Vltavská víla

Milouš a ježibaba, tady jako pouťoví zpěváci, provádějí diváka pohádkou, jejíž příběh je natolik odnikud nikam, že se o ději dá mluvit jen z nedostatku vhodnějších termínů. Zlata Adamovská tady vodní vilu ještě hraje, o dekádu později je víla v tajemství mořské panny už dřevěná. Za celou pohádku jsem se zasmála jen jednou při hlášce otce převozníka: "Co sem lezu, když tu nebydlím." Ještě tak můžeme ocenit informaci o tom, že v Podskalí je muzeum, ale to už se hodně urputně snažím hledat na tom nějaké pozitivum. (22.09.2013)

Bez Jitky Molavcové, Pavla Zedníčka a všech těch muzikantů kolem nich bych se obešel, jinak fajn. Jiří Sovák (jak jinak) perfektní, Zlata Adamovská i Jan Hartl takoví klasičtí, moc mě potěšil Větrovcův šenkýř. (29.12.2010)

Tohle bylo hodně, ale hodně slabé. Dramaturg zrovna odešel na dovolenou, tak to celé zpackal nějaký pomocný personál, co jinak chodí pro kafe, takže to nemělo žádné vedení děje, žádnou zápletku, nic. Na dramatickou scénu vytažení víly z Vltavy asi nebyly peníze, to se do jedné papundeklové kulisy nevešlo. A přitom stačí vzpomenout třeba Krkonošské pohádky, nebo klidně Jak se Kuba stal mlynářem. "Příběh" dotvářejí rádoby "staropražské" písničky z Podskalí, které ale složil Láďa Štaidl, a pokud se dobře zaposloucháte, všimnete si, odkud si bral inspiraci a odkud vykrádal. A přitom v tom hraje takových skvělých herců, ale můžou se tady snažit, jak chtějí, ale celek nefunguje ani náhodou. Jinak spoiler - příběh! Líný a pokladů zdarma chtivý vařečkář hustí do syna převozníka, aby se bohatě oženil, a když převozník vytáhne z Vltavy vltavskou vílu, snaží se vařečkář z ní vytáhnout, kde ve Vltavě jsou ukryty zlaté poklady. Do toho ještě dvakrát přiběhne vědátor ve skutečně roztomilém podání Rostislava Kuby a jeden subplot je o tom, jak vařečkář vymění převozníkovi starý nábytek kdovíproč za nový. Ale aspoň ze starého nábytku nakonec vzniklo podskalské muzeum. A protože je slunovrat, víla se rozhodne, že bude holkou Lídou a vezme si převozníkova syna. Vařečkář dostane řemenem, a písnička na závěr. (16.09.2017)

"To je jistě práce vařečkářova a ten můj truhlík mu naletěl !! Voni mi jednou rozeberou i střechu nad hlavou !! Ale já jim srovnám hřbety, ukážu jim, co je přívoznická síla !!" ;) Tak tohle je opravdová tuzemská pohádková sterilita a tragédie bez špetky nápadu, po jejímž zhlédnutí bych nejraději ze zoufalství skočil z Karlova mostu !! Jiřina Pokorná-Makoszová se očividně snaží nejmenším divákům přiblížit prostředí staré Prahy, i v rámci báchorek a pověstí má jistě co nabídnout, jenže zůstává pouze u toho prvotního nápadu. Použít jako vypravěče na straně jedné loutku žáby kuchařinky a na té druhé zpívající Jitku Molavcovou s Pavlem Zedníčkem není jen naprosto nadbytečné, ale také svědčí jednak o snaze vměstnat do příběhu, který vlastně naprosto zoufale postrádá jakoukoli zápletku i vývoj, další ryze pohádkový článek a pak i vyplnit hluchá místa, což jasně dokládá, že paní režisérka snad na objednávku slátala horkou jehlou pár typických rysů pražského Podskalí !! Štaidlův hudební motiv mi vůbec nesedl a dohromady s tím odpudivým skřehotáním již zmiňované dvojice pseudokomiků činí Vltavskou vílu naprosto nestravitelnou i pro ty nejmenší.. Kdybychom tyto nechutnosti vystříhali, zbylo by nám s vypětím sil dvacet minut bezúčelné konverzačky v hospodě, což zcela jistě nebude patřit k čemukoliv, co by měly děti sledovat, a já se tak jen divím, jak se k tomuto nechutnému bezvýznamnému nesmyslu mohla propůjčit taková herecká esa jako Jiří Sovák či Josef Větrovec !! (06.10.2013)

