Andula vyhrála

Tyhlety červené knihovny (to fakt psala Scheinpflugová?), do nichž nemohl Hugo Haas vnést nic ze svého smyslu pro humor a musel se tvářit, jak je nadšený z baculaté Ferbasové, když kolem něho běhala spousta holek daleko lepší postavičky, mne moc neberou. Tři hvězdy dávám za úvodní část, která má určité haasovské rysy i komiku, ale to odhalení strašné sázky, rok bez sebe a závěr v obchodě, to bylo čiré zoufalství. Navíc ten dívčí tábor v lese, začátky trampingu, to se sem moc nehodilo, i když se z toho snažili tvůrci vybruslit touhou po chatě mimo městský život. Od Ferbasové se mi líbila jediná scénka, ta, kde vypočítává, jak na táboře vaří, uklízí a myje nádobí a vedoucí jí řekne, ať si užívá prázdninový život. Navíc Andula skutečně se měla omluvit za ty zmatky, ale neudělá to ani jednou, a za blba je chlap. (02.10.2020)

Film je obvyklou prvorepublikovou pohádkou o tom, jak chudá holka ke štěstí přišla. Andula si vzala do hlavy, že dostane boháče. Boháčem není nikdo jiný než Hugo Haas, který, nutno říci, natočil už i lepší filmy. Andulou je Věra Ferbasová, která pod dobrým režijním vedením občas i podá herecký výkon. V těchto komediích jde většinou o vzájemný poměr nudy a zábavy, kdy zábava většinou jen mírně převažuje nad nudou, a tak je tomu i tentokrát. Přesto to není zas tak velký průšvih a své místo v mé videotéce si nakonec film vybojoval. 70% (14.12.2011)

Věra Ferbasová v jedné ze svých rolí ďiblíků, které mi byly odporné do té chvíle, než jsem pochopil, že dost prostých lidí ji mohlo mít rádo a považovat za "jinou" komediální herečku, než bylo tehdy běžnější. I když jsem to pochopil, tak se mi její styl hraní nikdy moc nelíbil. Nejlepší je asi až ve filmu "Drahé tety a já". (09.09.2010)

Klasický starý film pro pamětníky, ve kterém bohatý starý mládenec Pavel Haken podlehne mladé (výjimečně drzé a prostořeké) dívence. S nadsázkou by se mohlo říct, že se jedná o českou předválečnou PRETTY WOMAN jen s tím rozdílem, že Andula (Věra Ferbasová) není společnice, ale pomocnou kuchařkou a Pavel Haken (Hugo Hass) má o nějaké to kilo víc než Richard Gere. Ve své době to musel být hodně dobrý film, dnes už jen tak nostalgická podívaná či experiment, jak lidé za první republiky žili. Tím myslím především trávení volného času na táboře a ty šílené plavky [1914. hodnocení, 68. komentář, 73%] (05.02.2020)

Podzim 1938. Houstnoucí atmosféra se dala krájet, tím spíš, že se pomalu schylovalo k tragédii jménem Mnichov. Strach a nejistota přepadaly také Hugo Haase, vystavovaného den co den sílícím vulgárním atakům budoucích kolaborantů z řad (nejen) pražských Němců. Pár měsíců předtím, během letních prázdnin, bylo ale ještě všechno jinak – režisér Cikán jej angažoval do jedné z hlavních rolí filmové komedie podle populárního bestselleru Olgy Scheinpflugové a zdálo se, že dny plné slunce, radosti a nakažlivého humoru nikdy neskončí. Haas, vyzbrojen pověstným sarkasmem, nemá čím zklamat ani tentokrát, snad také proto, že zdrojem jeho mimořádné tvůrčí geniality zůstával povznesený výraz nad sebou samým. Na stejné frekvenci jsou ostatně naladěni i všichni ostatní – sympatická Ferbasová, která mezitím dospěla v jednu z nejlepších komediálních hereček vůbec, nepostradatelný Trégl, Šlemrová, jejíž jiskřivá ironie báječně souzní s Haasovými postranními glosami, mladistvě vyhlížející Neumann i nenápadný Saša Rašilov. Tehdy asi ještě nikoho nenapadlo, že další film s populárním Židem Haasem už v Československu nikdy nevznikne. Doba se rychle měnila, v mnoha případech šlo o hodiny či minuty a na hrdinská gesta jaksi nezbyl čas. Haasova potupná a tichá emigrace v únoru následujícího roku byla zoufalým činem zoufalého člověka a pro český film znamenala jednu z nejbolestivějších ztrát. (04.10.2008)