Vzpoura pretoriánů

Vyborny film. ktory patri do zanru Peplum, dnes sa uz peplum filmy netocia. Tematicky je to o rimskom cisarovi Domitianovi /81 -96 po Kristovi/. Sice sa na cisarskom dvore diali uchylne a spatne veci, tento Rimsky cisar vsak nechal obycajnych Rimanov s obcianstvom ludi zit si svoj zivot, a siel po senatoroch - tym kurvil zivot. Toboz sa rimsky cisar nestaral o ludi, ktori rimske obcianstvo nemali. Rimska ekonomika bola rozbehnuta a nic - az na vystrelky cisarskeho palaca - sa nedialo, Pax Romana bol stale v platnosti. Imperium Romanum je moja celozivotna laska, a ak aj tento rimsky cisar urobil niekomu peklo zo zivota, bolo to len par senatorov, Pax Romana fungoval dobre a Imperium bolo stabilne. No nic, s5 k filmu : Richard Harrison sa chopil ulohy doslova vyborne, hral na urovni, kulisy su perfektne, starorimske, a Augustuszial som poznal z hercov len Harrisona. Vynahradili mi to vsak dialogy, boli skutocne prepracovane. PS : pretorianov ako osobnu straz cisara zaviedol Tiberius a mimochodom Tiberius zaviedol aj zakon o Urazke Cisarskeho majestatu. Ze sa neskor zneuzival, uz pochopitelne nie je Tiberiova vina. 77 % (04.02.2017)

Vzbura pretoriánov je v podstate kópiou Dvoch gladiátorov, ktorých som videl ako prvých. Obidva filmy boli nakrútené v tom istom roku (1964), v obidvoch filmoch si zahrali Američan Richard Harrison a Talian Guliano Gemma. Aj zápletka obidvoch „meč a sandálových“ filmov je takmer totožná – revolta, či vzbura proti rímskemu cisárovi – tyranovi. V prípade Dvoch gladiátorov je tým zloduchom cisár Commodus, vo Vzbure pretoriánov je ním iný rímsky cisár – Domicián. Kým v Dvoch gladiátoroch sme sa dočkali brata – dvojičky, vo filme Vzbura pretoriánov nastupuje na scénu akási obdoba, variácia, či klon Zorra alebo Čierneho tulipána – Červený (skôr ružový) vlk (skôr medveď), za maskou ktorého sa skrýva jeden pretorián Valerius Rufus, ktorý je nespokojný s Domiciánovou vládou. Práve jemu a jeho priateľom, s výdatnou pomocou trpasličieho dvorného šaša, sa podarí zlého cisára odstrániť. Obidva filmy veľkým rozpočtom určite nedisponovali, sú skôr komornejšie, nie sú také výpravné, sú skôr pseudohistorické ako historické, strašne naivné, súboje v nich po rokoch pôsobia nevierohodne a smiešne. Ale zabával som sa slušne až do konca. Vychutnajú si ich skôr milovníci sandálových filmov, ostatní budú sklamaní. (20.10.2010)

Debutový film od málo známého italského režiséra Brescia, který žánrově spadal do tzv. "Peplum", nebo také "Swords & Sandals", oblíbených evropských historických kostýmních filmů z konce padesátých a poloviny šedesátých let. Režisér jich poté natočil ještě několik. Děj filmu spadá do posledních dnů vlády římského císaře Domiciána (syna umírněného Vespasiána), který byl posledním císařem flaviovské dynastie (69-96). Často díky své pleši se mu přezdívalo ''Plešatý Nero''. Kdo se trochu zabývá dějinami starověkého Říma, tak jistě ví, že tento císař byl velkým tyranem a despotou, na sklonku jeho vlády tedy roku 96 se nemohli cítit v bezpečí ani jeho nejbližší příbuzní, bylo tu kruté období, poznamenané různými represemi, pronásledováním křesťanů a židů, v zákoně o urážce majestátu předčil dokonce i samotného Nerona, v tyranii se vyrovnal nenáviděnému Caligulovi, později ho předčil snad už jen Commodus. Zejména senátoři a lidé z vysokých aristokratických kruhů, které doslova pronásledoval a ve kterých viděl největší hrozbu převratu a všemožných intrik, byli jeho největšími nepřáteli, to je ostatně trochu vidět i v tomto filmu. Proto s přibývajícím časem a co nejrychleji muselo dojít k rozsáhlému ale dobře zorganizovanému spiknutí, kterému zde už od začátku velel Richard Harrison jako statečný Valerio Rufo, důstojník pretoriánské stráže, pod maskou červeného vlka, páchá proti svým vlastním lidem nejedno odvážné spiknutí, jeho hlavním spojkou je mladý Nerva (Giuliano Gemma), později jeden z favoritů eurowesternu. Film byl krásně barvitý, i když místy asi zbytečně moc, kostýmy snad až na některé ty trapné paruky ušly, nějakou historickou souvislost i co se týče jednotlivých postav ve filmu samozřejmě hledat nelze, všechny postavy až na císaře a jméno Nervy (skutečného nástupce Domiciána) byly fiktivní, samotná smrt císaře samozřejmě (pokud máme věřit hodnověrným zdrojům) proběhla úplně jinak a za úplně jiných okolností. Co bych filmu vytkl? Role císaře byla podle mého soudu hodně nepřesvědčivá, dabing od společnosti Řitka video s.r.o. neprofesionální a místy dost směšný, docela lituji toho že jsem si to raději nepustil v originál znění, akční scény byly málo efektivní, místy opravdu směšné, spíše šlo o takové škádlení, především pak ve finále na císařském dvoře..Povstalci vítězí, jejich protivníci tu jsou předvedeny jako naprostá nemehla, palácová stráž skoro neexistuje, vzbouřenci za pomoci malého cvrčka-liliputa Elpidiona (velmi dobrý tah) na oko stále věrného císaři si v podstatě dělají co chtějí. Film především pro fanoušky zapomenutých Peplum (tímto děkuji vydavatelství za některé znovuobjevené tituly) a převážně pro Richarda Harrisona jehož postavu a mrštnost zas může obdivovat nejedna mladá slečna. Komentář zde jako druhý v pořadí... (05.03.2010)

Je to už veľmi dávno, čo som videl film Vzbura pretoriánov, tu uvádzaný v poetickejšom talianskom názve La Rivolta dei pretoriani. Film je ďalším z rady béčkových sandálových eposov, ktoré sa v dekádach 50. a 60. rokov tak rozmohli. Ak mám pravdu povedať, na presný dej su už spomínam veľmi matne. Film je zasadený do starovekého Ríma ovládaného krutým cisárom Domitiánom (pravdepodobne vzor cisára Domiciána žijúceho v rokoch 51-96 n. l.) za ktorým neohrozene stojí jeho telesná garda - pretoriáni (v dnešnej dobe známy skôr vďaka Scottovmu Gladiátorovi). Hlavnú úlohu vytvoril pretorián Velerio Rufo (Harrison), ktorý sa postupne proti despotickému Domiciánovi vzbúri a pridá sa k nemu aj časť pretoriánov a v záverečnom boji dosiahnu svojich cieľov. To je približný stručný výklad deja, možno trocha pozmenený. Historicky je film pravdepodobne úplne mimo, každopádne o to v ňom asi ani nešlo. Pred dobrými 10 rokmi ho vysielala slovenská Markíza, osobne by som si reprízu veľmi rád znova pozrel a utvrdil tak svoje konečné ohodnotenie, ktoré by teraz bolo myslím veľkou trúfalosťou. Tento komentár určite nie je ideálny, avšak už dlho som rozmýšľal, čo o tomto filme napísať, nakoniec to dopadlo takto. Hawk. (3. 5. ´08) __ (DOPLNENÉ 9. 10. ´10) Znova videné 7. 10. ´10. Film je taký aký je, rozhodne nie bez chýb. Staré talianske sandále ale zbožňujem.(27. hodnotenie,1. komentár k filmu) (03.05.2008)

Jednu hvězdičku má film za zajímavý příběh (který ale napsal život sám) a druhou za to, že mám moc ráda vše co se točí okolo starého Říma. Jenže to zpracování… Po skončení jsem se musela jsem se znovu podívat na oficiální text distributora, jestli jsem dobře četla průvodní text k filmu a četla… Tak se ptám, kde že byla v příběhu ta manželka Domitia, která měla vést odpůrce? Ano, sktečně odpůrce vedla, (dále to byli císařovi správci a městští prefektové) ale co by mezi nimi dělali pretoriáni, kterým se naopak Domitianova smrt pranic nelíbila? ;-) Těšila jsem se na příběh bez raných křesťanů, ne, že bych proti nim něco měla, ale pokud v něm jsou, bývá problém jejich příběh citlivě a nepateticky natočit, tak jsem uvítala, že se tomu snímek vyhnul, ale i tak dílko s rozpočtem cca desetiny Quo vadis skutečně za mnoho nestálo. Osoby a obsazení, až na Nervu ( který uměl pěknej toč předem vzad, jen by mě zajímalo, jestli měli tvůrci aspoň rámcově představu, kolik v té době bylo Nervovi roků... :-)); chvilku mi trvalo, že je to ten herec, nad nímž se rozplývala Helena Růžičková jako Škopková ve Slunce seno…:-)) opravdu příšerný, copak tak vypadali Římané? Valerius Rufus, no dobře, ještě, když mu teda nezabírali obličej, ale co ta Lucilla s vyzáží Germánky? A ty výkony těch dvou senátorů, jak lezli z vězení po mučení jako kamzíci nebo jak náhle Valerius už neměl zraněnou paži. Asi jsem moc velká detailistka, a Američanům bych leccos z toho odpustila ale od Italů, ztvárňujících své dějiny jsem čekala o cosi víc. Stejně ale největší katastrofa byl dabing. S takovou si to sledování sword-sandálů budu muset dobře rozmyslet… (18.03.2012)