch v domácnosti. Postupné vkĺzavanie do intímnej zóny hrdiniek sa ku koncu nečakane odvíja iným smerom - v prípade prvej smeruje k romanci, čím sa odkláňa od dokumentárneho nádychu, v prípade druhej naopak k rozhovoru o kariére športovkyne, čím tento nádych ešte posilňuje. Vycibrená kamera a jej pohyb po scéne, strih a príčetná dramaturgia formujú nevtieravý príspevok na tému postavenia ženy v spoločnosti, jej údele a snoch, ktorý má významnú pozíciu i v tvorbe autorky. 85% ()
Dvě Věry a jejich životní souboje. Salto s rozběhem versus udržení rodinného štěstí. Co je těžší? V tomto případě je to stejné. Skok do tmy. Vztahová rozmařilost jako důsledek stereotypní rodinné idylky a stupeň vítězů zase jako výsledek těžké dřiny. Vynikající a originální způsob vyprávění s osobitou režií, rozpoznatelnou snad v každém záběru a s naprosto skvostným hudebním doprovodem. Věra Chytilová jede po svém a jede na výbornou. ()
Paralelní portrét dvou žen vypadá díky obsazení Evy Bosákové jako dokument, ale pravda je trochu složitější. Film kromě samotné konfrontace dvou rozdílných hrdinek zaujme zejména prací s kamerou. ()
Ano, opravdu o něčem jiném. Ovšem ne v horizontu a oblasti filmů Věry Chytilové. Skvělý takřka polodokumentární dvojpříběh. Jen škoda, že příběh mladé vdané matky je ke konci trochu upozaděn, byť příběh gymnastky je skvělý. Ten její trenér je skvělej. Prostě ze života, i když sprostředkovaně. Vtip s novinami mě dost pobavil. Je to smutné, je to zábavné, je to lidské. Až by se chtělo říci, proč už dneska Chytilová takové filmy netočí. A ten malej kluk? Až nechutně mi svým chováním připomínal mého vlastního syna, který je o něco mladší, ale o to víc mě to děsilo.... :-) ()
Ačkoli je to hodně v zahraničí ceněný film mě se obsahově zas tak moc nelíbil. ()
Popis filmu může zavánět nezáživností, opak je však pravdou - Chytilová dokázala v době tuhé nadvlády vytvořit lehký a takřka dokumentární snímek, jenž se vůbec nedá považovat za nějaký první nesmělý krok či zkoušku pole, jde o suverénní zvládnutí postupů cinema verité a velmi působivou podívanou. Zprvu mě více zaujala Uzelacová v její roli ženy v domácnosti na plný úvazek naprostou uvěřitelností její postavy a výborně okopírovanými situacemi z toho nejvšednějšího života, které působí neopakovatelně vtipně i bez konstruování zápletky. Ovšem pak přijde milenec a s ním i určitý děj, což však bohužel tuto linii pro mě trochu shazuje a v druhé polovině působí daleko konvenčněji. Zato čím dál více přitahuje pozornost Eva Bosáková, její tvrdý trénink, únava a často frackovité chování, i s ní spojené shazování mediálního obrazu. Poté, co neočekávaně zvítězí na mistrovství Evropy jde o velmi silný okamžik a nádherný pocit zadostiučinění. Její linie je nádherný dokument o tvrdé cestě za stanoveným cílem, která má sílu překonat jakékoliv váhání a nejistotu ještě podopořený podmanivými výtvarnými kreacemi kameramana Čuříka. Jestli je toto nástup Nové vlny, tak již od počátku se dá mluvit takřka o jejím vrcholu. ()
Je lepší být vrcholovou sportovkyní anebo ženou v domácnosti? 1) 34letá Věra Chytilová pojala svůj debut jako studii ženského údělu a snahy se z něho vyvléknout. 2) 32letá Eva Bosáková hrála samu sebe spolu s manželem Vladimírem Bosákem. Záběry z tréninku jsou velmi zajímavé i dnes. 3) Kdo má rád mladé muže, pro něho tu je 26letý playboy na motorce Jiří Kodet (milenec Jirka), kterému to fakt slušelo. ()
Začínám se Věrce dostávat pod kůži. Ke zhlédnutí jejích filmů je myslím velice dobré si přečíst něco ze zákulisí, pomůže to, člověk získá jiný náhled. Opět to má silné téma, něco, co nám chce Chytilová sdělit. Každý její film je o něčem, tady je to ještě silnější. Jako ženskou mě logicky film o ženách, které jsou v jeho čele, zaujme více, než kdyby byl hlavní postavou chlap. Jako ženská je chápu. Nebudu tady analyzovat jejich charaktery a motivy, to si nechám na bakalářku, jen řeknu, že postavy jsou vykresleny dobře. K tomu dodejme opět krásnou kameru, zajímavý styl - konfrontace reálné hrdinky a jejího skutečného závodu s vymyšleným příběhem ženské z domácnosti. Ty dvě jsou tak jiné, ale to je jen zdánlivé. Ve skutečnosti toho mají mnoho společného. A jsem ráda, že Chytilová nepoužila násilný konec, kdy by se hrdinky potkaly a propojil by se tak jejich příběh. Ten je už totiž propojen. ()
Nejsem zrovna fandou díla paní Chytilové, ba naopak. Ale tohle je vynikající! Vlastně nijak složitý nápad porovnat život vrcholové sportovkyně se životem ženy v domácnosti, je s přispěním zejména sympatické paní Bosákové takřka geniální. Nevím jak byla na roli připravována, ale nějaký ostych před kamerou nebyl znát. ()
Epizody ze životů dvou žen. Jedna je gymnastka, druhá obyčejná matka od rodiny, ovšem obě trápí stejná věc - a to ta, že ani jedna nedělá to, co by nejradši chtěla. Tohle epizodní vyprávění sice není špatné, ale mě osobně nějaké epizody bavily, nějaké mi přišli nijaké a nějaké byly strašně nudné, z čehož se dost odvíjí to moje hodnocení. Největším kladem celého filmu je ale kamera, která je tady opravdu úžasná a mistrná, hlavně co se záběrů gymnastického cvičení týče. Líbil se mi i výběr hudby a herecké výkony, i ten konec byl zajímavý, ale ten celkový pocit na víc jak 3* nevidím. ()
O něčem jiném je potvrzením, že Věra Chytilová vykročila jiným směrem se svou představou o filmu. Jiná je především forma, jež vzbuzuje zdání pravdy, tedy uvěřitelnosti, přičemž je však "skutečnost" stylizovaná, to znamená modelovaná. Ani to však nebrání tomu (spíše však zřejmě právě proto), aby mezi sebou obě linie vyprávění laškovaly, doplňovaly se, kontrastovaly a splývaly se sebou svým vyzněním. Jinou je také základní otázka o naplněnosti života ženy, na niž navazuje myšlenka o touze po změně života. Chytilová předkládá dvě kontrastní polohy: ženu úspěšnou (toho času to samozřejmě byla vrcholová sportovkyně, byť šlo svým způsobem v socialistické zemi o záměrný paradox) a ženu v domácnosti (tedy hospodyně a vychovatelka). Ani úspěch nezabrání vtíravým myšlenkám na změnu života, neboť stereotyp umí být psychicky vysilující i v úspěchu. Natož pak v obyčejnosti, všednosti, každodennosti. Smysluplnost života? V této otázce vzájemně se sráží zájmy druhu se zájmy individualizace. Ostatně, samotné vtíravé přání po změně pro drtivou většinu lidí zůstává jen nesplnitelným snem, popřípadě výmluvou nebo něčím jiným podobným, neboť skutečně radikální změna života představuje ztrátu všech dosavadních jistot, pochybnosti, hledání, tápání, vzdání se všeho dosud získaného a známého, a to si skoro nikdo netroufne. Jde tak o vykročení z dosavadní podoby sebe sama, ze škatulky, kterou nám přiřklo okolí nebo jsme ji přijali víceméně dobrovolně a prostředí ji jen spoludotvořilo. A z toho - z té ztráty důvěrně známého, byť ubíjejícího - obvykle přepadá člověka hrůza a strach. Hlavním centrem zájmu jsou úspěšná sportovní gymnastka Eva (tehdy již dosluhující Eva Bosáková) a nenaplněná žena v domácnosti Věra (Věra Uzelacová) s jízlivější pointou jejího dobrodružství. Z dalších rolí zaujmou Věřin nevšímavý manžel Josef (Josef Langmiler), Věřin nevyzrálý milenec Jirka (Jiří Kodet), Evin neúprosný trenér (Luboš Ogoun) či jediná skutečně autentická postava, Věřin malý synáček (Milivoj Uzelac ml.), který měl již modelování skutečnosti plné zuby. O něčem jiném: je to hravé, potměšilé, emancipované, souladné, sarkastické, s labužnictvím jsou zde podány ty zažité, ustálené vzorce chování ve vztazích. ()
Veru Chytilovou mam rad, hlavne za jeji zajimave namety a kameru. Do kuze gymnastky Evy ani Very jsem se vsak dostat neumel a film me po strance dejove nezaujal. ()
Jako pseudodokument to ztrácí význam...a stopáž je moc... ()
Ačkoli obohacena odborným komentářem kolegyně telocvikářky ("Na gymnastku je teda pěkně tlustá":)) si mě film, zachycující dvě třetiny svého trvání mou vůbec nejneoblíbenější aktivitu= sport, nezískal. Přestože Kodet vypadal s motorkou a slunečními brýlemi fakt cool, jediné, na co jsem se v průběhu celého filmu těšila, že uvidím nějaký pěkný krvavý úraz. Bohužel.... ()
Zdařilý vstup Věry Chytilové do kolotoče celovečerních filmů. Z některých scén je ale až moc patrný úmysl, což je ve výsledku na škodu. Rozhodně jsou však pasáže z tělocvičny opravdu působivé a například nápad s otočením kamery o 180° radiálně společně s postavou je minimálně upozorněníhodný. ()