Moudrá, bodrá, inteligentní pohádka s celkem vtipnými hláškami a roztomilou staročeštinou. :-) (15.05.2016)

Pohádka o ničem,ve které žabka hospodyňka (asi nejzajímavější postava) nemá v podstatě žádnou důl.funkci. Když nepočítám schopnost někomu přičarovat židly k zadku,pomocí kabátu. Jak řekla má matka...scénárista asi něco hulil. (07.10.2018)

Víly, bludičky a vodníci k Vltavě neodmyslitelně patří. Tentkrát se tvůrci zaměřili na prvně zmiňovanou nadpřirozenou bytost. Ale vyskytuje se tu i další, které propůjčila svůj hlas Alena Kreuzmannová, vlastně tu jedinou si z celé pohádky pamatuju. Bez Jitky Molavcové a Pavla Zedníčka bych se klidně obešla také. Byli tady celkem zbyteční. Měli zpívat spíše Staropražské písničky nebo něco podbného. (02.01.2013)

Celkem roztomilá hříčka o nadpřirozených bytostech. Tentokrát se jedná o pověst z bývalého pražského podskalí. Více než příběh ale zaujme výborné herecké obsazení, i když studiové zpracování dojem dosti kazí. (29.12.2010)

Zcela průměrná kulisová pohádka s příšernými písničkami, o ničem dějem, ale zcela báječným Janem Hartlem. Loutková žába byla podivná, Adamovské víla nevýrazná, Sovák průměrný. Zbytek nestojí za řeč. (10.01.2013)

Spatne hrajici Hartl, jakoby prehravajici Racek, zpivajici Molavcova se Zednickem. To jsou ty slabsi mista. Kladem je standardne dobry Sovak, Vetrovec a hlavne prekrasna Zlata. :) A jeste teda docela zvlastni pisnicky... Nicmene v celku je to podprumer, a to i diky pomerne nezazivnemu pribehu i tempu. (07.04.2015)

Škoda, že Jiří Sovák nehrál v pohádkách častěji. Ty pražské pohádky mají své kouzlo. Hlavně ty vodnické, co se týkají Vltavy. Bylo jich natočeno mnoho. Určitě souhlasím, že tahle je jen další z opravdu dlouhé řady těch, které nejsou špatné, ale taky se navždy nezařadí mezi skutečně zábavné. Pohádka sice disponuje slušným obsazením, ale ve své jednoduchosti tentokrát není žádná velká krása. Vltavská víla by spíše mohla být jedna z pražských pověstí. Přihlížím ovšem k faktu, který jsem zmínil už na počátku. Viděl jsem lepší pražské pověsti. V téhle pohádce se dlouho nic neděje, nějakou dobu se žvaní a když se něco dít začne, nabírá rychlý konec. Taky ty příšerné dekorace. Jen ta hudba nebyla špatná. (30.06.2020)

Žába byla jednoznačně nejlepší na place😀 (24.02.2024)

Ztráta času, nebýt herců, je to dějově na odpad. (30.08.2015)

Některé pohádky prostě stojí za starou bačkoru. (22.04.2018)

Pohádce bohužel chybí zápletka, takže je to taková ukecaná konverzačka. Nicméně postavená na bravurních hereckých výkonech (Sovák, Racek), moc mě potěšil hostinský Josefa Větrovce. Jim dobře sekunduje tehdy nastupující herecká generace (Hartl, Adamovská, Kuba). Loutky v pohádkách mám ráda, ale tady je postava žabky celkem zbytečná, stejně jako zpěváci spíš jen vyplňují čas, protože není co hrát. Příjemná hudba a kulisy. (03.01.2013)