Píseň pro Rudolfa III.
Obsahy(1)
Sedmý díl pod názvem Hrabě Monte Christo již plně odrážel realitu života po srpnové okupaci roku 1968. Jaroslav Dietl rozvíjel na příběhu řezníkovy rodiny aktuální témata po sovětské invazi: zradu, vpád nezvaného hosta, českou povahu, pokrytectví a podobně. Děj je prošpikován dobovými narážkami a je plný jinotajů, zazní například i jméno Alexandera Dubčeka. Snová rovina se pak odehrává v prostředí románu „Hrabě Monte Christo“, jako hlavní zrazený a posléze se mstící hrdina Edmond Dantes se vidí řezník Rudolf.
Tentokrát byly všechny písně složeny přímo pro tento díl, vzniklo jich celkem osm, přičemž ta nejslavnější, „Modlitba pro Martu“ v podání Marty Kubišové, zazněla na samém závěru jako součást noblesního svatebního bálu. Píseň měla původně poprvé zaznít právě až v sedmém dílu, ale natočena byla již dva dny po srpnové okupaci a následně byla odvysílána v Československém rozhlase a stala se hymnou odporu vůči vstupu vojsk. Konec pořadu proto doprovázelo „vysvětlení“, že píseň není nikterak spojena s odehrávajícími se politickými událostmi: „Autoři podotýkají, že závěrečná píseň Modlitba byla původně složena pro tento příběh a že není jejich vinou ani jejich zásluhou, že mezitím proslula a přerostla rámec celého pořadu.“
(Česká televize)
Recenze (5)
Co dodat. Tahle zdánlivá ani ne devadesátiminutová hra se zpěvy hravě strčí do kapsy desetitisíce stránek o onom osmašedesátém. Ať už v próze nabo v nejrůznějších úvahách. Životní role Miroslava Homoly a nádherná píseň ve velmi střídmém podání Marty Kubišové. Ano, takovýhle byl ten osmašedesátý. A pro mě vrchol Dietlovy scénáristické tvorby. A vedle tohodle malého díla všechny ty nemocnice, okresy na severu nebo muži na radnicích působí příliš chtěně a neupřímně. Pouze řemeslná dovednost jejich autora jim zajistila sledovanost a podporu normalizačního režimu. Ale co si Dietl opravdu opravdu o onom režimu, ve kterém musel strávit celý svůj tvůrčí život je nejprůkazněji ukázano tady a pak ještě v závěrečném dílu Jakuba skláře...a druhá osoba, kterou bych tady rád chtěl zmínit je Marta Kubišová. Zpěvačka, která podivuhodným způsobem dokázala zazpívat zdánlivě jednoduchou píseň, která ji na rozdíl od všech těch ostatních zpěváků stála karieru. Připomněl bych zejména Vondráčkovou. Ale i když oni disidenti, k moci se bezkrupulozně deroucí po osmadevadesátém na čas Martu "používali", nedosahují jí ani po kotníky. Ona si totiž zachovala něco, co oni ve skutečnosti nikdy neměli. Čistý štít. A to je něco, co žádný Havel, Dienstbier, Kohout, Halík, Pithart, Uhde, Kantůrková a velká řada dalších nikdy neměla. I tohle se mi vybavuje, když sleduji řezníka Rudolfa a jeho snění o hraběti Monte Christovi. Díky za to. Moc takovýchhle zdánlivě "lehkých" děl, které umí ve skutečnosti hrábnout opravdu do hloubky není...a člověk to musí vidět víckrát, aby to pochopil v celé podstatě a souvislostech. ()
"Napiseme misto potvrzuje se, pripousti se." "Pripousti se krava." ()
My kteří jsme si pletli kumulací funkcí s akumulací už jsme byli tenkrát proti... Nezajímavé písničky nezajímavý děj... Zatímco v předchozích dílech zněly šlágry, tedy písně již známé a oblíbené, pro tento díl byli vybrání autoři vítězné písně festivalu Bratislavské Lyry z roku 1968. Vítězná píseň se jmenovala Cesta zpívala ji Marta Kubišová a autoři byly skladatel Jindřich Brabec a textař Petr Rada. ()
Za mě nejlepší díl celé série !!! Rodinný příběh bláznivé rodinky řezníka Rudolfa III. z období pražského jara '68 se tentokrát odehrává na plátně v kombinaci s Dumasovym románem Hrabě Monte Christo. Ke kvalitě Hraběho (stejně jako poslednímu natočenému dílu Betlém) navíc přispělo, že všechny písně byly tentokrát složeny přímo pro film. Po úspěchu písně Marty Kubišové Cesta na Bratislavské Lyře padla skvělá volba na autory skladatele Jindřicha Brabce a textaře Petra Rady, vzniklo osm písní s velkými melodiemi a hlubokými textami, navíc zapadajícími do děje příběhu. Dodnes je nezapomenutelná šlágrová Naděje Nadi Urbánkové, veselé kabaretní Račte se smát Milana Drobného, baladické Zdá se mi, že svítá Václava Neckáře či kantilenový Bludný Holanďan Karla Gotta. Ve vrcholu pozornosti stojí ale závěrečná Modlitba Marty Kubišové, která se ještě před premiérou filmu stala symbolem protestů proti sovětské okupaci ČSSR a z Rudolfa III. udělala ještě víc kultovní záležitost. Když si odmyslíme politický kontext a tu malou provokací v podobě zamotaného příběhu jistého Tomáše Bati, tak máme před sebou svěží, originálnou komedií s výbornou složkou fantazijní coby parodie na Monte Christa v krásných historických kulisách a nádherně natočenými videoklipy. Plus k tomu lidský humor Rudolfovy rodiny, ve které prostor dostává puberťáčka Šárka v podání Ivy Janžurové (jako vždy) a host - dědeček v podání Miroslava Homoly. ,,Poslyš Jarmilko, nemáte něco tady na spaní?" / ,,Myslíš prášek?" / ,,Né, dědeček myslí panáka!" / ,,Víš, takový šláftruňk, docela malinkýho frťana.., nebo rum. Prokistapána, rum přece musíte mít! Co kdyby se někomu udělalo špatně?" / ,,Zrovna včera došel, dávala jsem ho do těsta." / ,,Ale dědečku, máme tady hofmanský kapky!" :-) ()
Jednoznačně nejlepší díl celé série. Pikantní je, že kritizoval polovičatost a personální obměnu-neobměnu Dubčekova Jara 1968, přirovnával k událostem z románu Hrabě monte Christa.” My kteří jsme do toho šlapaly léta letoucí ! Já to odhaduji na dobrých 7 měsíců” Neuděláme nic protože jsme Češi..Skvělá dramaturgie, réžie námět a režie prostě vše a ty písničky. Mrzí mě že nebylo divadlem Rokoko zfilmován celý Hrabě ()
Galerie (7)
Zajímavosti (3)
- Píseň Modlitba od Marty Kubišové zazněla v tomto díle, který byl vysílán na podzim roku 1968, to ji ale už znal celý národ, protože autoři se rozhodli ji nasadit do rozhlasového vysílání v důsledku okupace v srpnu 1968. První verze písně se nahrávala v hudebním studiu na Petynce, autor hudby Jindřich Brabec přijel vyděšený v rozstříleném autě od kulek spřátelených vojsk. V této nahrávce je drobná chybička v textu, která vznikla tím, že autor textu Petr Rada text přečetl do telefonu, protože jej dopisoval na poslední chvíli. Místo „lide“, zazpívala Marta „lidé“. Je zvláštní, že v místech, kde se píseň „Modlitba“ nahrávala, je dnes sakrální prostor malé modlitebny. (sator)
- Zatímco v předchozích dílech zněly šlágry, tedy písně již známé a oblíbené, pro tento díl byli vybrání autoři vítězné písně festivalu Bratislavské Lyry z roku 1968. Vítězná píseň se jmenovala „Cesta“ a zpívala ji Marta Kubišová a autoři byli skladatel Jindřich Brabec a textař Petr Rada. (sator)
- Díl obsahuje i scénu, která zdánlivě nemá logiku. Generál, který zradil námořníka Dantese, se ve scéně setkání s navráceným hrabětem Monte Christem odjede nejdříve ve studiu natočeném záběru zastřelit, aby se najednou obraz ze studia přenesl na komunikace u Strahova, kde se postava v kočáře opravdu zastřelí. Na jaře roku 1968 se totiž na stejném místě zastřelil generál Vladimír Janko, náměstek ministra obrany ČSSR. Důvodem bylo otevření armádních kauz z éry prezidenta Novotného, do kterých byl Janko namočen. V jednu chvíli se dokonce spekulovalo o tom, že plánoval s kolegou vojenský převrat s cílem obnovit moc Antonína Novotného. (Česká televize)
Reklama