Horem pádem

Filmy pana Hřebejka mají poslední dobou zoufale sestupnou tendenci, bohužel. Po naprosto úžasných Pelíšcích a Musíme si pomáhat následovalo slabší Pupendo a teď tohle dílo. Ja si tak pročítám komentáře, tak u mě to na odpad rozhodně nen z několika důvodů. V rámci české kinematografie jde o dílko z lepších, navíc herecké výkony jsou famózní (nejen Emília Vášáryová, která je naprosto úžasná, také Jiří Macháček, Pavel Liška atd., jenom Petr Forman mi přišel dost slabý v některých chvílích, zejména když byl osamotě s paní Vášáryovou), ale bohužel herci nedostávají moc prostoru, postavy jsou strašně málo nápadité - a tím se dostávám k asi největšímu problému filmu - totiž ke scénáři. Ten se tentokrát podle mě prostě nepovedl, autoři se snažili být cool, natočit o tom, jak to dneska chodí, ale vybrali si tak extrémní prostředí, situace a osoby, že toho je prostě na jeden film moc. Navíc chtít ve 108 minutách rozebrat problémy rasismu, emigrantů, ilegálního převozu imigrantů, rodinného odloučení, touze po dítěti, fotbalové fanoušky, zloděje a lichváře, a ještě pár jiných věcí je prostě moc velké souto. A co mě zklamalo ještě víc, je ta složka filmu, kterou jsem na panu Hřebejkovi vždycky obdivovala, že jí dokázal bravurně zvládnout - totiž kamera a hudba. Modrozelené (á la Matrix), žluté a žlutozelené filtry mi například přišly naprosto nevhodně použité a připadaly mi spíš jako že si tvůrci hráli na západní kinematografii, ale přitom tvořili film o českém národu... A hudební složka pouze připomínala snahu o moderní filmový podkres, ale je zoufale křečovitá. Já jenom doufám, že pan Hřebejk si dá pro jednou větší pauzu a příště natočí zase něco moc hezkého, protože na to má. (14.07.2005)

Ten film je skutečně hodně hořký a smutný - to se musí Hřebejkovi nechat, že se odvážil opustit svou pevnost nostalgie, kde byl pevný v kramflecích a pokusil se nám sdělit co ho u nás (na světě vůbec, v naší malé zemi zejména) trápí. Lidi jsou zahořklí, zklamaní a otupělí, bezohlední, sobečtí, zrádní, násilničtí, sprostí, víceméně bez výjimky rasisti (v různé míře samozřejmě) a nikdo s tím jak to tak vypadá nic nedělá (a ani nechce - viz scéna na policejní záchytce, aneb "pánové si přáli ještě med")... Osobně tedy nemám problém s tím, o čem film vypráví, ale spíš v tom jak to dělá. Paralelní, prolínající se příběhy několika lidí se společnou pointou, to je v současné době poměrně moderní a osvědčený model vyprávění (Podfuck, Magnolie, Amores perros, 21 gramů, ...), ovšem Hřebejk jakoby ho využíval jen a pouze proto. Všechny postavy kromě policisty Františka a Martina a jeho matky Věry jsou prakticky ploché a z charakterového hlediska hodně nevýrazné (i když třeba svým způsobem zábavné - duo Liška, Daniel). A hlavně - i když celé poselství filmu je samo o sobě poměrně silné a nosné, celý film postrádá... jak to říct? Šmrnc, něco co by z něj dělalo ucelené dílo. V rámci naší kinematografie se přesto stále jedná o silný nadprůměr. 70% (02.01.2007)

"Víš, co mě napadlo? Že člověk takhle riskuje jenom proto, aby odjel v létě do Thajska a tam sežral pečenýho netopýra." Trochu mě děsí představa, že jsem po promítání svému společníkovi zapáleně vyprávěla, že mě nebaví typ filmů tady s těmi povšechnými slepenci lidských příběhů napříč společenskými vrstvami a délkami vlasů, které se v jistých momentech fatálně, ač třeba nepatrně, dotknou. A potom jsem si vzpomněla, jak někomu jinému neméně zapáleně vyprávím o svém vlastním projektu, který obsahuje osudovou lovestory, zombíky, dvojitou vzájemně nesouvisející sebevraždu, metalistu prosťáčka božího, dítě jménem Misery a post-kapitalistický život v industrializované poušti - no, alespoň vím, že se mám vyhnout kombinaci sociálně kritického a komediálního pohledu, protože to trochu působí jako facka na obě strany. (25.11.2013)

Velmi modelový, křečovitý, hysterický a hlavně strašně negativistický pokus o zobrazení současnosti. Jednotlivé postavy jsou karikatury, není v nich skutečný život. Fascinuje mě, jak snímek od režiséra původně velmi hladivých a smířlivých filmů najednou kope na všechny strany. Všichni co neemigrovali jsou vylíčeni jako rasistické svině, ať už zjevné nebo skryté. Velmi špatný je Macháček s Duškem, přehrává i Tříska s Vašáryovou. Závěrečné paralelní prostřihy sparťanských fanoušků a černocha v dresu Sparty na pláži mi přišly jako z nějaké parodie na sociální dramata. (03.01.2007)

Vlastně je to spíše na dvě a půl hvězdičky. Žánr komedie se v tomhle filmu vyskytuje spíše náznakově - zasmál jsem se asi 2x, a vlastně to nebylo ani úsměvné, spíše takové hořké. Ale na hořké téma jsem již viděl spousty filmů, a všechny byly natočeny lépe, zručněji a hlavně - urovnaněji. Celý film na mě totiž skutečně působil neurovnaně, což možná byl záměr, možná moje nepochopení. Jinými slovy - po Pelíšcích a hlavně Musíme si pomáhat měl u mě Jan Hřebejk otevřenu "nebeskou bránu". Po Pupendu a hlavně Horem pádem se ta brána s velkým rachotem zabouchla a nejsem si jist, zda budu mít na příští Hřebejkův film vůbec náladu, protože bych pak už taky mohl mít chuť klíč od té brány hodit do kanálu... (29.07.2005)