Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Půvabná dívka Marta (M. Kaňovská) opouští studium medicíny, aby se stala manekýnkou. Poznává, že ji profese sice přináší určitou radost, ale také vyčerpaní a ztrátu soukromí, což nakonec vede k její životní bezcílnosti. Nový směr ji dá až opětovné setkání s kolegou ze studií… Absolventský snímek Věry Chytilové Strop z roku 1962 je autorčinou moralizující osobní zpovědí, v níž líčí příběh mladého člověka, který si z pohodlnosti stanoví svůj „strop“ možností, a tím se připraví o to žít lépe a plodněji. Premiéru si odbyl v roce 1963 spolu s dalším středometrážním filmem režisérky Pytel blech a také s krátkou loutkovou satirou Kurs pro ženy Vladimíra Lehkého v celovečerním pásmu nazvaném U stropu je pytel blech. (Česká televize)

(více)

Recenze (22)

Morien 

všechny recenze uživatele

Film mi přišel o trochu delší, než bych si já sama představovala k intenzitě, jakou bych čekala. A tahle divně postavená věta vlastně znamená, že jsem se na film nedokázala napojit a konec ve mně nedozněl. Začátek mě nalákal, ale moje pozornost/zvědavost postupně opadla. Film mi přijde tak moc rozvolněný, že by mohl skončit kdykoli v průběhu nebo ještě patnáct minut pokračovat, a pro celkové vyznění bych neviděla rozdíl. Chybí mi těsnější sepětí formy s obsahem/významem. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Rok před Cléo od pěti do sedmi vznikla v Československu Marta od rána do večera. Veristické pozorování manekýny, která zjišťuje, že její pomyslný strop se nachází výš než to, čeho v životě prozatím dosáhla. Z odstupu, bez moralizování i bez snahy dělat ji sympatičtější, sleduje Chytilová protagonistku a jen ironickými detaily upozorňuje na její ubíjející pasivitu (záběr s figurínou, představující stejný objekt k věšení hezkých věcí, jakým je Marta). Filmu si cením zejména jako autentického zachycení jedné z podob mládí v Československu raných 60. let a právě pro jeho dokumentaristickou hodnotu mu rád odpustím, že vlastně jen tak prošumí a v paměti z něj déle utkví jen cameo mladičkého Menzela. 70% ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Sonda do života jednej znudenej dvadsiatničky, ktorá študuje medicínu, je obletovaná chlapmi a chlapcami a robí modelku. Veľa toho nenahovorí, občas odsekne niečo priateľovi, občas sa usmeje pri stole plného nápadníkov. Film hodnotím ako dielo známej režisérky, ak by som mal ale objektívnejšie hodnotiť vzhľadom na to, že ide o študentský film, ide o čistú stovku. Vychádzam z toho, že som videl nemalé množstvo hraných filmov z VŠMU a máloktorý dosahuje strop Stropu. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Taková školní předzvěst budoucích Sedmikrásek. I když místy to připomene i časově bližší Pytel blech. Věra Chytilová zkrátka od začátku měla svá témata i postupy. Taktéž začínající kameraman Jaromír Šofr o sobě tehdy dával vědět s podobnou samozřejmostí jako paní režisérka. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Formálně opět skvělý film, obsahově těžká nuda... To vynikne zvlášť ve srovnání s formálně velmi podobnými Formanovými prvotinami, u nichž ale každý jednotlivý záběr je doslova nabytý energií. Ve Stropu se děje pravý opak a zachycené banality doslova ubíjejí. Asi není divu, že Chytilová se ve svých dalších filmech soustředila prakticky pouze na formu. V té byla skvělá, naopak budování děje a sdělování obsahu jí nešlo nikdy. Je jen smutnou ironií osudu, že ve svých posledních filmech už zoufale nezvládala ani tu formu... Celkový dojem: 65% ()

MM11 

všechny recenze uživatele

Prvotinu režisérky Věry Chytilové bysme neměli chápat jako výrazný divácký film, jde spíš o takové naťuknutí a prověření možností režisérky. Díky roku výroby se nejde vyhnout srovnávání s tehdy se postupně rodící novou vlnou, ale ta je zde patrná jen málo (především v podobě scénáře výborného Pavla Juráčka). Marta Kanovská ani Abrhám neukazují nic převratného a s filmu si zásadní sdělení neodnesete. Nová vlna měla teprve přijít... ()

topi 

všechny recenze uživatele

Ač mám filmy Věry Chytilové strašlivě rád, její absolventský krátkometrážní snímek Strop mě vůbec neoslovil. Ale je zajímavostí vidět mladá ucha Abrháma, Menzela, Mrkvičky nebo Satoranského, pro některé z nich to byl dokonce debut před kamerou. ()

Aleee89 

všechny recenze uživatele

Prvotina (když nepočítám dřívejší studentské práce a filmy) Věry Chytilové mi konečně neunikla. Vzhledem k tématu mé bakalářky už mám něco načteno a na její filmy tak mám jiný pohled. Strop se mi líbil. Téma vychází z osobních zkušeností režisérky, ukazuje svět modelingu se vší svou povrchností (což se dodnes myslím nezměnilo), a to v čele s tápající hrdinkou, která chápe, že tenhle svět nakonec nebude pro ni to pravé ořechové, jen nějak ještě nedosáhla svého stropu, hranice, za kterou už nebude schopna jít. A o tom to je taky, o hranicích, které má každý z nás. Zajímavá koncepce a příslib do budoucna, že od Chytilové ještě můžeme čekat velké věci. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Stejně jako u Pytle blech mě poněkud zděsil ten začátek, ale nakonec je pro mě Strop o dost zajímavější, než právě Pytel blech. Tady se toho totiž víc děje a hlavně mi to přišlo o něco více promyšlené, a to celkem chytře. A nejednu scénu bych označil za povedenou, což už o nějaké kvalitě svědčí. Má to prostě co říct, nějakou sílu a poutavost to má taky, sice by se šiklo to o pár minut zkrátit, ale jinak je Strop překvapivě povedeným filmem, a to jsem do něj tolik nadějí nevkládal. 4* ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Strop, absolventská práce Věry Chytilové, je stylizovanou (laděním svého závěru také idealizovanou) reflexí životních zkušeností samotné autorky. Kontrast je základním prostředkem vyprávění: den a noc, studentský způsob života a "již-samostatně-výdělečná" cesta životem, mlčení a otázky (na něž se vlastně ani nechce, nemusí odpovídat), rytmus a protipohyb, společnost a bezcílná samota, souzvuk a disharmonie, obrazy a do nich vpouštěná, poletující slova, vnějšek a nitro. Film nepostrádá ani nadhled ani sebeironické tendence, snaží se dotýkat pulsu bytí v jeho aktuálním momentu a v právě přijímaném způsobu. Navíc, to zastoupení budoucích osobností světa filmu je vskutku nemalé: kameraman Jaromír Šofr, skladatel Jan Klusák, budoucí režiséři Forman a Menzel, výraznější herci (a to i v tomto filmu) Satoranský, Abrhám a Mrkvička. Hlavním nástrojem reflexe autorky je manekýnka Marta (Marta Kaňovská, později Pospíchalová), zřejmě důležitějším nástrojem je Martin milenec Julián (Julián Chytil s hlasem Jiřího Holého). Nemusí být řečeno vše nahlas, aby se dosáhlo působivé, stylizované, a přesto niterné a emancipované osobní výpovědi. Jistě, stojí to za to, jít za vlastními sny a nepodléhat pouze vnějším faktorům. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Marto nebuď labuť..." Mladá Marta možná byla rozmazlená, možná byla i líná. Přesto ji nakonec došlo, že svět není jen pozlátko, který ji nabízí postarší milenec. Krásně nasnímaný závěr filmu, v němž opouští jeho byt a odchází vstříc nočnímu městu (za doprovodu zajímavě modernistické Klusákovy hudby), hodně kontrastuje s předchozí zhruba půl hodinou. Ta je velmi svěží plná chytlavých hitů Suchého se Šlitrem (typu Chlupatý kaktus mám tak rád či Na okně seděla kočka). A do toho je tu pánská společnost mladičkých legend typu Jaroslav Satoránský, Josef Abrhám či Jiří Menzel. Za mě snad nejhezčí Chytilová, co jsem kdy viděl. ()

Fifer 

všechny recenze uživatele

Tenhle film jsem sháněl hodně dlouho a nemůžu zakrýt zklamání. Zdá se mi ze všech famáckých počinů Chytilové nejslabší. Možná to souvisí i s prostředím, zatímco prostředí internátu (Pytel Blech) , tělocvičny a ženy v domácnosti (O nečem jiném) mě zajímalo a bavilo, trpký život manekýny mě velmi brzo omrzel. Plytké hovory modelek, hádky o šaty a modelka sama ze všech možných úhlů pohledu, to stejné šlo vyjádřit v o polovinu kratším čase. Tempo mi vůbec přišlo hodně líné. Věra zkouší, Věra experimentuje, ale film jako celek nedrží při sobě, jsou to slepence různých stylů- Sovákův úvodním komentář při pózování modelky -proč? Vtipný nebyl, zajímavý také ne, máme tu voice over, který v zápětí mizí, aniž tušíme proč tam vlastně musel být. Na filmech nové vlny miluju zachycení měst v 60. letech. Procházka Prahou se tu ale nijak zvlášť nevyvedla. Chytilová nedokázala vtáhnout město do děje tak dobře, jako se to podařilo jejím kolegům (Jakubisko, Hanák, Vihanová, Juráček, Uher). Příběh tu vlastně skoro žádný není, vše spěje jen k vyjádření pocitu nudy a odcizení. A ten je zachycen dobře, jen jsem se začal nudit spolu s hlavní hrdinkou (a přitom má film jen 40minut!). Procházka noční Prahou je pěkná a má svůj smysl- zachycuje závěrečné rozpoložení hlavní hrdinky, ale znovu: k čemu ten park dalšího dne? Co to mělo vyjádřit? Šofr dělá co může a některé záběry jsou moc pěkné, ale V.CH. se tu teprve hledala. P.s: Juráček figuruje v titulcích jen formálně. Chytilová si ho vybrala, protože měl v té době už vybudované jméno a její vlastní scénář ji nechtěli schválit. Po schválení natáčení si dialogy přepsala. Škoda, věřím tomu, že některé scény mohly být v jeho scénáři zajímavější- Chytilová totiž vždy prosazovala režisérskou a výtvarnou práci a upřednostňovala jejich význam nad scénářem a přitom právě zde by šikovný dramaturg a scenárista (např. Juráček) mohl udělat kus práce . Ale to je jen dedukce, každopádně s tímto filmem nemá Juráček nic společného, je to čistě dílo V.Chytilové. ()

Související novinky

Zemřel Josef Abrhám

Zemřel Josef Abrhám

17.05.2022

České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)

Reklama

Reklama