poster

Dlouhé dopoledne (TV film)

Drama

Československo, 1969, 55 min

  • evapetra
    *****

    Smutné vylíčení marnosti a beznaděje v případu jednoho padesátkového vězně v konfrontaci s arogancí, hloupostí ale i chytrou zlobou jeho věznitelů a soudců. Kolik by si Koval asi z těch svých zbývajících sedmi ještě odseděl, když se mu nepodařilo dosáhnout osvobození v roce 1957, tedy už po pádu stalinismu a po následném uvolnění ze strany represivní státní moci? Tipuji, že už "jenom" tak pět let.(13.12.2014)

  • lubospoti
    ****

    Úplně se divím, že něco podobného mohlo v roce 1969 vzniknout. Velmi zajímavé komorní psychologické drama s hodně odvážným námětem. Největším paradoxem však bylo obsazení hlavní role J. Moučkou. Typově se na roli hodil, o to nic.. Ale přece jen.. Pokud člověk zná jeho životopis, tak se musí hodně divit, že něco podobného vůbec natočil.(10.10.2016)

  • mchnk
    *****

    "Ale Koval, Vy přece víte, proč sedíte..." Několikaleté čekání na pár minut, aneb výsměch do tváře pomocí byrokratického systému budovatelů, kteří jdou kupředu, zpátky ni krok. Já si myslím, že role J. Moučkovi sedla, přesně takto si představuji režimem sklíčeného hospodáře. Úlisný předseda soudu v podání J. Přeučila, to podtrhuje a Jiří Vala jako náčelník věznice dolaďuje. Dokonalý demonstrativní snímek, který neměl v nastávající době šanci k životu, naštěstí se dochoval. Velká škoda, že v titulcích není uveden autor hudby, která je neskutečně nadčasová.(24.5.2013)

  • vypravěč
    ****

    Výborná psychologicko-sociální studie tísnivého mikrokosmu vězeňské cely léta Páně 1958 na motivy povídek Jana Beneše. Mezi vězně různých zločinů a povah přichází osm let nespravedlivě vězněný sedlák Koval, čekající po celé dlouhé dopoledne na eskortu, která by jej dovezla k soudnímu přelíčení, k obnově jeho procesu. Film zdařile navozuje atmosféru bezvýchodnosti a nesvobody a věrohodně odráží absurditu a krutost komunistického systému.(8.9.2008)

  • Přemek
    *****

    Subtilní televizní dílko, nabité však syrovou, bezvýchodnou atmosférou komunistického lágru. Cynický justiční pracovník v podání Jana Přeučila je skutečná zrůda v těle lidském, obdařená však (na komunistické časy) perfektním vystupováním. I výkon Jaroslava Moučky je obdivuhodný - prostý, tragický až k pláči v momentech těch nejprostších otázek po smyslu obnovy procesu, když se jej nesměl účastnit... Rozhodně velký rozdíl oproti jeho pozdějším Pláteníkům. Doba, kterou pomáhal vyhladit z lidské paměti, mu paradoxně nabídla nejlepší životní roli.(23.10.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace