poster

Svět podle Daliborka

  • anglický

    The White World According to Daliborek

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Svet podľa Daliborka

Dokumentární / Komedie

Česko, 2017, 105 min

Režie:

Vít Klusák

Kamera:

Adam Kruliš
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (117)

  • 6thSun
    **

    Čumět na tenhle film, to je jako 105 minut pročítat zahnojený diskuze pod (libovolnými) články. Člověk se může párkrát zasmát nad nekonečnou pomýleností některých jedinců, celkově je to ale smysluplný asi jako sexuální výuka pro jeptišky. Beznaděj dokumentu posléze definitivně podtrhne Klusák osvětimským výstupem, kdy se ve svým povýšeným moralizování chová hůř, než ten neonácek.(23.8.2017)

  • POMO
    ****

    Sociálny horor? Perverzné sci-fi? Nie, realita. Z Prostějova. Náročná na myseľ a skoro aj na žalúdok.(3.7.2017)

  • verbal
    odpad!

    Klusák tímto veledílem potvrdil své nesporné kvality. Tendenčního bulvárního hovada. Dva roky s astrofyzikem, jeho matkou, co po nocích rozbíjí atom, a maďarským existenciálním filosofem by za normálních okolností byla zábavně děsivá dokumentární studie majoritní části tohoto mentálně skomírajícího národa, a je úplně fuck, jestli jsou to semidebilní „neonacisté“, členové Klubu Planety opic nebo voliči Endyho Babitche. Byla by, pokud by ten rádoby manipulativní pičus zůstal v mezích dokumentace. Ale to on ne. On si takhle dva roky uměle aranžuje velkolepého müslitele a jeho bezprecedentně intelektuální famílii, aby si v epickém finále v Judassic parku mohl zafrajeřit, řádně zaponižovat tak tak vegetujícího fikuse a ukázat, jaký je moudrý sluníčkářsko sionistický kabrňák. Čímž se z toho stal idiotský pseudošvár, vhodný leda tak do hlavního vysílacího času Prímy Hnooj a TV Lopattov, aby všichni ti průměrní Čechové mohli aspoň na chvíli vypnout Volání dutých na Péesčtverkách, oprostit se od svých odporných prasnic a před nástupem k pásu se u lahváče rozhořčovat, jaké jsou ty neonnacyzmy a rasyzmy vlastně fuj fuj a plné debylů! Mohls je vzít na exkurzi do Chánova nebo Višních Lhot, ale to už by nebyl až takový tendenčně bulvární kontrast, viď? Když už musíš po stotisícáte angažovaně ohlodávat holou kost, to věčně kůl téma, najdi si na to příště důstojnějšího soupeře, milý yntelechtuáne. Třeba profesora Finkelsteina, s retardovanou opicí to bylo dost laciné.(6.9.2017)

  • Malarkey
    ****

    52. KVIFF - Nejsem si jistý, jestli tento dokument Vít Klusák natočil proto, aby si z Daliborka udělal legraci nebo aby ho, jak on sám tvrdil, dokázal konfrontovat s realitou. Daliborek totiž není zlý, on si jenom vydedukoval pár svých pravd a nedokázal dojít k tomu, že by ty jeho pravdy mohly být diametrálně jinak. A těžko tak přesvědčíte člověka, který si myslí, že má největší pravdu a přitom naprosto převrací fakta, která jsou v dnešní době naprostou samozřejmostí. Výlet do Osvětimi a konfrontaci s paní, která přežila Osvětim, je mimochodem režisérův majstrštyk. Vracím se nicméně k panu Klusákovi a k výslednému dojmu, u kterého si nejsem jistý, jestli je dobrý nebo špatný. Negativně mě o tom přesvědčuje skutečnost, že tenhle dokument se jeví spíše jako film. Mám pocit, že, když už ne všechno, tak minimálně většina, je jenom nahraná na úkor kamer. A fascinuje mě, že na tuhle hru kromě Daliborka přispěla i celá jeho rodina. Na druhou stranu jsem se nasmál a zároveň zděsil. Zasmál proto, že Daliborek měl místy naprosto geniální hlášky, a zároveň zděsil, jak někdo kolem nás může být tak blbej. Nicméně to není jenom Daliborek, takových lidí je všude kolem nás požehnaně. Není to jenom o zatvrzelosti, ale také o omezenosti, kterou v sobě z nás má každý a je třeba je potlačovat. Dokument mě nicméně zaujal a stal se vrcholem celého filmového festivalu. Třeba to Dalibora a jeho okolí donutí k zamyšlení, když už nic jiného.(4.7.2017)

  • Marigold
    *

    Vít Klusák svojí metodu dotáhl k čemusi, co bych označil za "línou a zbabělou doku-aranži". Vybrat si asociála, jehož projevy jsou na hraně lehčí mentální retardace, nechat ho přehrávat (nemůžu se zbavit dojmu, že Daliborek sám sebe špatně hraje) epizody, které zavání exploatací typu Extrémné rodiny (ale bez přiznaného výsměchu skrz voice over), vytvořit nic neříkající panoptikum atd., to prostě nepokládám za nic odvážného, objevného a provokativního. Následkem toho Daliborek neodhaluje nic než otravnou exhibici plešatého mamánka. To bych snad se skřípěním zubů hodil za hlavu. Už jsem marnil čas horšími hovadinami. Ale ta aranžovaná osvětimská ZOO s morálním vykročením režiséra před kameru... to je pro mě nepřekousnutelný faul. Klusák si hodinu a půl režíruje slaboduchého troubu, aby mu na konci mohl udělat morální facku a tak zrušit i poslední náznak toho, že tenhle dokument má nějakou koncepci a pozorovatelskou hodnotu. Nemá. Je to slabý slepenec nic neříkajících blbin a excesů, který nefunguje ani jako charakterová studie, ani jako dokument o radikálním myšlení obyčejných lidí. Že se publikum pobaveně a povýšeně směje vypovídá mnohem víc o úrovní celospolečenské debaty než o kvalitách dokumentu. Vůbec poprvé tak hlásím Klusákův fail. A hned opravdu kolosální.(3.7.2017)

  • Radek99
    ***

    Chápu, proč je nezbytně nutné natáčet dokumenty o neonacistické scéně. Ale tohle? Místy to vypadá jako ranej Forman...herecká práce s naturščikama...neherci, kteří hrají sami sebe...a je to dost poznat... Celkem dost se obávám, že Vít Klusák svou metodou dokumentární rekonstrukce, rekonstrukce dialogů a nezachycených scén ozřejmil slepou uličku dokumentární tvorby... Pořizovat záběry ze Štědrého den ne 24. prosince, nýbrž třeba 22. 12., tzn. inscenovat něco, co nebylo, jen to tak pravděpodobně mohlo být, už nemá s dokumentární tvorbou moc společného...ač si pan Klusák klidně myslí, že to je rigidní názor...když tvůrci nechají své ,,herce" ,,přehrávat zaznamenané situace", nemá to s realitou už moc společného, vzniká opravdu hraný film, činoherní kus, byť by měl tisíckrát reálné základy. Svět podle Daliborka je analogií typizovaného hollywoodského dramatu natočeného na ,,základě skutečných událostí", jen místo profesionálních herců tam postavy hrají samy sebe... Závěrečné Klusákovo osvětimské vstoupení do děje, vystoupení před kameru do předem připravené a zaranžované scény bylo jen postmoderní třešničkou na dortu...tak moc vybočovalo a porušovalo pravidla žánru...dokumentu...jím zvolené a nastavené hry... Tohle není dokumentární film, tohle je manipulativní hraní si na dokumentární film s alibisticky návodovým koncem, v němž tvůrci vyjevili své postoje, aby se náhodou někdo nedomníval, že s aktéry svého polohraného dokumentu sympatizují. A to my přijde opravdu hodně slabošské a nesebevědomé. Rovněž se mi zdá, že vybrat si za hlavní postavu dokumentu demaskujícího neonacistickou scénu právě takto mimoňského hrdinu je vlastně tak trochu jako dělat ďáblova advokáta. Nahlížet na tuhle scénu rastrem Daliborka, jeví se tato jako neškodná. Naprosto v tomhle souhlasím se slovenskou dokumentaristkou Zuzanou Piussi, která taktéž doma na Slovensku natáčela o neonacistech a po této zkušenosti říkala, že skuteční neonacisté jsou přesný opak neškodného Daliborka - agresivní psychopatičtí jedinci... Hlavní postavou dokumentu měl tak spíš být otčím Vladimír... PS: Osobně tenhle film a příběh lidí jako je Dalibor vnímám jako zprávu o selhání státu a jeho institucí, o bídném stavu českého školství, sociálních služeb, o tom, v jakém stavu je český průmysl, o špatných sociálních jistotách, o nedůstojných pracovních podmínkách a především o výši odměňování dělnických (ale i jiných) profesí, o stavu českého kapitalismu, o vykořeněnosti městského způsobu života, odtržení od přírody, půdy, ztrátě smyslu, ateismu, a o tom, že z frustrace nemůže vzniknout nikdy nic pozitivního...(11.7.2017)

  • Hellboy
    *****

    Pro ujasnění: Tohle není film o neonacistovi. Tohle je portrét jednoho strašlivě zamindrákovaného xenofoba, chudáka, který nikdy nevytáhl paty z Prostějova a díky výchově a mnoha dalším důvodům (z nichž některé ve filmu nejsou a Klusák nám je objasnil až po projekci) se cíleně rozhodl stát se náckem. Ale stejně dobře si mohl vybrat něco jiného, co by ho vydělovalo z většinového stáda - třeba radikální komunismus. Co tím chci říct: film nijak nevypovídá o dnešní neonacistické scéně v ČR (ačkoliv třeba návštěva koncertu Ortelu je něco neskutečného!) - nicméně to ani nikdy nebylo záměrem filmařů. Vít Klusák chtěl natočit portrét jednoho podivína (a posléze i jeho ještě podivnějšího okolí - zejména "otčím Vladimír" je postava mnohonásobně strašidelnější než samotný Dalibor) - a to se mu podařilo skvěle. Spíše než o neonacistech je to tedy o tragikomických až mytických figurkách, o nichž tušíme, že musí existovat, ale v našem vlastním okolí se vlastně nevyskytují, všichni ti chudáci se základním vzděláním, kteří mají minimální rozhled, věčně koukají na televizi a přitom nadávají na televizi, a když někde na webu najdou stránky s "nekonvenčním" pohledem na svět, mají pocit výjimečnosti, protože odhalili tu pravou pravdu, kterou jim běžné sdělovací prostředky nikdy neukážou, a pak jdou a volí Zemana, Babiše, Okamuru nebo Kotlebu, pokud si tedy všimnou, že jsou zrovna volby... Podivínským charakterům a jejich neuvěřitelným životům se divák může celý film smát (jediná možná reakce, pokud nechce brečet), ostatně oni sami se prý u sledování "svého" filmu smáli, ale drsné vystřízlivění přichází v podobě epilogu-návštěvy Osvětimi. Tam už se člověk smát nemůže. Zatímco nadávání na cikány je v Daliborkově okolí běžné, až vyžadované chování, s popíráním holokaustu Daliborek konečně narazí. Celou dobu jsem si říkal, jak moc se asi Dalibor stylizuje a nakolik tomu všemu, co říká, fakt věří... Každopádně tvrdit do očí ženě, co přežila koncentrák, že to v Osvětimi asi nebylo tak strašné, když tam byl bazén, a ona sama to koneckonců přežila, ukazuje s děsivou naléhavostí, jak snadno může člověk nevalného intelektu uvěřit "alternativním faktům" z konspiračních webů, zprávám o tom, jak v roce 1933 mezinárodní židovstvo vyhlásilo Německu válku či Leuchterově zprávě... Nicméně se zdá, že právě dramatické finále během natáčení tohoto dokumentu by pro něj mohlo být tím "budíčkem", který by mu pomohl vymanit se ze škatulky ortodoxního nácka, do které se sám zařadil, a najít si v životě kus štěstí. Jediné, co na filmu trochu zamrzí, je občas příliš okatá "umělost" některých scén, které byly sehrány na kameru zpětně. Ale to je jen drobná výtka - i když je scéna sehraná, divák dokáže rozpoznat/ocenit její reálný základ, a vlastně to nijak zvlášť neruší. Co naopak velmi potěší, je skvělá hudba Vladimíra Godára. Tak good luck u výslechů, Daliborku, a uvidíme se ve Varech!(28.6.2017)

  • xxmartinxx
    *

    Klusák si vybral skupinku hloupých lidí s okázale špatnými názory a v řadě zjevně inscenovaných scén (kdy Dalibor žadoní o sex a předstírá nepřítomnost kamer, nebo kdy postavy přicházejí do scén s filmovým timingem - jaký je dokumentariskický smysl téhle umělosti?) nabízí 105 minut hřejivě bezproblémového bizáru, kde není o čem přemýšlet, který neobsahuje dvojznačnosti, kontroverzi ani nenastoluje zajímavé otázky, pouze a jenom ujišťuje diváka o jeho nadřazenosti nad bandou buranů, nad kterou se dá tu smát, tu litovat, tu jimi pohrdat - ale nikdy není potřeba o ní začít přemýšlet jako o lidech. Zrůdného rozměru to nabírá ke konci, kdy Klusák využívá osvětimského panoramatu k vlastnímu zpřítomění v situaci tak uměle předpřipravené, až je z toho člověku trapně a lituje chudáka paní. Prázdná estráda potvrzující status quo.(8.7.2017)

  • Bachy
    ****

    Tak tady jdu zcela proti klukům z Čelistí. Shodit Daliborka s tím, že je to jen maškaráda pro dementa je příliš jednoduchý řešení. Klusák nabízí poměrně komplexní sondu, která nemá jen úroveň 'bavte se nad idiotem'. Daliborek v sobě totiž krom humoru a opovržení míchá i lítost a vypovídající hodnotu a hrst otázek s sebou přece jen nese. Jasně, ta debata se vždycky nejprv stočí nad formu "dokumentu", což asi neměla, ale když jsi trochu ochotnej můžeš jít dál a ptát se, proč je ten kluk takovej, jakej je, co ho formovalo, jestli jde jeho názory vůbec otočit nebo nalomit, jestli není největší zlo v novém příteli matky atd. Ok, možná je to málo, ale možná je to nejucelenější Klusákův dokument, protože drží pohromadě a když jej chcete poslouchat, tak fakt něco říká a říká možná víc, než Klusák sám zamýšlel. Klidně bych podepsal, že Klusák si Daliborka vybral jen pro svou bizarnost a chtěl tu bizarnost ukázat na kameru, což je zatraceně málo, ale asi se mu omylem povedlo víc. Ta sonda jde fakt o trochu hloubš. První polovina s sebou nese až Formanovskou kombinaci hlouposti s trapnotí a lítostí, druhá graduje k opravdovému dokumenty, kdy postavy už zcela nahé vytasí to, co v nich opravdu je a Daliborek je najednou skoro druhotnej lakmus skrz nějž se ukáží ostatní. Za mě jakože jo. Jen se nehodlám účastnit diskuze, kde publikum obviňuje režiséra ze stylizovanosti a Klusák publikum z netolerance a smíchu. S tím jsi Víte musel počítat, když jsi zvolil tuhle formu a to si teď musíš ustát. Nehraj na mě, žes do ničeho nezasahoval, když bez vás by žádná Osvětim nebyla.(2.8.2017)

  • Thomick
    ***

    Problém je, že tohle je z 90 % spíš regulérní sitcom než dokument. Nebo... "problém". Teď je na nás, abysme z Daliborka udělali kultovní studnici hlášek, jakýhosi Ivánka týhle dekády, jinak mrháme potenciálem. “Já jsem jenom nosič vody draku” má už teď jasnej protipól v "Já si připadám jako hodiny, víš jak, chodim dopředu, dozadu...". Typický nevyzpytatelný vychcánci, tyhlety hodiny.(15.7.2017)

  • J.Connor
    *****

    Svět podle Vladimíra. Nahned.(18.7.2017)

  • poz3n
    ****

    Pokud chcete dát Daliborkovi šanci, je třeba si v prvé řadě uvědomit, že Klusák nenatočil dokument v podobě, v jaké ho většina z nás chápe. Pokud by se dalo říct, že inscenovaný dokument jako žánr má určitý rádius, který je definovaný například mírou dramaturgické inscenace, ale i určitou úrovní dokumentárního záběrování (značně odlišné od hraného filmu), je Svět podle Daliborka pravděpodobně i mimo rámec této definice. Vlastně jsem se každou minutou přesvědčoval víc a víc, že koukám na hraný film, který funguje právě díky kombinaci "nepřiznaně hraný, vydávající se za dokumentární". Tahle tenká hrana způsobila, že jsem si po dlouhé době odnesl z filmu pocit absolutní neschopnosti srovnat si své dojmy a názory. To samozřejmě umocňuje kontrast prvních 90 min (měl jsem pocit, že vlastně koukám na takové Dědictví aneb Kurvahošigutntág nového milénia, kdy Klusák nahradil dokumentárně observační metodu Nové vlny samotnou zástěrkou dokumentárního žánru) a závěrečného epilogu v Osvětimi. Ten na mě sice velice silně zapůsobil, zároveň jsem ale podobně jako mnozí ostatní cítil, že Klusák už nezná hranice. Jenže po rozhovoru Klusáka na DVTV, kde mimo jiné říká, že scénu dotlačili do filmu producenti a dramaturgové, a že on sám se v ní vnímá jako pitomec, jsem ohledně jeho přístupu k celému filmu trochu poupravil názor. Svět podle Daliborka je film na podivné hranici nikoho a je v tomto případě opravdu na každém jednotlivě, jak na něj zapůsobí a jaký k němu posléze zaujme postoj. 7/10(9.8.2017)

  • Beznoh
    ****

    Proč se tu spousta lidí snaží kritizovat to, co není třeba ve filmu hledat? Tohle přece není "dokument" o náckovství, který o tom vypráví komplexně a každému dojde, že ty scény nejsou plně reálně někdy určitě přihrané. Ono jak by to asi jinak natočili, to měl štáb trávit 2,5 roky v Prostějově a doufat, že něco zachytí? Já to vnímal jako vyobrazení člověka typu "Daliborek" ve kterém je krásně vidět, jak se na světí dívá, jak uvažuje a jak žije a myslím, že tohle vyobrazení vůbec není daleko od většího množství reálných lidí. To je vše, co bych v tom hledal a je to vyobrazeno skvěle. Co mi trošku chybí, je hlubší rozbor cesty k tomuhle směru a větší vykreslení jeho mládí a vztahu s otcem. Byl jsem na premiéře za účasti Režiséra, tak nám tyhle otázky zodpověděl, ale hádám, že divák v Cinestaru tyhle možnosti nemá. A je pravda, že ta Osvětim už trošku nebyla nutná a nucená scéna.(23.7.2017)

  • Dzeyna
    **

    Až moc dementní komedie.(7.9.2017)

  • ivishka
    ***

    Vyhraněné názory jednoho velice zvláštního pána, který se mi spíše jevil jako mimozemšťan. Netuším kdo by podle pana Dalibora měl zájem na tom, abychom všichni věřili tomu, že byl holocaust kdyby se skutečně nestal.. Snad celý ten film jsem koukala s otevřenou pusou jak může někdo s takovou láskou mluvit o mlácení lidí obuškem... Jedním slovem absurdistan. // Ještě bych chtěla poznamenat, že Daliborek měl kolikrát hlášky tak vtipné, že jsme se v kině všichni pobavili. Proto také to hodnocení 3/5.(25.7.2017)

  • snaked
    ***

    hudba Vladimíra Godára je skvělá(23.8.2017)

  • pepo
    ****

    Rovnakou mierou vtipné ako smutné. Manipulácia s divákom mi nikdy nevadila, no zneužívanie respondenta áno. Daliborko je však také tupelo, že to Klusákovi rád odpustím. 8/10(14.8.2017)

  • evilmind
    *****

    Málokdy se mi stane, že bych o filmu načetl do předu tolik informací ještě předtím, než jsem ho viděl. U Daliborka ale moje sociální bublina už týdny před premiérou rezonovala debatami na téma jak moc to je nebo není dokument, a jak moc to je nebo není o kritice nebo propagaci neonacismu. Po filmu (a většině z více než tříhodinové (!) následné debaty s Vítem Klusákem) musím říct, že na ničem z toho vlastně vůbec nezáleží, a Svět podle Daliborka je především neskutečná zábava. Už dávno jsem se v kině tak moc nenasmál. Jistě, není to možná humor pro každého - když jsem se třeba zhroutil v křeči smíchu při scéně, kdy si Daliborova dívka v Osvětimi vybírá kámen do terária, slečna ob tři sedadla mne probodávala pohledy, jak kdybych právě pochcal hrob Karla Marxe. Ale většina lidí v kině se smála se mnou, protože snad právě s výjimkou epilogové části v Osvětimi je všechno, co Daliborek a jeho blízcí dělají, směšné nevídaně bizarním způsobem. Kdyby Daliborkovi nevypadaly vlasy, a stal se tak místo neonacisty raději metalistou (což jsou údajně dvě jediné volby mladých mužů v Prostějově), jsem si naprosto jistý, že i o tom by mohl být film, co by fungoval podobně. Daliborek adoruje jakousi vlastní, "romantickou" verzi nacismu, a protože je to vlastně v jádru slušnej nenásilnej kluk, a to nepíšu nijak ironicky, všechny nacistické hrůzy minulosti si vnitřně omlouvá výběrem vypečených konspiračních teorií - a když je konfrontován s realitou, nakonec konči raději u budhismu (to už ve filmu není). Jenže za to je těžké ho odsoudit, podobným internetovým konspiračním blbostem, jen na jiné téma, věří masy voličů Babiše. Jediný skutečně strašidelný nácek je tak ve filmu matčin slovenský přítel Vladimír, zjevivší se prý náhodou (a to jediné mám Klusákovi problém věřit), který mi opravdu přišel, že riskuje nějaké případné trestní oznámení, a že dost možná ani nekecá o tom, jak se účastnil pogromů, a jaká to byla prdel. Jo a mimochodem má to skvělou hudbu.(14.7.2017)

