Lyubovnik
The Lover
Milenec
Režie:
Valerij TodorovskijScénář:
Gennadij OstrovskijKamera:
Serhij MichalčukHudba:
Alexej AjgiHrají:
Oleg Jankovskij, Sergej Garmaš, Andrej Smirnov, Věra Voronkova, Valerij Prochorov, Viktorija Maslova, Olga Nefjodova, Vladimir Jumatov, Zinaida Pasjutina (více)Obsahy(1)
Náhodně nalezený manželčin dopis donutí zdrceného vdovce přehodnotit celý dosavadní život. Vysokoškolský pedagog Dimitrij (Oleg Jankovskij) je zdrcený náhlou smrtí své krásné ženy - tím víc, že nedlouho po její smrti náhodou objeví dopis nadepsaný ženiným rukopisem "Můj milý", který však není adresován jemu. Vědomí, že žena udržovala s kýmsi dlouholetý vztah, změní intelektuála v primitivního žárlivce. Rozhodne se svého soka vyhledat a vypátrat tak tajemnou minulost milované bytosti. Po setkání se ženiným milencem Ivanem (Sergej Garmaš) na něj neustále útočí ve snaze pochopit motiv manželčiny nevěry. Vztah dvou smutných soků v lásce osciluje mezi nenávistí, zvláštním spojenectvím a společným zbožňováním záhadné bytosti, která tak náhle odešla z jejich životů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Mýtus o Platónské jeskyni aplikovaný na žánr vztahového dramatu. Poznat skutečnou pravdu ale někdy nemusí být právě osvobozující... Výjimečně dobře napsaný scénář a vynikající kamera (poetizující typicky městské motivy, jako třeba motiv tramvají...), především ale skutečný herecký koncert všech hlavních představitelů, ruské reálie signalizuje pak jen nadměrné množství butylek vodky po kapsách a kvanta vykouřených cigaret, jinak je celý příběh celkem univerzální... ()
Rusko mě stále překvapuje nejen svými příběhy, které jsou velmi dobře zpracované, poutavé, neobvyklé, ale tady také jeho hereckým výkonem Olega, který do své role vložil snad celé své já. Jeho smutek, možná naději, že to tak snad nemuselo být a to mnohé nevyřčené, které režisér nechal na nás, abychom se dokázali víc ponořit do té pedagogovi duše, která byla jedním dopisem obrácena celá naruby, tak za to díky. I při malém množství postav lze natočit vynikající film, který vřele doporučuji. ()
Ach ta ruská duše jednou zas... . . . Tři a půl hvězdičky za emotivně srdceryvný žánrový filmek, zaokrouhleno pak za tu závěrečnou mysteriozně symbolickou scénu s (vizuálně úžasnou) >postsovětskou< tramvají nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 8.4.2012 na >ljubovném prostoru< , hodnocení 21., komentář zde se zívnutím dotřetice všeho intimního - 9.2.2012) ()
Tak nesentimentální a přitom beznadějně smutný film plný hořkosti, vzteku a zatrpklosti se vidí jen hodně zřídka. Ztráta blízkého člověka obvykle bolí. Ztráta iluzí bolí dvojnásob. Dosavadní jistoty se hroutí a do života vdovce vstoupí přízrak soka, nad kterým se už nedá zvítězit a který hrdinu nutí revidovat pohled na dosavadní partnerský život. Z iluze o funkční měšťanské rodině se stává podivný trojúhelník, kde jedna strana schází. Když se z bezútěšné životní reality nedá uniknout do světa útěšných vzpomínek, ztrácí smysl i budoucnost. Milenec je komorní psychologické drama, které výborně funguje a přitom si vystačí s málem - se dvěma výbornými herci a ušmudlanou realitou ruského velkoměsta plného zanedbaných činžáků s chátrajícími interiéry. Celkový dojem: 90 %. ()
Rusky ťaživé, zadumané, presýtené dymom cigariet, do mrazivého vzduchu vydychovaných obláčikov pary a pomaly sa sunúcich mohutných električiek s osamotenými sprievodcami. Cieľ v nich sediaceho pasažiera je tiež neveselý. Urputne sa snaží dôkladne prevŕtať minulosť mŕtvej manželky a poprevetrávať jej utajený vzťah. Vdovec sa o ňom dozvedel nedlho po jej náhlej smrti. Pátrajúci pozostalý sa tak stáva stredobodom urputnej snahy zistiť každú podrobnosť, pričom necitlivo zasiahne ženinho milenca, vlastného syna, pracovné prostredie (čiže študentov - keďže vdovec je učiteľom), svokru aj mamu. Racionálne vedomie situácie, ktorá nastala, dostáva úplne na frak. Dôležitým sa stáva len zradený manžel a jeho túžba vyzvedieť čo najviac a pomstiť sa. Niekedy je lepšie veci nechať prikryté rúškom milosrdného tajomstva, v čom súhlasím s názorom užívateľa Dionysos (cit.: "Mrtvé je vskutku lepší nechat v klidu spát...".). Intenzívne pátranie v minulosti príbuzných totiž u predisponovaných pováh môže spôsobiť, že príliš rozjatrené rany na duši sa už nikdy nemusia zahojiť. ()
