Pytel blech

Cinema vérité sice nabízí velmi bohaté možnosti zkoumání reality a dané problematiky, ale pokud sebeschopnější režisér(ka) vypustí kameru do slepičího kurníku, kde navíc i estetická stránka zkoumaných objektů za moc nestojí, omezuje se rázem výpovědní hodnota pouze na bláznivé vychrtlé formalisty v upnuté košili nebo na feministky vzpomínající na zlaté komunistické časy internátů a trvalé. Ať se na to dívám, jak chci, nic pro mne... (25.01.2017)

"Jano, buď přece rozumná, vidíš, že to s Tebou myslíme dobře! Měj rozum a konečně nám řekni, proč tak špatně pracuješ! Nemůžeš být tak bezohledná, přece na našem místě bys nejednala jinak, než jak jednáme my!"                  Já a paní Chytilová si příliš nerozumíme. Dokumenty o ní mě baví, uznávám, že to byla velice zajímavá žena. Ale z jejich filmů nejsem lidově řečeno odvařená. Pytel blech se mele hodně dlouho. Kdybych to nechtěla vidět až do konce, určitě bych to vypnula dříve než v půlce. Hraný dokument podle scénáře, tedy rádoby přirozený. Holky reagují vcelku dobře. Komentáře Helgy Čočkové působily spíš rušivě. Hlášky z tzv. schůze jsou ovšem perla nad perly! Tahle nová vlna se vlní zkrátka na jiných vlnových délkách. (18.09.2014)

Česká nová vlna v tom pravom zmysle slova. Generačné rozdiely, dokumentárnosť, oddramatizovanie, chatrný dej atď. Chytilová natočila kratšiu verziu toho, s čím prišiel Forman. Nesnaží sa byť však vtipná, skôr len avantgardná. Posolstvo ale jej film má. Je akýmsi sympatickým pokusom a prípravou na neskoršie skutočne veľké režisérkine filmy. P.S. Prečo majú všetky dievčatá vo filme krátke účesy? (27.04.2015)

Před odvysíláním snímku na ČT běžel díl seriálu Zlatá šedesátá věnovaný Věře Chytilové a já si znovu připomněl, čím vším je mi ta žena protivná. Její vyhraněný feminismus a povahová dominance si prostě s mým hodnotovým žebříčkem a povahou nějak nesedly. Mimo jiné vyslovila zajímavou větu, že příběh je vábnička pro blbce, kterou používala, když nebylo zbytí, protože příběh je to poslední, co by ji zajímalo. Možná i to je jeden z důvodů, proč jsme si tak nesedli, a s výjimkou Faunova velmi pozdního odpoledne a Šaška a královny jsme se míjeli. Pytel blech představuje svým způsobem protipól Formanových snímků, které mě naopak fascinovaly. Obojí spadá pod škatulku české nové vlny a přece je výsledek tak dramaticky rozdílný. Její první filmy mi víc než co jiného připomínají režijní cvičení na FAMU a mapování možností filmového média. Snímek o dívkách v internátě je plný banalit a připomíná kupu kvočen na malém dvorečku. Celkový dojem: 35 %. (29.03.2016)

Nevím, jestli by Chytilové v tehdejším Studiu populárně vědeckých filmů prošel dokument z téhož prostředí. Zřejmě by se musela zřeknout neadoračního vykreslení autorit, k nimž je kamera mnohem méně empatická než k dívkám (při domluvě soudruhů a soudružek chvíli hledí kamsi do stropu). Zvolenou formu hraného dokumentu považuji za ideální. Autentické jsou děvčice svým „kurnikšopováním“ i svým jednáním (neoblíbené prominentce klidně vybílí balík s proviantem). Kamera tupě nekouká z kouta, chová se jako jedna z postav, ke které se ostatní hrdinky otáčejí a vtahují nás tak do svého spikleneckého kroužku. Vychovatelé jako kdyby na druhou stranu kameru, tedy Evu, ani neviděli, a nemohli tudíž ovlivňovat svůj výsledný obraz, čímž režisérka poměrně jasně prozrazuje, na čí straně stojí. Film ale zároveň znejasňuje, jestli je více dokumentem, či tragikomedií. Znaky toho prvního nese mimoobrazový komentář, pronášený ale šepotem, takže může jít o dodatečně namluvené věty (tzn. o prvek dokumentaristický) stejně dobře jako o Evinu aktuální vnitřní řeč (tzn. o prvek filmu hraného). Nelze vyčítat formální neukotvenost filmu, jenž si s ní takhle vtipně hraje. 80% (06.06.2018)