Zeder

Hoci sa to nezdá, Zeder je film o nemŕtvych. S talianskymi zombíčinami L. Fulciho Zombie 2 (1979), D. Lenziho Incubo sulla citte contaminata (1980) a A. Bianchiho Notti del terore (1980), ktoré vznikli v podobnom čase, však nemá veľa spoločného. Je to hororovo ladený triler s prvkami detektívky (pátranie na vlastnú päsť), zaobíde sa bez komplikovaného make-upu aj gore. Zeder kladie dôraz na atmosférický príbeh s úvahami o posmrtnej existencii. Myšlienku, že zloženie pôdy má vplyv na mŕtve telá a dokáže ich priviesť znovu k životu, mnohí poznajú zo známejšieho filmu Pet Sematary (1989). Knihu, ktorá sa stala jeho predlohou vydal Stephen King v rovnakom roku ako vyšiel Avatiho Zeder (1983). Náhoda alebo súvislosť?? Nepodarilo sa mi zistiť. Pupi Avati rád spája technológiu s mágiou. Verí, že rôzne technické vymoženosti (elektrické písacie stroje, počítače...) majú určitú inteligenciu a schopnosť skrývať tajomstvá, v neočakávanej chvíli ich odhaliť. V prológu filmu, ktorý sa odohráva v roku 1956 vo francúzskom mestečku Chartres sa stane toho toľko, že to stačí na samostatný film. Potom sa príbeh vyvíja pozvoľna, je mysteriózny, pútavý, ale dosť mu aj pomáha Ortolaniho hudba. (05.08.2012)

Prvních deset a posledních deset minut je naprosto dostačujících a z celého filmu také nejlepších. Je zajímavé, že Avati přichází s filmem, kde je snaha přivést zemřelé zpět pohřbením v určitých K-zónách, v době, kdy S.King vydává svůj Řbitov zviřátek. Ten je ovšem nesrovnatelně lepší stejně, jako film podle něj natočený. Mám slabost pro italskou bizarní, mysteriozní a horrorovou kinematografii, tenhle film - s velmi dobrou kamerou, hudbou i hereckými výkony - mne bohužel neoslovil. Bát se není čeho a vyjma několika scén (z toho jedné lekačky) plyne líně jako stojatá voda v řece. Pátrání po autorovi vzkazu je utahané, nudné a bez překvapivých zvratů tak, jako to neuměli jiní italští mistři. (17.01.2013)

Zajímavé, stylově natočené, ale musím přiznat, že jsem se v tom chvílemi docela ztrácel a ani po zhlédnutí nemám úplně dojem, že jsou mi některé dílčí scény jasné. Pupi Avati vypráví možná až zbytečně komplikovaný příběh s přemírou různých postav, které neustále víří ústřední záhadu, aby ho nakonec ukončil poměrně jednoduchým vyústěním. Nicméně jde o atmosfericky natočený mysteriózní horor, který téměř připomíná detektivní variaci na Kingův Řbitov zviřátek, jehož knižní podoba vyšla stejného roku jako Zeder, a tak zřejmě obě díla vznikala nezávisle na sobě. Gore nulové, příznivci italského hororového trashe musí pohledat někde jinde. [Sitges 2019] (05.10.2019)

Moj prvy Pupi Avati a hned padla volba na nejaky klasicky horor od Avatiho. Film Zeder pojednava o tom, ze druh a typ pody /a chemicke reakcie v tychto podach/ mozu mrtvych priviest k zivotu. A ako hlasa obal filmu : The Dead shall Rise. A tymto filmom samotny reziser ukazal, ze horory fakt vie tocit. Pre mna asi najlepsi Pupi Avati. Sranda, ze s tymto filmom suvisi aj americky The Pet Sematary. 88 % (14.10.2014)

„Zeder“ je nejslabším filmem, co jsem od Pupi Avatiho viděl, ale tím neříkám, že je špatný. Jen „Macabro“ a „La casa dalle finestre che ridono“ byly prostě lepší, i když se všechny vyznačují takovou trochu podivnou atmosférou nikoli přímo šílenství, ale spíše absurdna, surreálna, které se na vás tlačí, a tím vám způsobuje nepříjemné pocity, které nemusejí být přímo hororové, ale efekt mají. (14.03.2015)