Komornejšie podanie mi vôbec nevadilo, práve naopak, od filmu s takým názvom nečakám žiaden veľkofilm. V podstate som dostal presne to, čo som očakával. Žiarlivý manžel po smrti nevernej manželky hľadá svojho "konkurenta" , aby si to s ním vyjasnil. Chýbal mi tam nejaký silnejší moment, vďaka ktorému, by sa divák do filmu viac zažral. Herecké výkony, na ktorých film v prvom rade stojí, sú výborné, ale okrem nich toho veľa navyše nedostanete. 60%. ()
Električka zvaná bolesť. A dvaja muži, ktorých jedna mrazivá ruská zima navždy zmení. Jednoduchý a priamy (ako trať, po ktorej Dimitrij vždy jazdí), ale nesmierne silný a ťaživý príbeh o trpkej pravde a obviňovaní sa z toho, čo nedokážeme pochopiť a prijať. Film od mužov, o mužoch a pre mužov, ktorý však svojou otvorenosťou a citlivosťou témy dokáže osloviť obe pohlavia. Nebyť záveru, ktorý trochu príliš tlačí na pílu, bolo by to svojou výstižnosťou, zamyslenosťou a pozorne tónovaným hereckým koncertom dokonalé. 90% ()
Úsporné do nitra postav uzavřené drama o tom, jak hřích prorůstá do životů jiných, a to i po smrti, či spíše zejména po smrti toho, kdo se ho dopustil. Výteční představitelé dvou hlavních postav posouvají mé hodnocení o stupínek výše. ()
Mimořádný film, po kterém se v duši rozleje těžký smutek. Charismatický Oleg Jankovskij se své role ujal s neuvěřitelnou přesvědčivostí. Jeho ztvárnění vdovce, kterému se po náhlé smrti mladé manželky pomalu hroutí svět, má v sobě neobyčejnou působivost. Vývoj jeho vztahu k ženině milenci je zcela fascinující - od počáteční agrese a nenávisti postupně přechází až k bolestnému souznění, kdy se oba muži nakonec shodnou, že si nevěrnice smrt zasloužila, ach! Film je v tomto ohledu samozřejmě jaksi nevyvážený, protože sleduje celou situaci pouze z mužského pohledu, ale to je zcela logické - ta, jíž se vše týká, se už k ničemu vyjádřit nemůže, a o motivech jejího chování, jež si s sebou vzala navždy do hrobu, se zmatení pozůstalí už mohou jen dohadovat. Snad by proto bylo lépe nechat vše být, ale jakmile si jednou zjitřená duše nedá pokoj, pak už takový rozjetý vlak zastavit nejde. Kdo chce kam... Není mimochodem bez zajímavosti, že scénář obsahuje i řadu humorných situací, které tísnivou atmosféru pošmourného Minsku částečně odlehčují. Děj MILENCE by snad bylo možno považovat do jisté míry za předvídatelný, pro mě osobně mu to ale neubírá na působivosti. Vynikající scénář dokonale podporuje krásná kamera, skvělé obsazení a ruské reálie, které tento veskrze univerzální příběh zasazují do konkrétního časoprostorového rámce, který je mně osobně nesmírně blízký. Po doběhnutí závěrečných titulků jsem si vzpomněl na má oblíbená slova z Kunderova Žertu, jejichž platnost lze vztáhnout i na tento film: " Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Obě jsou to falešné víry. Ve skutečnosti je to právě naopak: vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění) zastoupí zapomenutí. Nikdo neodčiní křivdy, jež se staly, ale všechny křivdy budou zapomenuty". UPDATE 29. 3. 2015 - Film mě strašně bavil i na druhé zhlédnutí, nesmírně jsem si užíval kameru, hudbu a herectví Olega Jankovského (který mi trochu svým charismatem připomínal Borise Rösnera). Sergej Garmaš je naopak podle mě asi jednou slabinou tohoto snímku, jeho herectví mě nebaví a celý film se v podstatě tváří stejně. Pokud mě něco na MILENCI dostává, je to vědomí toho, s jakým málem prostředků a postav lze natočit tak mimořádný film - scénář tohoto filmu je prostě něco tak dokonalého, že se u něj užírám závistí, že jsem ho nenapsal já. Film mi po této stránce připomíná některé ruské romány, které jsem v minulosti četl, a osobně ho řadím ke svým nejmilejším ruským filmům vůbec. ()
Výtečné drama, které ovšem nemuselo až tak špatně skončit. ()
