• Morien
    ***

    Film mi přišel o trochu delší, než bych si já sama představovala k intenzitě, jakou bych čekala. A tahle divně postavená věta vlastně znamená, že jsem se na film nedokázala napojit a konec ve mně nedozněl. Začátek mě nalákal, ale moje pozornost/zvědavost postupně opadla. Film mi přijde tak moc rozvolněný, že by mohl skončit kdykoli v průběhu nebo ještě patnáct minut pokračovat, a pro celkové vyznění bych neviděla rozdíl. Chybí mi těsnější sepětí formy s obsahem/významem.(19.3.2014)

  • Šandík
    ***

    Formálně opět skvělý film, obsahově těžká nuda... To vynikne zvlášť ve srovnání s formálně velmi podobnými Formanovými prvotinami, u nichž ale každý jednotlivý záběr je doslova nabytý energií. Ve Stropu se děje pravý opak a zachycené banality doslova ubíjejí. Asi není divu, že Chytilová se ve svých dalších filmech soustředila prakticky pouze na formu. V té byla skvělá, naopak budování děje a sdělování obsahu jí nešlo nikdy. Je jen smutnou ironií osudu, že ve svých posledních filmech už zoufale nezvládala ani tu formu... Celkový dojem: 65%(9.3.2018)

  • sinp
    ***

    Prvotinu režisérky Věry Chytilové bysme neměli chápat jako výrazný divácký film, jde spíš o takové naťuknutí a prověření možností režisérky. Díky roku výroby se nejde vyhnout srovnávání s tehdy se postupně rodící novou vlnou, ale ta je zde patrná jen málo (především v podobě scénáře výborného Pavla Juráčka). Marta Kanovská ani Abrhám neukazují nic převratného a s filmu si zásadní sdělení neodnesete. Nová vlna měla teprve přijít...(28.10.2005)

  • Matty
    ***

    Rok před Cléo od pěti do sedmi vznikla v Československu Marta od rána do večera. Veristické pozorování manekýny, která zjišťuje, že její pomyslný strop se nachází výš než to, čeho v životě prozatím dosáhla. Z odstupu, bez moralizování i bez snahy dělat ji sympatičtější, sleduje Chytilová protagonistku a jen ironickými detaily upozorňuje na její ubíjející pasivitu (záběr s figurínou, představující stejný objekt k věšení hezkých věcí, jakým je Marta). Filmu si cením zejména jako autentického zachycení jedné z podob mládí v Československu raných 60. let a právě pro jeho dokumentaristickou hodnotu mu rád odpustím, že vlastně jen tak prošumí a v paměti z něj déle utkví jen cameo mladičkého Menzela. 70%(28.2.2013)

  • Aleee89
    ***

    Prvotina (když nepočítám dřívejší studentské práce a filmy) Věry Chytilové mi konečně neunikla. Vzhledem k tématu mé bakalářky už mám něco načteno a na její filmy tak mám jiný pohled. Strop se mi líbil. Téma vychází z osobních zkušeností režisérky, ukazuje svět modelingu se vší svou povrchností (což se dodnes myslím nezměnilo), a to v čele s tápající hrdinkou, která chápe, že tenhle svět nakonec nebude pro ni to pravé ořechové, jen nějak ještě nedosáhla svého stropu, hranice, za kterou už nebude schopna jít. A o tom to je taky, o hranicích, které má každý z nás. Zajímavá koncepce a příslib do budoucna, že od Chytilové ještě můžeme čekat velké věci.(3.4.2012)

  • - Asistentom réžie bol vtedy ešte len 23-ročný Juraj Jakubisko. (Raccoon.city)

  • - Pod scénářem je podepsán Pavel Juráček. Ten však pouze přepisoval původní scénář Chytilové, aby jej školní komise na FAMU připustila k realizaci. Ve chvíli, kdy byla Juráčkova verze odsouhlasena k natáčení, se Věra Chytilová vrátila ke své verzi. (Hwaelos)

  • - Herecký debut režiséra Jiřího Menzela. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace