Pytel blech

Vec, ktorá ide úplne mimo mňa. Iritujúce, nezaujímavé, plné uškriekaných báb, ktoré by bolo treba poriadne pretiahnuť. Jasný dôkaz hlúposti socializmu pri vzdelávaní mládeže. Možno, že keď sa ktokoľvek iný na príbeh pozrie uvidí pripomenutie doby, alebo sa pousmeje nad niektorými praktikami, ale ja som si celých 40 minút želal aby tam niekto prišiel a všetkých zabil. Aspoň že tá hlavná delikventka bola kočka. Ale čo sa týka hodnoty, alebo môjho záujmu nula bodov. (20.05.2012)

Nevím, jestli by Chytilové v tehdejším Studiu populárně vědeckých filmů prošel dokument z téhož prostředí. Zřejmě by se musela zřeknout neadoračního vykreslení autorit, k nimž je kamera mnohem méně empatická než k dívkám (při domluvě soudruhů a soudružek chvíli hledí kamsi do stropu). Zvolenou formu hraného dokumentu považuji za ideální. Autentické jsou děvčice svým „kurnikšopováním“ i svým jednáním (neoblíbené prominentce klidně vybílí balík s proviantem). Kamera tupě nekouká z kouta, chová se jako jedna z postav, ke které se ostatní hrdinky otáčejí a vtahují nás tak do svého spikleneckého kroužku. Vychovatelé jako kdyby na druhou stranu kameru, tedy Evu, ani neviděli, a nemohli tudíž ovlivňovat svůj výsledný obraz, čímž režisérka poměrně jasně prozrazuje, na čí straně stojí. Film ale zároveň znejasňuje, jestli je více dokumentem, či tragikomedií. Znaky toho prvního nese mimoobrazový komentář, pronášený ale šepotem, takže může jít o dodatečně namluvené věty (tzn. o prvek dokumentaristický) stejně dobře jako o Evinu aktuální vnitřní řeč (tzn. o prvek filmu hraného). Nelze vyčítat formální neukotvenost filmu, jenž si s ní takhle vtipně hraje. 80% (06.06.2018)

„Soudružko, Mája jí řekla, že žádný bůh není, tak Miladka jí za to dala přes hubu a teď sama bečí.“ -„To není pravda, já jsem řekla, že bůh je pára!“ -„Tak naši nás doma honíjú do kostela a ve škole nám říkají, že žádný bůh není, to je zajímavé..“ -„Tak jak to teda je?“-„Děvčata, dneska už to asi nevyřešíme, počkejte na to, řeknu o tom soudružce vedoucí a uděláme si o tom besedu.“ (31.05.2014)

Hraný dokument, hmmm. A jak by vypadal ten nehraný? To by mně fakt zajímalo.Bylo by to asi moc pékné tóčo. To by ten pytel blech taky paní režisérka nemusela vůbec pochytat. Když je někde víc holek pohromadě, tak je to vždycky mazec. Kamera a objektiv foťáku snese všechno. Pobavila jsem se a zavzpomínala na svoje školní léta, ale na intru jsem nebyla. (01.02.2017)

Věra Chytilová stylizuje diváka i sebe do role bažantky Evy Gálové, a naprosto perfektním a osobitým způsobem, nám představuje obyčejné strasti i slasti internátního soužití šedesátkových děvčat a jejich soudružek vychovatelek. Zároveň si troufám říci, že tímto ukazuje svým spolužákům z FAMU, jakým směrem by se ona Nová vlna měla ubírat. Skvostný dialekt i doprovodný komentář pozorující holčiny. Vynikající režie i soudružské popichování (diskuze o Bohu, či dívčí rebelantství). Zobrazení autentičnosti v kvalitě nejvyšší. Humor, lehké drámo, ale hlavně skvělé provedení. (06.07.2014)