poster

Ovoce stromů rajských jíme

  • nizozemský

    Nous mangeons les fruits des arbres du paradis

  • nizozemský

    Le fruit de paradis

  • anglický

    Fruit of Paradise

  • anglický

    We Eat the Fruit of the Trees of Paradise

Podobenství

Československo / Belgie, 1969, 95 min

  • dwi
    **

    Hodně slabý pokus o českou avantgardu. Snímky Věry Chytilové jsou značně rozporuplné. Na jedné straně je schopna natočit výtečná díla, na druhé straně nic neříkající slátaniny, což je vidět hlavně na tvorbě devadesátých let. Jak už sám název filmu napovídá, nemusíme chodit daleko od Bible. Prezentuje zde svoji vlastní varaci mýtu o vyhnání z ráje. Žánrové vymezení by bylo liché určovat, nejčastěji se mluví o filmu – podobenství (s detektivním podtextem). Často se pohybuje na hranici srozumitelnosti. Beru-li ale film jako kompaktní celek, nemůžu ho zase jen kritizovat. Začátek, celý koncipován jako filmová „báseň, zaujme svým netradičním zpracováním. Zajímavá práce s kamerou (Jan Kučera) se vlastně nese celým dějem, stejně jako nezapomenutelná hudba Zdeňka Lišky. Resumé: nevyvážené dílko, které dokáže překvapit některými svými částmi (ať už obrazovými, nebo třeba již zmiňovanou kamerou a hudbou).(8.11.2003)

  • Adam Bernau
    *****

    Krásný barevný film. Pronikavé, vtipné, arciže silně zaujaté podobenství o vztazích mužů a žen. Jejich typické směšné způsoby zobrazeny s barokní velkolepostí a zarámované posvátností biblického mýtu. Autorka tak spojuje dva extrémní pohledy (všední trapnost a mýtická velkolepost) v jediný. To jako dění kolem „hloupé“ hrdinčiny žádosti „Řekni mi pravdu“. Velice působivý je na konci filmu návrat k pokračování biblického textu. Navíc je to jediný film, v němž Luděk Sobota má jinou roli než Luďka Sobotu. Komnetáře: Mahalik, Mortak, Garmon, PanFalář.(19.2.2011)

  • lucascus
    ***

    Věra Chytilová tentokrát na téma lásky a všeho co je s ní spojené - zrady, nevěry, důvěry, hravosti. Všechno je opět zabaleno do dada kulisy, navíc mnohem těžší a hůře rozpoznatelné, než tomu bylo u Sedmikrásek. Sedmikrásky byly více hravé, lehké, barevné a také zajímavější, toto je bohužel na mě až moc těžkopádné. Ale svůj přínos v české kinematografii to bezesporu má.(12.2.2013)

  • garmon
    *****

    Ovoce stromů rajských jíme je snímek s jednou z nejúžasnějších hudeb a kamer jaké znám. Bez digitální techniky musely dát kameramanu Kučerovi (animované a dobarvované sekvence, více pásů zaráz, fázované snímání postav) strašnou práci, dá se to pokládat za dar nastávajícího otce tehdy těhotné Chytilové? Film byl tehdy zařazen do soutěže v Cannes, kde podle svědectví režisérky zůstal nepochopen, nevyhrál nic a reakce šly dokonce až k otázkám typu: „KDE zůstala Věra Chytilová Sedmikrásek???“ Vysvětlení pro takový neúspěch jinak ne až zas tak zašifrovaného, nebo zmateného snímku vidím ve scénáři. Scény vyloženě silné a scény odkazující svou statičností na počátky kinematografie se v něm totiž střídají s „animírkami“ – hudebními groteskami, které dnes, po čtyřiceti letech, působí vyčpěle a totálně nudí. Tato trojnost záměru komplikuje filmu případné pochopení, pokud o ní člověk neví, brzy se v jeho estetice ztratí. – vidím zde i vysvětlení toho že se Ovoce stromů… mohlo stát kultovním – pokud totiž film vidíte poněkolikáté, slabé scény si jednoduše vystřihnete a věnujete se zbytku. A je na co koukat – dodnes nebylo v České konematografii takovým způsobem zachyceno působení LSD (to však jen na okraj – tato informace udělala film populárním v USA, kde na DVD vyšel ještě před českou edicí). Film je však zejména „kinematografickou kantátou“ ve smyslu Resnaisova filmu Hirošima má láska. Díky jedné z nejpovedenějších filmových hudeb Zdeňka Lišky, pohybující se od úvodních a závěrečných hymnických starozákonních sborů, přes psychedelické scény (pedály varhan + cimbál) až po černé grotesky (jakoby ztripovaná Eva leze přes půlmetrovou zeď ráje a stále není schopna se tam dostat), připomínající atmosférou některé tracky ve stejnou dobu vzniklého alba Beatles Sergeant Pepper´s lonely Heart´s Club Band. Děj filmu je v konzistenci k psychedeličnosti celku přitažen za vlasy – Eva z ráje se zamiluje do ďábla Roberta, tato láska ji vyvede za brány ráje, ďábla odhalí a zabije, ale cestu zpět nalezne až za mrazu, kdy jí Adam – Josef odmítá. Herecké výkony (Jitka Nováková, Jan Schmidt) jsou podobně jako v Sedmikráskách stylizovány do křečovité loutkovitosti. Emblémem filmu je pro Chytilovou typické jablko (namátkou dále ve filmech Hra o jablko, Vyhnání z ráje), výrazná je symbolika barev (oblečení Evy po zaslíbení ďáblu se mění z bílé na rudou – kostýmy E. Krumbachová), hlavní motto filmu, při kterém člověku posléze běhá mráz po zádech zní: „řekni mi pravdu!“ – mnohokrát opakované sborem a v závěru filmu pokřivené do quasi-biblického: „nechtěj znát pravdu, jakož ani já ji nechci znát.“(12.10.2010)

  • Vitex
    ****

    No... výtvarně opět "krumbachovsky" skvělá záležitost (ostatně Ester Krumbachová dělala i scénář (a námět)), ale dle mého názoru spolupráce s druhým geniálním "pomocníkem českých filmařů" té doby, Zdeňkem Liškou (hudba), filmu v jistém směru ublížila. Děj i celá stavba scén je totiž s hudbou od začátku spjata, sice zajímavým a "klapajícím" způsobem, ale způsobuje to, že příběh plyne poněkud pomalu (kolikrát to vypadá, že se musí scéna natánout, aby se do ní vlazla celá délka melodie). Je to sice jakýsi uzavřený, harmonický gesamkunstwerk, ale trochu po čase nudící. Nakonec ale dokáže říct své.(18.6.2006)

  • - Filmovanie prebiehalo v okolí mesta Doks. (dyfur)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace