The White World According to Daliborek
Svet podľa Daliborka
VOD (6)
Obsahy(1)
Svět podle Daliborka je filmový portrét autentického českého neonacisty z Prostějova, kterého štáb Víta Klusáka sledoval po dobu dvou let (2015 - 2016). Dalibor K. (37) pracuje jako lakýrník, točí amatérské horory, skládá naštvané písně, maluje a je radikální neonacista. Blíží se mu čtyřicítka, ale doposud neprožil plnohodnotný vztah se ženou, bydlí totiž stále se svojí matkou Věrou (63). Nesnáší svoji práci, cikány, Židy, uprchlíky, homosexuály, Merkelovou, pavouky a zubaře. Nesnáší svůj život, ale neví, co změnit. Natáčení obrazů ze života nácka s uměleckými ambicemi započalo ve chvíli, kdy se Daliborova matka seznámila přes Facebook se Slovákem Vladimírem (47), který s oblibou říká, že by "z cikánů udělal asfalt". Tragikomický vhled do světa "obyčejných slušných Čechů", kterým se stýská po Adolfu Hitlerovi. (Bontonfilm)
(více)Recenze (397)
Ak nevyznávate podobné myšlienky ako hlavná postava, máte chuť skočiť do obrazu a fackať Daliborka 24/7. Po kontroverznom filme sa dali očakávať rôzne myšlienky a teórie a tento dokument bol kontroverziou prešpikovaný. Ak je, ako chce, kto sleduje situáciu na Slovensku či v Čechách, kto si všíma prejavy týchto ľudí na verejnosti aj na facebooku, vidí, že autorovi sa podarilo zachytiť typického reprezentanta tejto skupiny. ()
Nuda, nuda. Nuda. ()
Já myslím, že se Klusákovi podařilo natočit přesně to, co chtěl. Za to ta čtvrtá hvězda. ()
Takové panoptikum jsem ještě neviděl! Dementnější rodinku by člověk hledal těžko. (Matka dá synovi k Vánocům obálku se dvěma litry, synek na oplátku matce obálku s pětistovkou. Matka se dívá na tu pětistovku a říká: "teda, to se plácl přes kapsu!", a nemyslí to ironicky.) Hlavní hrdina je sice Žid, to mu ale nebrání v tom, aby byl současně ortodoxní nácek. Povinně pouštět všem a náckům dvakrát! ()
Nasmáli jsme, taky ale divili se až žasli, jak žijí a smýšlejí někteří naší spoluobčané, finální konfrontace celkem síla, autentické, nečekané. ()
Je to dokument? Nie je to dokument? Je tam štáb? Nie je tam štáb? ()
Tak tohle uz je opravdu silny kafe. KVIFF 2017 ()
Postup výroby. Nejprve stanovíme, jaký cíl a vyznění má "dokument" mít. Na nějakém exotovi se pokusíme manipulativně podsunout své sociální bublině, že všichni, co nemají ty správné pokrokové multikulturní názory, jsou jako "hrdina filmu". Pak najdeme toho hlavního hrdinu. Jenže ouha... Takový magor, jakého potřebujeme (a jak jsme si dosud představovali své názorové odpůrce) neexistuje. Tím dostává naše pokrokové přesvědčení vážnou trhlinu, ale to nevadí. Když nikdo takový neexistuje, tak ho prostě vytvoříme a protagonista prostě bude plnit naše pokyny. A uděláme to tak amatérsky, že ta aranžovanost bude tryskat z každého záběru. To už ani není propaganda, to je zrcadlení vlastního idiotismu tvůrce, o kterém tento film vypovídá více než o těch, které tím chtěl poškodit. Že takovým způsobem jeden lidský poddruh točí dokumenty, by ani tak nevadilo, ale že se podobným způsobem dnes točí i zprávy a publicistika, to je o poznání smutnější. ()
Prostě jsem to Klusákovi nevěřil, přišlo mi to příliš moc jako vykonstruovaný. Samozřejmě některé scény jako koncert Ortelu "já bych si taky zahajloval" nebo Osvětim mají svoji sílu a o jejich autentičnosti nelze pochybovat, ale všechno, co se dělo doma, tomu nevěřím - ta realita je upravená tak, aby se to hodilo do filmu a aby se exhibicionista Dalibor mohl předvést celému národu. ()
Tak svět podle Daliborka stojí za to vidět (přes jakékoli dokumentaristické rozpornosti, jež mohou vést k diskuzi). Je to 1) dost zábavný, 2) není to ani tak sonda nekam do temnoty nebo nacismu, spíš sledujeme pár lidí, kteří nejsou zlí ani patologicti, jsou svým způsobem normální (aspoň já bych je neodsuzoval), spíš mají sníženou kognici: schopnost nějak vyhodnocovat složitost a informace plynoucí ze světa, asi jako když mají rozum osmiletých děti. K tomu znají jen Facebook, youtube a pár přátel z hospody, kteří jsou na tom zhruba stejně. Není to dark side, spíš to vyvolává znepokojení, kam až taková ta dětská naivita sahá a kolik procent populace je na tom tak nějak podobně. Protože pak je otázka, co to je vlastně demokracie. Je sice hezké, že můžeme mít vlastní názor a vyjádřit ho, ale takhle to vypadá, že dost velká část obyvatel ani žádné vlastní, skutečně vlastní úsudky nemá. Spíš jakoby hlasovaly nějaké memy a obrazo-memy šířící se populaci spontánně skrze tv a sociální site. 3), Daliborek je fakt něžný barbar, velké dítě, co se boji samo cestovat do většího města. Umí skvěle rýmovat. 4) Důsledky ale znepokojivé jsou, protože nikdo neví, kde je ten bod zlomu a demokracie plynule přechází do totality. Nic nás před tím nechrání a internet už vůbec ne. Každý si, tak jako Daliborek, najde zdroje, které korespondují s jeho kognitivnimi možnostmi a znějí mu libě. ()
Toto hodnotit jinak než odpad asi ani nejde. Zakomplexovaný hloupý Dalibor si vybere extrémní pravici, aby sám unikl z reality a popřel svou ubohou existenci. Ale jako strana SS (Silná Strana) a některé gagy vážně k pousmání - až nevěřím, že by to byl hlavní protagonista schopen sám vymyslet. Otčím Vladimír je ztělesněné zlo. Ale zajímavé poznatky - 2.světová začala roku 1933, kdy mezinárodní židovstvo vyhlásilo válku Německu. Gabčík a Kubiš nejsou žádní hrdinové, ale atentátníci. V Osvětimi se regulérně hrál fotbal, to nevíte? Je mi toho člověka moc líto. ()
Návod, jak zahodit celej život, kde ve vedlejších rolích dominují vypadané zuby a igelitka z Billy. Z archivního videa ve filmu je vidět, že Dalibor byl pohlednej teenager, kterej měl celej život před sebou. Teď mu je skoro 40 a furt je v bodě, jak na tom archivním videu - s maminkou doma u svejch videoher. Samozřejmě, že pohled do panelákového bytu white trashe je v první řadě škodolibá zábava, ale hlavního aktéra mi bylo trochu líto, protože za jeho situaci může výchova a okolí. Když mu tam ten creepy přítel matky vyprávěl o křupání kostí cikánů, bylo vidět, že Daliborkovi se představa násilí moc nezamlouvá. Přítel matky vůbec byla creepy psycho postavička vyprávějící bez poloviny zubů a v teplákách solidní pohádky o praskání kostí, lebek nebo divokejch 90. letech, kdy byl boháčem podle jeho vlastních slov. Daliborek by udělal nejlépe, když by z tohoto prostředí utekl pryč někam hodně daleko i za cenu toho, že za sebou nechá veškerej svůj majetek, tj. PS4 a igelitku z Billy. Závěrečná konfrontace byla trošku pozdní a i zbytečná, Daliborek se ponížil už dostatečně sám. Pokud Klusák chtěl Daliborkovi otevřít oči, měl to udělat už během filmu, ta transformace a trhání neonacistickejch plakátů, to všechno mělo být ve filmu zachycený. ()
Todle zkousne asi málo kdo. Nicméně zde naleznete víc, než se na první pohled zdá. Myslím, že hodně lidí v Evropě a zejména u nás přemýšlí podobně a přitom pomalu nevytáhnou nohy z baráku, ví kulový a jsou jak by řekl Daliborek zmedializováni! ()
Geniální dokument. Jeden z mála filmů, jehož kritické ohlasy nejsou ani tak subjektivním hodnocením, jako spíše projevem nepochopení či nedostatku empatie. Záchvaty bouřlivého smíchu několikrát střídá zkoprnění plné smutku, lítosti, soucitu a kanoucích slz. Děkuji vám, Vítku. ()
Zmanipulované, přesto zábavné. Daliborek je v jádru hodný člověk. ()
Vzít si na mušku obecního kašpara a ještě si s ním měřit šulina...Všechno špatně. ()
Vít Klusák je pro mě zkušeným dokumentaristou s osobitým stylem a vždy jsem v komentářích bránil jeho naturalisticky autentické doku experimenty. Nicméně v případě Světa podle Daliborka se musím opravdu přiznat, že netuším, jak to celé uchopit. Ve většině scén jsem prostě neměl dojem, že koukám na dokument. Tím pádem se výpovědní hodnota v podstatě sveze téměř na nulu. Jako hraný dokument je to hodně bizarní, ale ne takovým tím vtipným způsobem. Právě naopak, dost často mi bylo fakt psychicky nevolno. Co si z toho všeho odnést? Můžeme se dohadovat, kdo koho víc ve filmu převezl. Jestli Daliborek a spol., kteří dostali zaplaceno za šaškování před kamerou a obzvlášť Daliborek Klusáka využil k šíření svých těžko pochopitelných myšlenek. A nebo, jsou hlavní protagonisté opravdu tak hloupý a využil je naopak Klusák, který na tom celé postavil toto divadlo s tím, že to bude více či méně nahrané. Opravdu nevím. Co mě dostalo byl závěr: to zřejmě opravdu nahrané nebylo a těžkost a emotivnost celé scény byla naprosto neuvěřitelná. ()
Čistý naturalismus. Nehezká pravda o lidech v našem okolí. A tak mi jako hrdé rodačce a obyvatelce Prostějova přijde, že snad žiji v jiném světě, v jiné dimenzi, než Daliborek. ()
Vyvážený a i vcelku dobrý dokument, který se mi i líbil do chvíle, kdy to byl dokument. Poté se to semlelo do hraného filmu, který se tvářil jako dokument. To mi při pár situacích ani nevadilo, ale pak se začalo omílat pořád dokola a přestalo to být zábavné. Pak pěkná fáze, která se mi líbila byla při závěrečném odhalení o pravdě o Daliborkovi. Myslím, že film si u mě získal nějaký ohlas, ale pořád se drží v pěšince zlatého průměru. ()
No, tak po shlédnutím přemýšlím, co jsem to viděl vlastně. Dokument? doufám, že néé. Hranej dokument? snad. Tragikomedie? asi. A jestli jo, tak byla peckovní :))). Touto jakousi inscenací se snažil Klusák žánrově netradičně zobrazit lidi typu Daliborek...a řek bych, že jich úplně málo mezi námi nebude. Grády tomu přidávají postavičky z jeho okolí - matka a hlavně otčín a jejich hlášky. Zároveň ale nakonec kdesi vzadu ho může mí člověk svým způsobem i rád. Sám o sobě není zjevně nějaký agresivní psychopat. Spíš až jaási snad i naivita z něj vyzařuje. Svůj podíl má i jeho okolí, které ho formovalo. Takový Daliborek podle světa. ()
Související novinky
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)