Obsahy(1)
Život a osudy filozofa, politika a prvního prezidenta Československé republiky v dokumentárním filmu režisérky Věry Chytilové. 14. září 1937 zemřel Tomáš Garrigue Masaryk, sociolog, filozof, politik a první prezident demokratické Československé republiky. Od roku 1948 se po dobu více než čtyřiceti let na veřejnosti jeho jméno takřka nevyskytovalo, pouze starší část obyvatelstva si pamatovala některé pasáže ze života tohoto velikána. Proto se v roce 1990 zkušená a zanícená režisérka Věra Chytilová rozhodla přiblížit život a osudy profesora Masaryka ve střihovém dokumentárním filmu „TGM Osvoboditel", a to jako osobnost, která poznamenala nejen dějiny, ale i srdce našeho národa. Staré archivní materiály, fotografické i filmové, doplnila dotáčkami z míst, kde T. G. Masaryk jako student, profesor a později prezident pobýval. Komentář svěřila Miroslavu Macháčkovi. Slavnostní premiéru tohoto filmu, která se konala 7. března 1990 – v den 140. výročí narození T. G. Masaryka, přenášela přímým přenosem také Československá televize. (Česká televize)
(více)Recenze (11)
TGM Osvoboditel je oslavným pomníkem osobnosti, jež se za dob komunistického paradigmatu stala nežádoucím symbolem svobodné, demokratické (tedy ne té "lidově demokratické") československé státnosti. Z tohoto důvodu má tento nekriticky a jásavě oslavný ráz dokumentu svůj význam. Chytilová k tomu využila skutečnost svobodného zpřístupnění dobových filmových materiálů, přihodila k nim několik svých podkreslujících a neklidných pohybů obrazu, několik prvků české vznešenosti a sugestivní hlasový doprovod Miroslava Macháčka. Navíc, euforie z časů získání československé nezávislosti (jejímž symbolem Masaryk je, byť samotný akt vyhlášení se vlivem okolností stal spíše spontánním činem) je srovnatelná s euforií ze zhrouceni pravdy komunistické ideologie. V obou případech se mezi obyvatelstvo rozlila velká optimistická vlna naděje, radosti a očekávání (devadesátá léta přes svou určitou divokost byla rovněž dobou nových, netušených možností). S odstupem čtyřiatřiceti let od vzniku dokumentu se sice spojení slov mravnost, politika a nesobectví zdá být spíše výsměchem, avšak to nic neubírá z velikosti osobnosti Tomáše Garrigua Masaryka, jen to poukazuje na naši malost a licoměrnost. Velikost osobnosti je neoddiskutovatelná, avšak ani tato skutečnost nezmění fakt, že Chytilové film je pouze jakýmsi informativním oslavným pomníkem. Nakonec, bez ideálů a bez víry v pravdu oněch ideálů by se život stal jen zlomyslnou tragikomickou hříčkou. ()
Kopie, kterou jsem viděl, byla rozporuplná. Zdálo se mi také, že špatně sestříhaná s řadou dodatečně dodávaných a vynucovaných hlušin (ještě stále přínosné vystoupení vnuček, dodatečné naprosto nevhodné záběry s Havlem ad.) Ale základní přístup, Macháčkovo předčítání Čapkových Hovorů s TGM (pravděpodobně i dalších textů zčásti přímo Masarykových) v kombinaci se Smetanovou hudbou a rytmizovanou koláží současných a dobových filmových záběrů a dokumentů, je nesporně invenční a objevný. TGM tu vyrůstá jako osobnost vlastně současná a zásady, které hlásá, vyznívají v dnešním postmodernistickém kontextu pozoruhodně moderně, v některých momentech až avantgardně. Jestliže se Chytilové pojetí zdá být z rutinního dokumentaristického pojetí až příliš nekonvenční, zprostředkovaný pohled, který touto cestou nabízí, tato domnělá desiderata více než vynahrazuje. Proklamativně hlásaná velikost působí zpravidla velmi papírově a kašírovaně; zprostředkování ryze uměleckým tvarem pro zasvěceného diváka je a může být vlastně hmatatelné, jakoby z živého rozhovoru osvojované a uchopované; stáváme se Masarykovými současníky a rozmlouváme takto s mrtvým přes propast desetiletí, která uplynula od jeho smrti. Oproti současné formě poloklasického protokolárního, polohraného dokumentu působí Chytilové přístup jako výrazně osobitější a - jakkoliv nechci zatracovat tuto metodu ztvárňování skutečnosti a její oprávněnost - hlubší. ()
Historii píší vítězové a nejinak je to i v případě TGM. Pakliže by se osobnost jeho ražení nacházela v jiné situaci a na jiném místě, v rámci idealismu by mohl konkurovat V.I Leninovi - obzvlášť v otázkách, co je schopen pro svůj cíl udělat. Pakliže člověk uvěří důležitosti vlastního cíle, je ochoten obětovat vše - a tak je tomu i v tomto případě. Bez diskuze se jednalo o charismatického člověka, který měl ušlechtilé cíle. Nabízí se zde ale otázka, co je schopen člověk obětovat za předpokladu, že bude mít cíl, výmluvy i omluvy a odvahu? Cokoli. Každopádně si myslím, že tento kult osobnosti je správný - je dobré si někoho z historie své vlasti idealizovat do té míry, abychom byli patřičně hrdí a chovali se podle toho. Následující roky po smrti TGM znamenaly zásadní propad v sebevědomí tohoto národa, kdy se zde bohužel nenachází žádná morální autorita, jakýsi pomyslný kompas - a abychom jej hledali v sobě? To ne. ()
Neříkám, že jsem se nedozvěděla zajímavé věci, ale více bylo těch, které jsou všeobecně známé. Masaryk je líčen až idealisticky, nechybí Má vlast, aby byla navozena patřičná atmosféra... Na poměry Chytilové je to docela konzervativní dokument. Není špatný, pozornost jsem neměla problém udržet, ale od Chytilové prostě člověk čeká tak nějak více. ()
Úchvatný umělecky laděný dokument o Tomáši Garrigue Masarykovi postavený na kořenech pozitivního kultu osobnosti ,,Tatíčka Masaryka" a metodě montáže autentických dobových záběrů a ilustračních záběrů ze současnosti, nádherné hudbě a sugestivním Macháčkově přednesu jak Masarykových myšlenek, tak úryvků z Čapkových Hovorů s TGM ... ()
Galerie (12)
Photo © Česká televize
Reklama