Ovoce stromů rajských jíme

To já jsem se bál, že uvidím druhé Sedmikrásky a ono naštěstí ne. Ovoce stromů rajských jíme totiž o něčem jsou, ale o tom až později. Jejich největším kladem je precizní filmařská práce. Máme tu nádherné záběry kamery, podmanivou a i zvláštně mystickou hudbu, která k těm obrazům geniálně zapadá a stejně tak to je i se zvukem. Jenže i tak, forma je zde silně artová, v pár záběrech i experimentální a kvůli tomu to rozhodně není pro každého diváka. Měl jsem zde pocit, že už si Chytilová věděla rady s experimentováním o něco víc, než v Sedmikráskách, kde se střídají barvy v obraze naprosto bezúčelně a nahodile. Ve srovnání se Sedmikráskami tohle taky o něčem je, pokud jsem to dobře pochopil - celé to je o tom, že se ženská se svým manželem nudí a potká sympatického fešáka, do kterého se zamiluje, on do ní později taky, manžel se to dozví a pochopitelně je naštvaný, jenže ženská pak zjistí, že ten fešák skrývá jedno ne zrovna hezké tajemství a tak se snaží vrátit za manželem, ten k ní ale už lásku necítí. Ve zkratce, i když může být v manželství nuda, nevěra v něm se nevyplatí, protože nám může dost přitížit. Bohužel ona forma se snaží působit velkolepě, jenže je v ní dost vaty a celé to působí i lehce manýristicky, ale i tak to určité kouzlo má, to musím uznat. Akorát nějakých 25 minut před koncem už jsem toho filmu měl dost a přál jsem si jenom, aby už konečně skončil, jenže zase na druhou stranu, závěrečná scéna se hodně povedla. Celkově to vidím na 3* a nechápu, proč to má oproti Sedmikráskám tak nízké hodnocení, když jsou Sedmikrásky mnohem horší. 3* EDIT: Po čase zvyšuji hodnocení, ten film má něco do sebe, má co říct a 61% si nezaslouží ani náhodou, když tu i horší filmy "září" v červených číslech. Slabé 4* (27.11.2019)

Opět jedna experimentální hříčka (vyházející z filozofického podobenství, opery apod) v úvodu tu dokonce najdeme intro s citací knihy Genesis, bohužel celkově opět nepochopeno, dialogy přímo strašné, podobně jako u Sedmikrásek, si myslím že režisérka Cyhtilová musela bejt pod vlivem LSD:-) V hudbě tyto psychedelické experimenty můžu ale ve filmu mě naprosto nic neříkají a myslím si že se to ani nehodí. Umělecké klubové dílo, tedy jak pro koho, podle mě je to hodně o kompromisech, postojích atd. Samozřejmě že se film bude líbit všem možným avantgardistům ale těch je zas měnšina. Hodnotím tak jen vizualní stránku a Liškova vynelézavá hudbu. (02.08.2009)

Patrně divácky nejnáročnější film Věry Chytilové, což nejspíš zaručeně odradí ty, kteří mají problém i s jejími přístupnějšími kusy. Podobenství o ženské vášnivé touze, v němž Chytilová s Ester Krumbachovou variují biblické motivy zakázného ovoce, může být pro někoho skutečně méně čitelné (byť se v něm dá orientovat mnohem líp než v podobné Havettově Slávnosťi v botanickej záhrade ze stejného roku), ale rozhodně je vizuálně ohromující. Hra s kompozicí, střihem, barvami a detaily, která místy dá vzpomenout i na díla Jana Švankmajera, určitě je jedním z výtvarně nejpozorohudnějších děl domácí kinematografie a je ještě působivější na velkém plátně. A nestihne ani nudit (v některých momentech spíš napíná), snad až na závěrečné pasáže, ve kterých měly scénáristky směřovat k pointě rychleji. Nicméně stylizované herectví herců z Ypsilonky, nebojících se překročit hranici grotesky, přesně zapadá stejně jako hudební doprovod Zdeňka Lišky, který zde slučuje ty nejlepší prvky svých děl. "ŘEKNI MI PRAVDU." [KVIFF 2022] (07.07.2022)

Eva a Josef jsou v ráji - věčnost neznající čas, pohyb, změnu. Eva kousne do jablka - objeví se Robert, masový vrah jménem čas (viz Anaximandrův výrok). Evu časovost vyjádřena aktovkou (kdo v modernitě nejvíce ctí řád?) přitahuje a přitahuje, až se nakonec orazítkuje - první změna na její bělobě a věčnost se dává do pohybu. Kde byl Jeden (muž), najednou je Druhý - vznikají třenice, samci bojují o kořist. Časovost přináší požitky, radost, koketování, přelétavost, ale hlavně nudu. V závěru se nevinnost stává dívkou (červené šaty, červená šála - krev, menstruace, mateřství). Žena krví poráží čas, jenže poznává Pravdu - svojí neodvratnou smrtelnost. Snaží se vrátit do ráje - jenže zeď zahrady se už nedá přelézt. A do zahrady věčné lásky a nevinnosti vstupuje další pár / Výtvarně i hudebně dokonalé, ale herecky křečovité a nesnesitelně natahované do celovečerního tvaru. Ta hlavní myšlenka šla odvyprávět za poloviční čas... (26.05.2010)

Někteří filmaři točí normálně, pak se zblázní a začnou točit šílenosti. Chytilová to má zřejmě jinak. Točila naprosté ujetiny a z nich se přesunula k tak nějak normálním filmům. Ovoce stromů rajských jíme je naprostý úlet. Takový, že jsem na něj pravděpodobně koukal ve špatnou dobu na špatném místě. Protože jsem nebyl schopen to dokoukat. Hlavní hrdinka na mě působila značně odpudivě, herci snad ani nehráli, dialogy byly naprosto úděsné (jak obsahem, tak intonací), všechno tak nějak přehnaně teatrální a po úvodní kolážové části mě to každou vteřinu čím dál více prudilo. Možná na to můj intelekt prostě nestačí. Rozhodně bych ale vyzdvihl hudbu. Ta má opravdu koule. (07.01.2013)