The White World According to Daliborek
Svet podľa Daliborka
VOD (5)
Obsahy(1)
Svět podle Daliborka je filmový portrét autentického českého neonacisty z Prostějova, kterého štáb Víta Klusáka sledoval po dobu dvou let (2015 - 2016). Dalibor K. (37) pracuje jako lakýrník, točí amatérské horory, skládá naštvané písně, maluje a je radikální neonacista. Blíží se mu čtyřicítka, ale doposud neprožil plnohodnotný vztah se ženou, bydlí totiž stále se svojí matkou Věrou (63). Nesnáší svoji práci, cikány, Židy, uprchlíky, homosexuály, Merkelovou, pavouky a zubaře. Nesnáší svůj život, ale neví, co změnit. Natáčení obrazů ze života nácka s uměleckými ambicemi započalo ve chvíli, kdy se Daliborova matka seznámila přes Facebook se Slovákem Vladimírem (47), který s oblibou říká, že by "z cikánů udělal asfalt". Tragikomický vhled do světa "obyčejných slušných Čechů", kterým se stýská po Adolfu Hitlerovi. (Bontonfilm)
(více)Recenze (397)
Nevím. Ale co je na tom - nalézt smutnou figuru blba typu Pepka Vyskoče, schopnou veřejně vyjevit své pomýlené a debilní nejniternější myšlenky a názory (někdy je dokonce hrát!) a natočit to? Nejprve jsem se lehce bavil nad Krupičkovou debilitou, některé názory vážně nutily k úsměvu... Epilog v Osvětimi mi ale naplno otevřel oči. Vpustit dementa, obdivovatele Hitlera a nacismu na takové místo si koledovalo o tvrdou konfrontaci s někým. Po hříchu byl Krupička konfrontován se stařičkou paní co přežila na rozdíl od jejích příbuzných Osvětim. Řekla mu to skvěle a geniálně jednoduše : ,,Vím více než vy a je mi vás líto''. Hádka kousek od plynových komor, zda v koncentráku byl bazén a vězňům se tam žilo fajn, sice možná byla bezva pro Klusáka, ale celé to místo až znesvěcovala ! A Klusákovo finální odhalení, že Krupička má židovské předky což byl evidentní podraz na Krupičku - jakási rána na komoru v závěru filmu, když už jej nepotřeboval... Věřte nebo ne, v tu chvíli mi bylo toho chudáka Krupičky i líto. Uvědomil jsem si, že byl celou dobu jen jakousi zábavou pro dokument. Pepku - vyskoč ! Jistě. Krupička je blb, nevzdělaný jedinec ze všelijakých poměrů vyrostlý. Jednoduchý člověk co neměl do dokumentu vůbec lézt a už vůbec se takle prezentovat... Jestli takhle vypadá neonacista vzor 2017, pak se nástupu dalšího Hitlera opravdu nemusíme bát. Kromě ,,chlebu a her'' pro masy dokument nic zajímavého ani nějakou zásadní výpověď opravdu nepřinesl. Nezbývá než jen věřit, že takovýchto rodin (pekelná byla i přítelkyně co si z kolejiště z appelplacu, kde se transporty třídily na ty kdo zemřou hned a na ty kdo až později, kde docházelo k trhání rodin, dětí od matek, tátů, manželů.... - brala kámen domů do terária!). Dávám za dvě hvězdy za tu možnost vidět blbost kvést a tím myslím i Klusáka. * * ()
Jedna velká póza a křeč. Nahoru to vytahuje až závěr. ()
Těžce neautentický pohled do obyčejného života neonacisty? Dost pochybuji. Samotný portrét "hrdiny" funguje pouze na základní úrovni, které představuje primitivní část národa a nabízí sebeuspokojující pocit nadřazenosti, eventuálně humor v duchu Výměny manželek, či Prostřena. Závěrečná katarze, ke které celý film směřuje, přináší maximálně stud a nenávist k režisérovi. ()
Autorský záměr je zde myslím zcela patrný, a po zhlédnutí dokumentu ve mně opět o něco narostl obdiv k osobě Víta Klusáka. Mám ho čím dál tím radši a velmi si cením jeho občanských i uměleckých postojů. Svět podle Daliborka mě bezmezně nadchl, sledoval jsem ho s nevěřícným údivem, a mnohokrát jsem vybuchl spontánním smíchem nad neuvěřitelnou bizarností sledovaného děje. Závěr v Osvětimi, kdy Klusák vystoupí zpoza kamery a pustí se do svého antihrdiny, je velmi silný. Btw. samotná postava Daliborka na mě působila velmi odpudivě, někteří lidé v jeho okolí mi však přišli jako ještě větší lidský odpad než on. Celkově mi z toho bylo nakonec dost smutno, že i takoví lidé žijí mezi námi (a mají mj. volební právo) - v tom dokumentu je neobyčejně mnoho látky k přemýšlení. ()
