Paměť stromů

Paměť stromů (2003) 

Patnáctidílný český seriál Paměť stromů jsem si jako milovník přírody a cestování nemohl nechat ujít. Navíc jsem si byl jistý určitou kvalitou pořadu, protože se jednalo již o třetí podobný seriál, který moderoval Luděk Munzar. Ten nás zasvětil do hledání pramenů českých řek, pak jsme s ním stoupali na rozhledny a mně se oba seriály více či méně líbily. V době vzniku seriálu tedy v roce 2002 byl takový nápad zcela ojedinělý a jej velice rád chválím, protože nic takového tady ještě nebylo. Tvůrce seriálu Bedřich Ludvík by měl za tento nápad dostat pochvalu před nastoupenou jednotkou a diplom ručně podepsaný. Dokonce šikula Béďa natočil i ústřední a potažmo jedinou píseň, která byla bohužel tak často omílaná jako v pramenech a tak se mi postupně úplně zhnusila. I tady platí ono příslovečné - čeho je moc toho je příliš. Vůbec jsem ale nečekal, že by se mi nejvíce ze všech tří seriálů líbil zrovna tento o stromech. Pravděpodobně za to mohou ty krásné slova, která průvodce celým seriálem Luděk Munzar povídal u některých stromů, jednalo se o pěkné a zasvěcené vyprávění, jenž mne bralo u srdce a já za to skvělé povídání tleskám. Měl jsem pocit, že ty romantické věty vyslovuje od srdce a nejedná se o naučený text. Jako když básník zamyšleně píše na papír věty, která cítí u srdce, sedíc třeba zrovna pod stromem v krajině, kteroužto pozorujíce tvoří nové poetické dílo. Ano, často smutné, jen ojediněle veselé vyprávění o událostech, kterýchžto byl strom kdysi svědkem, mne opravdu nadchly. Přál bych si, aby takových vlastivědných a poučných pořadů vzniklo co nejvíce, aby zaslepení uviděli, aby hluší uslyšeli, aby nevěřící uvěřili, jakou máme u nás v České republice krásnou zemi. Za nádherný český seriál proto uděluji čtyři stromové hvězdy ****, a nebýt často se opakující písně bych dal i pět. (30.08.2018)