• Oskar
    ***

    Výjimečnost Věry Chytilové je podle mě v tom, že zatímco většina českých režisérů se snaží diváky sdružovat, tmelit a konejšit, ona chce všechny rozhádat. Úplně klidně natočí posměšnou grotesku o dvou machistických prasatech, která znásilní ženu a ta je na oplátku vykastruje. Ten film má daleko k řemeslné dokonalosti, není vůbec názorově vyvážený atd., ale taky se o to vůbec nesnaží. Chytilová nechce diskutovat, nechce předkládat věcné argumenty, není korektní. Je to rázná - někdo by řekl hysterická - rozhněvaná žena, která každým filmem cosi nepříjemného zakřičí a s uspokojením pak sleduje nadílku polemik, kterou tím vyvolala. Pastičky jsou - stejně jako Hra o jablko - film jednostranně zaměřený proti mužům: Tvrdí, že muži jsou sobecká, sebestředná, sexem posedlá zvířata, neschopná přijímat odpovědnost. Efekt filmu je účinný: ženy jsou režisérce vděčné, že tak břitce řekla něco, čeho by se samy neodvážily a sama nese na svých bedrech následky v podobě odsouzení od - a to je zajímavé - jiných žen. Všimněte si totiž, že Chytilovou nejhlasitěji kritizují vesměs zase ženy. Muži jsou extrémismem toho filmu dotčeni, protože vědí, že takoví nejsou, ale aby to dokázali, musejí zatnout zuby a předstírat, že kritiku "takových" vpodstatě vítají. No a mazaná režisérka se neviditelně směje za svými tmavými brýlemi, protože i zcela průměrným filmem dosáhla toho, co chtěla. 60%(5.9.2006)

  • Maq
    *

    Ze všech známých osobností se Chytilová nejvíc podobá Karlu Marxovi. Cokoli lidského je jim cizí. Na kladné lidské rysy, lásku, přátelství a soucit, s pohrdáním plivou a nevěří na ně. Snad je ze svých životů ani neznají. Vnímají jen podlost a cítí nenávist, jejich světy jsou prosty lidí a plné kreatur a skřetů, postavené ne na lásce, nýbrž věčné nenávisti a nesmiřitelném boji. Marx i Chytilová shodně věří, že jejich úkolem není svět popsat, nýbrž změnit. Ostatně, celý feminismus není nic jiného než derivát marxismu. --- Odtud pochází naprostá absence slušných a charakterních postav ve všech filmech Chytilové. Tak jako autorka, i její hrdinové se chovají přepjatě a hystericky, vpravdě ne-lidsky. Samí magoři. Jakýkoli lidsky silný, ba jen uvěřitelný příběh je vyloučen. --- Chytilová dopadá nejlépe, je-li její autorský vklad zředěn na minimum. Dědictví vytáhl Polívka z bahna alespoň na srandu. Podobně i zde skrze Chytilové pitvornosti probleskuje příběh s velkým potenciálem, tragickým i komediálním. Předlohu neznám, a lituji toho. Nicméně toto není čistá Chytilová a proto to není jen odporné. Je možné se u toho občas zasmát, dokonce i zamyslet.(19.2.2011)

  • zdenny
    ***

    Dva bývalí spolužáci, umělec v reklamce a politik, znásilní neznámou zvěrolékařku, která se jim pomstí tím, že je uspí a vykastruje. Druhá část filmu nás provází způsoby, jakými se všichni tři vypořádávají se vzniklou zkušeností. U T.Hanáka jde o drama, u Z.Stivínové o psychodrama a u M.Donutila o komedii. Z každého je ve filmu trochu, aby to dalo dokupy celkem povedený film. Nevím, zda se jedná o sondu do duše polistopadových lidí, ale jedná se o celkem svérázný film, který v paměti zůstane. Miroslav Donutil opět nezklamal a svou roli zvládl s bravurou.(26.5.2008)

  • Martin741
    ***

    Posledny ako- tak pozeratelny film od Pani Very Chytilovej. Za zmienku stoji fakt, ze si tu zahral Miroslav Donutil /Dedictvi aneb Kurvahosigutntag/ a Tomas Hanak /Bony a Klid/. Film zacina dost silnou a nasilnou scenou s osipanymi v akomsi druzstve. Potom sa vsak rozjede kvalitna filmarska jazda, akej bola pani Chytilova pred svojou 70 -kou stale schopna. Jej rezisersky rukopis je sice svojsky, ale naprosto vyborny - to ako mylovnik ceskoslovenskej kinematografie dokazem vysoko ocenit. Skoda, ze po svojej 70 -ke natocila uz len hnoj /Hezke chvilky bez zaruky/. 69 %(8.2.2014)

  • kobejn
    ****

    Nou, tohle vážně není komedie ani trochu, je to spíš taková hodně černá a hodně drsná moralita/satira. V rámci tvorby Chytilové nic nového, jen ještě vyhrocenější a ostřejší podoba "Kopyt". Všechny hlavní postavy tu jsou "šmíra" - politik, architekt, Bach, novinářka. Jedna postava je tu čestná, ale hloupá - Michal. A jedna tu je čestná, ale posléze "šílená" - Lenka. Ač to není komedie, smál jsem se hodně, jenže se tu člověk nesměje, protože by se smál něčemu příjemnému, ale směje se, protože vidí tu špatnost, smál sem se tý šmíře, tomu hnusu, tý absurditě...smál sem se ale i tomu, jak to hráli Donutil, mě ta jeho kreace, zde zcela vhodně přehnaná, přišla nesmírně vtipná, smál sem se Hanákovi, který prostě tydle typy hrát umí, nesmál sem se Stivínový, protože u ní se nebylo čemu smát, trochu sem se smál těm scénám s nehercem, který hrál Michala, protože ty scény vytvořily úžasný nesoulad mezi profesionálním herectvím a neherectvím, což byl chvílemi velmi zvláštní mix trapnosti a autenticity, nakonec film vyzněl dost hořce a dal spíše zapravdu té zkaženosti a šmíře, která bez problému vždy zvítězí nad snahou o spravedlnost, to je diskutabilní, zda ano, či ne...závěrečná Čtvrtníčková hláška už na vyznění filmu celkově mnoho nezměnila...film to není dokonalý, ale velmi zábavný a velmi znepokojivý...a stále aktuální.(4.3.2013)

  • - Natočeno podle skutečné události. (M.B)

  • - Milroslav Donutil získal v r.1998 Českého lva za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace