Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Advokát František Uher je znám vlasteneckým smýšlením a aktivní pomocí při sporech Čechů s rakouskou justicí. Jedním z jeho klientů je i básník Šulc, který při pobytu u Uhrů zjistí, že advokátova žena Anna koketuje s Uhrovým bratrancem Hojerem. Když Anna nereaguje na Šulcovo varování, upozorní básník na Annin vztah Uhra. Uher chce poznat pravdu, vrátí se proto předčasně ze služební cesty a skutečně přistihne Annu při nevěře. Zklamání ho přivede do staropražské hospody "Batalion", kam také před časem docházel Šulc. Uher se zde stane rádcem těch nejchudších, ale postupně propadá alkoholu. Ještě jednou najde sílu a postaví se na stranu práva, když u soudu obviní policii z vraždy chudáka Lojzíka, který se chtěl oženit s nešťastnou číšnicí z "Batalionu" Mimi. Po vystoupení u soudu je Uher zatčen a "Batalion" uzavřen. Po propuštění se Uher stane varhaníkem... (NFA.cz)

(více)

Recenze (33)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Opravdu pečlivý přepis podle románu a divadelní hry Josefa Haise-Týneckého..Po slavné němé verzi, kterou jsem bohužel neviděl, to bylo zřejmě zatím poslední zpracování této původně divadelní hry. Zejména bych ocenil mimořádně dobré herecké výkony herců, hlavně Františka Smolíka, jeho mistrovskou studii rozvráceného charakteru osobnosti dr. Uhra propadajícího stále hlouběji vlivu alkoholu..Všichni, kteří film viděli, tak zajisté vědí, proč tomu tak bylo. Opilci nebyli přímo Smolíkova parketa, ale přesto si je zahrál ještě ve dvou významných filmech, a sice v následovném "Městečku na dlani" ( vzpomínáte? "Piješ, Františku, moc piješ!"), pak ještě ve filmu "Dnes naposled" (krutě tragický portrét pijana Taupeho). Ve všech těchto filmech nakonec i zemřel! Další z herců, kteří mě zaujali, to byla Hana Vítová (ve filmu i zpívající) jako nešťastná číšnice Mimi Žďárská. Opět tragická role, pro samotnou herečku však jedna z těch hodnotnějších. Opravdu velký prostor a možnost naplno projevit svůj herecký talent zde dostal věčný figurkář Václav Trégl. Bylo ho tady najednou všude plno a jeho role válečného vysloužilce Vondrušky byla ve filmu tou nejkomičtější . Kreuzmannův zloděj psů Beznoska zaujal především svým výrazem a pak svými věčnými návraty ze žaláře. V menších rolích pak zaujali Ladislav Pešek jako koktavý Beznoskův pomocník Honzík chodící stále s pytlem ze psy za zády, Helena Bušová jako nevěrná Uhrova žena Anna, Ella Nollová v roli staré harfenice a věčně se hašteřící Vondruškovy družky, Jaroslav Průcha jako básník Václav Šulc, který zde dostal prostor hlavně ze začátku, dále nadporučík Hojer Raoula Schránila nebo Eman Fiala jako pianista zvaný Chrastítko rovněž s tragickým osudem. Nakonec bych ještě vyzdvihl krásně ostrou Rothovu kameru a Stelibského hudbu. Písně "Pryč a pryč je všecko", "Do naší ulice sluníčko nepřijde" nebo "Ta rakouská monarchie" hned v úvodu byly ve své době také značně populární..Všemi slovy nádherný film a příjemné překvapení. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Dokonalý obraz první republiky z pohledu spodiny. I když bídníci z Batalionu nemají moc, dělí se o své starosti a nevadí jim zašpásovat na úkor druhého. Pitoreskní postavičky vystupují z koutů obyčejné putyky, aby přinesly do naší současnosti špetku člověčiny. Může to být kus provázku, co se hodí (možná najdete na druhém konci nějakou tu chlupatici). I když jsou postavy příběhu vyvážené, přece jen vystupuje advokát Uher ztvárněný Františkem Smolíkem. Dramatický sestup od úspěšného občana a manžela ke zbídačeném opilci bez naděje je zde vyhrocený do krajnosti. Bodrou společnost pánů doplnují kypré dámy, které nemají pro slůvko daleko. Přesto, že byl film natočený ve třiicátých letech, uchoval si svůj půvab a svěžest. Ukazuje víc lidské soudržnosti než nachazíme v dnešním světě. Už pro tu neopakovatelnou atmosféru má cenu nechat se vtáhnout mezi postavičky Batailonu a jen tak chvíli "pobejt". (Hospodský zpěv nápadně připomínal Kocourkovské učitele.) ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Rozumím tomu, že filmová publicistika a umělecká kritika považovala Cikánův Batalion svým způsobem za uměleckou výkladní skříň české kinematografie oné éry, ale s prominutím, po 80 letech už nacházím jen málo kladů, které by na mě promlouvaly i dnes. Je to především pokus o sociální drama, za který snímek obdrží jednu hvězdičku, a tu druhou dostane za herecké obsazení, kdy např. Eduard Kohout špičkově zahrál tragikomickou postavu blázna přesvědčeného, že je levobočkem vznešené osobnosti. Eman Fiala v tragické roli pianisty Lojzíka mi přišel na 27 let značně přestárlý a František Smolík dokazuje, proč byl považován za jednu z největších hereckých osobností své doby. Jinak ale postrádám syrový realismus, je to takové na můj vkus sentimentální, uhlazené a maloměšťácky zidealizované. Navíc někteří herci se nevyhnuli divadelnímu přehrávání, zkrátka a dobře, český film 30. let se svými neduhy se nezapře ani v tomhle případě. Celkový dojem: 45 %. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Román a později divadelní hra Josefa Haise-Týneckého přitahovaly zvláštní romantickou bizarností mnoho umělců a tvůrčích osobností. V roce 1927 se do tohoto námětu zahleděl Přemysl Pražský a společně s tehdejším představitelem hlavní role Karlem Hašlerem vytvořil nejlepší film svého života. Zvuková verze natáčená na jaře roku 1937 v barrandovských ateliérech se zrodila ze spolupráce tří zkušených scénáristů Josefa Neuberga, Jaroslava Mottla a Julia Schmitta. Schmitt si pro tento projekt v domovské firmě A-B vymínil zvláštní postavení, takže dekoracím, kostýmům a ostatní výpravě se věnovala mimořádná péče. Režií byl pověřen Miroslav Cikán, který stejně jako jeho předchůdce Přemysl Pražský vytvořil film, jehož úroveň a kvalitu již nikdy nedokázal překonat. Nezapomenutelnou postavu doktora Uhra, váženého příslušníka pražské společenské elity, padnuvšího až na dno lidské existence, úchvatným způsobem vytvořil František Smolík. Porota Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, kde byl film v roce 1937 uveden, ocenila především jeho výkon a mimořádnou atmosféru obrazů světa lidí žijících v prokletém, ale zároveň magickém podsvětí uražených a ponížených. Jako kameraman v Batalionu poprvé zazářil bývalý vrchní osvětlovač Jan Roth. Předchozí zkušenosti z něj vychovaly nenahraditelného znalce ateliérových zákonitostí i specifické kameramanské praxe. Komponoval jednotlivé záběry jako obrazy, na nichž dominovaly lidské tváře coby portréty zobrazující duševní stav a charakter filmových postav. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Ve velice silné konkurenci roku 1937 se nám sešla celá řada dokonalých filmů. Ostatně, kvantitou tento rok nikdy překonán nebyl a kvalitou zřejmě již ani nebude. Šťastná to konjunktura přivedla do kinosálů Batalion, Bílou nemoc, Důvod k rozvodu, Hordubaly, Karla Hynka Máchu, Lidé na kře, Otce Kondelíka a ženicha Vejvaru, Panenství, Poručíka Alexandra Rjepkina, Rozvod paní Evy, Švandu dudáka, Svět patří nám... abych jmenovala jen zlomek. Batalion Cikánův se tedy stal remakem Pražského první verze z roku 1927 a přinesl s sebou několik osvědčených herců (zejména Eman Fiala si zopakoval svoje živý šaty vynikajícím způsobem), ale také nový scénář, který dal cele vyniknout postavě Heleny, manželky advokáta Uhra, jenž ho dovedla až na samé dno. Helena Bušová tak získala možnost rozehrát své romantické herectví a stala se skvělou konkurentkou Mimi Hanky Vítové. Nač chodit kolem horké kaše, jednoduše řečeno, není filmové okénko, kterém bych na tomto filmu neadorovala. Užívám si celé podsvětí bataliónské, výkony herecké, atmosféru, kostýmy a nakonec i to delirium. Jediným smítkem na kráse je v dnes hrané kopii ten nesmyslný dodatek z roku 1952. Ale co také v roce 1952 nebylo nesmyslné, že. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (4)

  • Film byl uveden na V. MFF v Benátkách v roce 1937. Zdroj: Český hraný film 1930-1945, NFA 1998. (NFA.cz)
  • Premiéra filmu podle divadelní hry Josefa Haise Týneckého proběhla 1. října 1937 v kinech Adria a Hvězda. (Cucina_Rc)

Reklama

Reklama