Pravdupovediac vymyslieť zápletku Milenca asi nebolo nič obtiažne. Je to taký príbeh určený pre hercov, ktorí sa chcú poriadne ponoriť do postavy a zaujať tak poroty na medzinárodných festivaloch. Na to treba mať ale napísaný uveriteľný scenár, akým Milenec našťastie vcelku disponuje. Ja som od prvého stretnutia oboch chlapíkov čakal, kedy už konečne otvoria prvú fľašu a prejaví sa tá naša východoeurópska a špeciálne ruská povaha. Netrvalo to dlho. Bohužiaľ mi obe postavy pripadali nesympatické, ako divák som sa s nimi tak ťažšie stotožňoval a skôr som si potom uvedomoval jednoduchosť a neoriginálnosť zápletky. Otázna je nakoniec aj tá uveriteľnosť, ale možno v tom je najväčšia sila filmu, v Dimitrijovom náhlom šoku z toho, čo bolo pred ním 15 rokov skryté a ako je možné niečo také si nevšimnúť. Rozdiely medzi mužmi a ženami sú v tomto prípade nekompromisné, my sme proste hereckí amatéri. ()
Zaujímavý námet ma priviedol k filmu, ktorý by som inak prehliadol. Považujem za mimoriadne ťažké nakrútiť komornú drámu o jednom liste, ktorý zmenil všetko, a to tak, aby vo vyrozprávanom príbehu nezazneli falošné tóny. Ani v tomto filme sa to celkom nepodarilo. Herci boli výborní a vlastne ťahali celý film, ruské reálie boli bezchybné, také, aké si ich pamätám. Scenár, až na motív koktavosti a záverečnú scénu, veľmi účinne prispel k celkovému nadpriemernému dojmu z filmu. V niektorých scénach som však mal problémy s uveriteľnosťou konania postáv. Určite nešlo o žiaden prelomový film, ale rád si naň aj v budúcnosti spomeniem. ()
Působivé spojení dvou mužů jednou ženou, o jejíž přízeň mezi sebou bojovali jak za jejího života, tak i po její smrti. Skvěle herecky podaný otevřený i skrytý souboj o lásku mrtvé ženy, tu s převahou milence, tu s převahou manžela, který směřuje k bolestivému poznání, kterého není ušetřen ani jeden z nich. Mrtvé je vskutku lepší nechat v klidu spát... ()
Za herecký výkon Olega Jankovského přidávám čtvrtou hvězdu, aneb film o tom, co všechno se dozvíte náhodným objevením dopisu své náhle zesnulé ženy, která tu zanechá ještě zadrhávajícího synka. Smutné ponoření do nitra jednoho profesora, který zjistí, že jeho krásná žena mu byla celý život nevěrná. Vyhledá svého soka...změť pocitů, od nenávisti až k možnému odpuštění. Pěkná kamera, podtrhující náladu filmu. A taky nikdy nevíte, jestli náhodou v téhle situaci nejste, život je jedno velké překvapení. ()
Film na motivy M. F. Dostojevského, i když zrovna neřeknu na jaké. Film, který by mohl mít podtitulek "podle skutečné události". Film, jehož děj končí až druhou smrtí. Film, kdy skryté a vysvětlitelné přechází do zjevného a nevysvětlitelného. Film, jak žena za života nechtěla ublížit mužům, ale ublížila sobě a tím i jim. Film o tom, že smrt není konec a o tom, že provaz, za který se tahá z obou stran, se nejčastěji přetrhne uprostřed. ()
V poslednom čase som dostala chuť objavovať kúzlo ruského filmu a vôbec svoje rozhodnutie neľutujem. Špeciálne ich drámy so mnou intenzívne mávajú a čo oceňujem najviac, že sa nesnažia podhodiť nám všetko systémom lopaty. V Milencovi som si navyše užila bonus v podobe komicky absurdných interakcií a dialógov hlavného hrdinu s ostatnými postavami. Herecky mňam. A samozrejme, tak ako takmer vo všetkých ruských filmoch, nechýba vodečka a podobný druh tekutín. ()
Hodne univerzalny pribeh o tom, ako cloveku umrela zean, ta mala milenca. A tak sa jej manzel vyda patrat po milencovi. A okrem univerzalnosti je ten pribeh aj dost nudny. 50 % ()
Dobre zahrane a dobre natocene rodinne drama, kde i tramvaj hraje svou dulezitou roli. Umel jsem se vcitit do obou muzu a lehce mi nebylo ani v jednom pripade. ()
Mezi tebou a mnou. Tramvaj do stanice "Pravda." Sevřeni láskou k jedné ženě, východisku rozhřešení. Dar manželství bez polibků k procitnutí. "Pokouším se své city vyslovit listem ručně psaným. City nedopovězené, dokořán neprolomené, zůstaly na papíře stát. Cos svěřit chtěla v listu milencovu, soku mému? Znám napůl tajemství tvé. Dopis - nezhojitelný průvodce můj. Minulost reality mrtva jest. Vnitřně dehonestován jsem byl. Odpírám své utěšení. (Na)pověz mi zrcadlo, proč, jakou to zradu jsem si vysloužil. Jen v mysli mé vyvstává soužení. V nevědomí svém utonul jsem a to není fér." ()
Zaujímavý film, ktorý je krutou cestou do duše chlapa, ktorý zistil, že prišiel skoro o všetko a ktorý bojoval o svojho syna. Film založený na výborných hereckých výkonoch , hlavne Oleg Jankovskij bol fantastický... Hodnotím 80%. ()