Po pár minutách je jasné, že Daliborek prostě neví, přesněji řečeno nemá ani šajnu o tom, jak to ti germánští čističi Evropy tenkrát vlastně mysleli. Tomuto zcela zaslepenému ignorantovi československé historie by to možná došlo až několik hodin potom, co by si vyzkoušel "posbírat pár kusů" do krematoria...ale ani to není jisté, takže Klusák jen a pouze dojebal jeden už tak rozjebaný život a Daliborka můžeme po chvilce odsunout do pozadí, v tomto případě je ta ruční brzda v mozkovně zatáhlá opravdu fest. Můžeme tedy zkoumat Klusáka a jeho režii. Líbila se mi. Střih, záběry i doprovodná hudba, nicméně profláknutý fakt o zinscenování a nastrčení určitých osob vše degraduje. Toto už není povedený Český sen, ale noční můra kombinující sociální bizarnost a osvětimskou blamáž, jež lze nazvat mezinárodní ostudou a tvůrčím i lidským fiaskem. Kdyby dal Klusák vše k dispozici zdarma na youtube, divák by ho určitě přijal vlídněji, takhle nás vlastně staví do pozice Daliborka. Divák prostě neví. Jediné opravdové je snad tragikomický koncert a zároveň veřejné zdiskreditování vítěze Českého slavíka...Ortel opěvuje svého vůdce a čeští klauni se slovanskou krví v těle si hrají na germány. Mezi nimi zmatený Daliborek, který se stále snaží přesvědčovat okolí o své pravdě. Má tedy tento (ne)dokument nějaký význam? Ano! Bedlivě pozoruj a zabij v sobě Daliborka, národe český! ()
Oportunistická exploatace vědomě se vydávající za seriózní dokument. Svět podle Daliborka přitom nabízí několik zajímavých a palčivých témat k zamyšlení, zvoleným tvůrčím uchopením však veškeré poselství podkopává a mění jej v umělou frašku, která není vtipná. Je to něco na půl cesty mezi Policií v akci a Výměnou manželek, sledování filmu pro mě tedy bylo solidním utrpením. A vykonstruované finále, v němž pan režisér hrdinně vstupuje do potyčky, kterou sám zinscenoval, je totální tvůrčí dno. ()
Karel Musil approved. ()
Asi nejkontroverznější film, co jsem v roce 2017 viděl. Kontroverzní nejen z hlediska extrémně rozdílných nazorů širokého publika, ale hlavně v tom, jak ho vnímám já sám. Chtě nechtě k němu přistupuju dvojím způsobem. Jako k "hrané" tragikomedii (i mně to asociovalo formanovské novovlnné komedie) a jako k pozorovatelskému (pseudo)dokumentu. V prvním případě u mě Daliborek funguje skvěle - je zábavný, vtipný, ale stejnou měrou i mrazivý, místy až děsivý. S druhou možností "čtení" je to však mnohem složitější. Jednoduše proto, že dokument má zobrazovat reálné dění a ne předem zinscenované situace. Když ale na tenhle problematický (a objektivně vlastně špatný a podvodný) koncept přistoupíte (samozřejmě za předpokladu, že o něm dopředu vůbec víte), pak už je čistě na vás, jestli vás "jakž-takž-autentické" etudy z Daliborkova života zaujmou. Klusákovo vystoupení před kameru v závěru ale byla opravdu velká chyba (což i on sám v rozhovorech přiznal). A to nejen z morálního hlediska, ale i proto, že tím vlastně podrazil nohy svému dílu v obou zmiňovaných rovinách... 70 % ()
Jako hranej film to není špatný! ()
Pochopiteľne každý bude riešiť predovšetkým obsahovú stránku a na úkor hlúpeho, či skôr oveľa trefnejšie napísané zmanipulovaného Daliborka si mnohí budú hovoriť, že akí sú oni zase chytrí a tak podobne. Mňa však Klusák zaujal formálnym riešením svojho dokumentu. No a v tom to je, že som Daliborka po určitom čase vďaka zvolenej forme prestal vnímať ako dokument a sledoval ako hraný film. Žiadne padanie štvrtej steny (škoda, že to na záver na moment príde), autokomentár, ani preslovy na kameru sa nekonajú a vnímavý divák si začne pokladať otázky, čo je inscenované, čo autentické, kto je herec, atď. A ako bol nakrúcaný záverečný akt? To by ma vážne zaujímalo. Respektíve ani nie, chcel by som, aby mi niektoré veci ostali utajené. Škoda, že Klusák dal na záver nejaké tie vysvetlenia, zaobišiel by som sa aj bez nich a film by pôsobil ešte chytrejšie. Dalibor je dobrý chlapec s blbými názormi, čo je z úst jeho pokryteckej mamy úplná pravda. Patrí totiž k tým typom, ktorí by v konečnom dôsledku ani muche neublížili, len majú husté pseudomúdre kecy a potrebujú mať okolo seba skutočné autority, pretože sajú iba to, čo im okolie ponúka. ()
Není to dokument, který by skrze postavu Dalibora komentoval neonacistickou komunitu obecně, na to je totiž Dalibor až příliš unikátní, takže se s ním a s jeho názory dost pravděpodobně neztotožní ani neonacisté, ani kdokoli jiný. Daliborovi a jeho činům je snadné se smát, ale je v tom smíchu i nemálo soucitu a snad i lítosti, přičemž není možné ukázat si na něj prstem a označit jej za náckovskou xenofobní svini, která by zasloužila zkopat. Kromě Daliborových nenávistných a rasistických hesel a jeho ujeté video-produkce totiž snímek odhaluje i mnoho informací z jeho soukromí, poukazujících na to, o čem tento film je ve velké míře doopravdy - o zamindrákovaných a vnitřně nešťastných lidech, kteří nejsou spokojeni se svým životem, se svou prací a se svým zázemím, ale zoufale chtějí někam patřit, a tak se nebrání uchýlit i ke skupinkám zastávajícím názory poněkud extrémnější. Názory, které obvykle získali z "alternativních" online médií a od jiných, podobně smýšlejících jedinců, existenčně závislých na televizi a sociálních sítích jako na jediné dostupné formě zábavy. A takových lidí je v české a slovenské společnosti patrně hodně, akorát že Dalibor mezi nimi vyčuhuje tak moc, že je díky němu sledování filmu nejen výjimečným náhledem do jistého výseku společnosti, ale zároveň je to místy nehorázná sranda. Co scéna, to perla, ale také mrazení v zádech. ()
Až moc dementní komedie. ()
Vít Klusák je bezesporu nejlepší český režisér propagandistických dokumentů. Zde podle mého názoru dosáhl své tvůrčí krize. Vybral si nejsmutnější existenci z Prostějova a nechal jí 105 minut před kamerou exhibovat. Autenticita již z Klusákovi tvorby téměř vymizela. Film nevyvolává téměř žádné otázky k zamyšlení, protože hlavní protagonista je tak primitivní, že ani nedokáže zaujmout či pohoršit diváka. Z tohoto hlediska považuji Klusákovu volbu za velmi lacinou. V závěru dokonce Klusák popře sám sebe, když celou dobu natáčí film bez zásahu filmářů, aby tam na konci nakráčel jako mesiáš a začal si honit ego na člověku, jehož názor stejně nezmění. Film z podobného prostředí Český Alláh má diametrálně vyšší kvalitu i autenticitu. ()
Daliborek je ztracený asociál, který si točí videa, co tlejí kdesi u dna YouTube. Kdysi ve dvanácti, třinácti ho přepadli cikáni a ukradli mu cigarety. Proto si hraje na nácka, i když by ve skutečnosti nejspíš nikomu neublížil. Vít Klusák si našel svého exota a v neskutečně přestřeleném závěru se nad něj rozhodl vyvyšovat, čímž naprosto shodil celý film. Konec špatný, všechno špatné. :( ()
Tak tady jdu zcela proti klukům z Čelistí. Shodit Daliborka s tím, že je to jen maškaráda pro dementa je příliš jednoduchý řešení. Klusák nabízí poměrně komplexní sondu, která nemá jen úroveň 'bavte se nad idiotem'. Daliborek v sobě totiž krom humoru a opovržení míchá i lítost a vypovídající hodnotu a hrst otázek s sebou přece jen nese. Jasně, ta debata se vždycky nejprv stočí nad formu "dokumentu", což asi neměla, ale když jsi trochu ochotnej můžeš jít dál a ptát se, proč je ten kluk takovej, jakej je, co ho formovalo, jestli jde jeho názory vůbec otočit nebo nalomit, jestli není největší zlo v novém příteli matky atd. Ok, možná je to málo, ale možná je to nejucelenější Klusákův dokument, protože drží pohromadě a když jej chcete poslouchat, tak fakt něco říká a říká možná víc, než Klusák sám zamýšlel. Klidně bych podepsal, že Klusák si Daliborka vybral jen pro svou bizarnost a chtěl tu bizarnost ukázat na kameru, což je zatraceně málo, ale asi se mu omylem povedlo víc. Ta sonda jde fakt o trochu hloubš. První polovina s sebou nese až Formanovskou kombinaci hlouposti s trapnotí a lítostí, druhá graduje k opravdovému dokumenty, kdy postavy už zcela nahé vytasí to, co v nich opravdu je a Daliborek je najednou skoro druhotnej lakmus skrz nějž se ukáží ostatní. Za mě jakože jo. Jen se nehodlám účastnit diskuze, kde publikum obviňuje režiséra ze stylizovanosti a Klusák publikum z netolerance a smíchu. S tím jsi Víte musel počítat, když jsi zvolil tuhle formu a to si teď musíš ustát. Nehraj na mě, žes do ničeho nezasahoval, když bez vás by žádná Osvětim nebyla. ()
Ani minutu jsem se u tohoto komediálního dokumentu nenudil, mám zkrátka slabost pro vše bizarní a neobvyklé a toho se mi zde dostalo v míře vrchovaté. Závěrečný výlet do Osvětimi se mi však pranic nezamlouval - od shlédnutí "Šoa" na mne už další dokumenty natočené na těch pochmurných kolejích příliš nepůsobí ale hlavně režisérem zinscenovaná "lekce" Daliborkovi vyzněla přes svou vykalkulovanost totálně lacině a ve vztahu k paní přeživší holokaust by byl výraz hyenismus urážkou hyen. Dokazovat si svoji morální převahu na úkor nešťastníka typu Dalibora Krupičky rozhodně není žádné hrdinství a jistě by se našla řada jedinců, jimž by bylo potřeba pomoci otevřít oči mnohem naléhavěji, než titulnímu hrdinovi. ()
Až na ten závěr, myslím, neskutečně zajímavý pohled do života jednoho naivního nácíčka, který má v podstatě takovou dobráckou duši, konfliktům se vyhýbá, cikána v práci toleruje i zdraví. Ale svými názory je to klasický rasista a nácek. Klusák měl k dispozici výbornou látku, ale na konci ji trochu zprznil a proto musím tu jednu hvězdu ubrat. Na závěr se sluší jen konstatovat: Čím víc vypatlaných rodičů = tím víc vypatlaných dětí. Takže žádám všechny inteligentnější lidi - serte na tituly a kariéru a ploďte, jinak je z touhle zemí ámen. 80% ()
Pokud chcete dát Daliborkovi šanci, je třeba si v prvé řadě uvědomit, že Klusák nenatočil dokument v podobě, v jaké ho většina z nás chápe. Pokud by se dalo říct, že inscenovaný dokument jako žánr má určitý rádius, který je definovaný například mírou dramaturgické inscenace, ale i určitou úrovní dokumentárního záběrování (značně odlišné od hraného filmu), je Svět podle Daliborka pravděpodobně i mimo rámec této definice. Vlastně jsem se každou minutou přesvědčoval víc a víc, že koukám na hraný film, který funguje právě díky kombinaci "nepřiznaně hraný, vydávající se za dokumentární". Tahle tenká hrana způsobila, že jsem si po dlouhé době odnesl z filmu pocit absolutní neschopnosti srovnat si své dojmy a názory. To samozřejmě umocňuje kontrast prvních 90 min (měl jsem pocit, že vlastně koukám na takové Dědictví aneb Kurvahošigutntág nového milénia, kdy Klusák nahradil dokumentárně observační metodu Nové vlny samotnou zástěrkou dokumentárního žánru) a závěrečného epilogu v Osvětimi. Ten na mě sice velice silně zapůsobil, zároveň jsem ale podobně jako mnozí ostatní cítil, že Klusák už nezná hranice. Jenže po rozhovoru Klusáka na DVTV, kde mimo jiné říká, že scénu dotlačili do filmu producenti a dramaturgové, a že on sám se v ní vnímá jako pitomec, jsem ohledně jeho přístupu k celému filmu trochu poupravil názor. Svět podle Daliborka je film na podivné hranici nikoho a je v tomto případě opravdu na každém jednotlivě, jak na něj zapůsobí a jaký k němu posléze zaujme postoj. 7/10 ()
Problém je, že tohle je z 90 % spíš regulérní sitcom než dokument. Nebo... "problém". Teď je na nás, abysme z Daliborka udělali kultovní studnici hlášek, jakýhosi Ivánka týhle dekády, jinak mrháme potenciálem. “Já jsem jenom nosič vody draku” má už teď jasnej protipól v "Já si připadám jako hodiny, víš jak, chodim dopředu, dozadu...". Typický nevyzpytatelný vychcánci, tyhlety hodiny. ()
Svět podle Vladimíra. Nahned. ()
Související novinky
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)