  • Pishin
    **

    Půjdu proti proudu. Dám trošku jiný pohled než všichni okolo. Odsuzovat a ukazovat prstem umí každý, ale v tomto "dokumentu" není žádný prostor pro jiný pohled než nesympatizovaní s hlavní postavou. Víte o co mi jde, když vezmete Třeštíkovou, tak máte možnost díky nestranným informacím sympatizovat s nepoučitelným recidivistou Reném nebo feťačkou Katkou, ale tady dostanete jeden nelichotivý pohled, kterému je lehké se zasmát, ale žádnou možnost se s postavou alespoň v něčem ztotožnit nebo mít možnost pochopit její konání nebo si to u sebe obhájit není zde žádná otevřená zpověď. Hraná forma ztrácí na jakékoliv autentičnosti. Je zde prý cca 30% realných záběrů a já se nemohu zbavit dojmu, že amatérský herec Dalibor přehrává "jako" scénky ze svého života, které filmařům přisly fajn a vlastně ani netuší do čeho byl vmanipulován. Možná ani netušil, že to bude vydáváno za dokument. Celou stopáž sledujete film, který má být ledovým epilogem přesměrován na dokument. Proč to tam jako bylo? Měl snad hodný pan režisér ještě více ukázat prstem na toho, kdo je tady ten špatný?? Víta Klusáka jsem měl rád, ale tímto mě vyloženě naštval. Není zde jakýkoliv prostor pro Dalibora a jeho obranu napadá mě jedna drobná scéna. Třeba v rozhovoru na Seznamu jsem nabyl dojmu, že ústřední hrdina je panic a nebyl jsem sám (pecka kombinace s náckovstvím že jo) a po projekci jsem se dozvěděl, že Daliborovi zlomila srdce jedna žena, se kterou se 3x vyspal než se vrátila zpět k manželovi, což pár sedící za mnou komentoval zklamaně "jé, já myslela, že to byl panic" a takových podivností bych našel více. *Musel jsem udělat Edit tohodle komentu. Vadí mě jednostranný portrét, ve kterém není možnost se obhájit. Uspokojení bych našel v tom, že se pak ukáže že to měla být hraná sonda do našich životů abychom si uvědomili jak jednoduché je někoho odsoudit na základě jednoho pohledu. Takže apeluji na všechny, co hanlivě komentují pod trailerem "co to je za individum", ať začnou používat mozek a přemýšlet nad informacemi, které dostávají. Což se dá aplikovat na jákékoliv dění např. na internetu.(30.6.2017)

  • mihora
    *****

    Možná je to jen dokument o tom, jak se citlivý nácek Daliborek a jeho narušení, životem spráskaní blízcí chovají před kamerou. To mi ale ani v nejmenším nevadí a v kontextu tohoto pojetí plně přijímám i Klusákův závěrečný zásah. Film praskl mou sociální bublinu, díky čemuž jsem na plátno téměř stále zírala s otevřenou pusou. Smála jsem se a chtělo se mi brečet. Nadávala jsem na idioty a současně jsem věděla, že nemám právo soudit. Bylo mi z nich na blití a bylo mi jich líto.(14.7.2017)

  • decouble
    *

    Možná, že když napneme možnosti vlastní představivosti, tak se na Daliborka dá dívat jako ne metafilm o tom, jak je dneska těžký rozpoznávat realitu od fantazie a fikce. Klusák očividně inscenuje a pro diváka je těžký v jeho dokumentu poznat, co je realita a co přehrávaná a inscenovaná fikce - stejně tak má Daliborek v dnešním světě přesyceném na informace problémy rozpoznat, čemu může věřit...Ale to je fakt asi jenom můj diváckej konstrukt, kterak by se tenhle film dal obhájit.(12.7.2017)

<< předchozí 1 2 3 4 5 6
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace