Ruróni Kenšin: Meidži kenkaku romantan – Seisó hen

Krapet faktů na začátek:
1) Seriál je skutečně nutností.
2) Mangu jsem nečetl a možná je to jen dobře.
3) Je pravda, že několik věcí je tam jinak a že jistá počáteční část působí trochu chaoticky.
Přes to všechno je zde ale dost věcí mnohem uvěřitelnější:
1) Kenshin již není ta v přemíře veselá kopa (nenechte se splést, i tu mám rád), která se v jednom okamžiku směje, jako kdyby se jí v minulosti nic nestalo a v dalším se pod tíhou okolností mění ve své staré zabijácké já (ano, já vím - asi jen do půlky seriálu). Once a manslayer, always a manslayer. Nebudu říkat, jaký přesně Kenshin v tomto filmu je, abych se vyhnul spoilerům, ale konečně z něj není "jen" další Sanosuke. Je z něj opravdová ikona. S mnoha okolnostmi a důsledky, které s tím souvisí...
2) Kaoru. Stejný princip jako v předchozím bodě.
3) Všiml si někdo, jak úžasnou dostal Yahiko v tomto filmu roli a jak výjimečně to (podle mě) autoři podpořili animací a dabingem?
4) Znovu animace zmíněná v předchozím bodě, tentokrát v referenci ke Kaoru, Kenshinovi a dokonce i Seijuro Hikovi. Všichni z nich zde měli (na rozdíl od seriálu, a zdaleka ne jen tohoto) už na pohled, tedy pokud se mi to jen nezdálo, vlastní opravdovou hloubku charakteru.
5) Souboje.
A pár dalších kladů na konec:
1) Emoce a poetismus (zkuste si představovat při sledování souvislosti).
2) Hudba.
3) Závěr.
V těchto bodech se mi, myslím, podařilo vystihnout esenci filmu.

Několik malinko chybiček by se našlo, ale rozhodně bych filmu nevyčítal, že je závislý na své matce (seriálu) - takových podle mého je a vždy bude dost. Tohle je film, který má navodit nějakou představu, jak by takový příběh mohl skončit a pokud se nepletu, vysvětluje ohledně svojí představy (až na události seriálu) vše důležité a relevantní.

Na závěr už jen malinká poznámka k některým komentářům.
Pochopil bych lidi, kteří se na tento film podívají a řeknou, že je nezaujal nebo jim prostě nesedl - budiž. Nechť ovšem éterem zazní malá řečnická otázka: proč, místo aby se dívali, naslouchali a přemýšleli, musí lidi při sledování konfrontovat viděné se svou zažitou představou?