Režie:
Zdeněk Podskalský st.Scénář:
Hermína FrankováKamera:
Vladimír HolomekHudba:
Vítězslav HádlHrají:
Jana Hlaváčová, Dagmar Havlová, Jiřina Jirásková, Dáda Patrasová, Karel Roden, Lída Roubíková, Ondřej Vetchý, Jiří Plachý ml., Petr Nárožný, Zbyšek Pantůček (více)Obsahy(1)
Závěrečný díl duchařského triptychu zavede Martu, Magdalenu i Janka do světa televize. Slaví se 700.jubileum města Milotína, na náměstí je pouť, improvizované jeviště, připravené pro jubilejní estrádu, kterou bude přenášet televize. Paní režisérka z toho padá do mdlob a tak má duch Marty tělo. Přijíždí konferenciérka, jejího těla se v pravou chvíli zmocní duch Magdaleny. Chvíli trvá než se "ohnivé ženy" vpraví do nových rolí. Pomáhá jim celý televizní štáb. Hlavní měrou přispěje k úspěchu knihovník Holoubek, který bude vystupovat jako odborník, znalý starodávných kronik a historie dvou upálených čarodějnic - Marty a Magdaleny. Jeho vystoupení zvedne v městečku vlnu nenávisti a pomluv. Až letitá moudrost a zkušenost Marty s udavači přinese do konfliktu rozvahu a řešení. Porozumění a zalíbení v Holoubkovi přivede Martu k rozhodnutí ponechat si tentokrát tělo a zůstat na světě. Připojí se i Magdalena s Jankem, kteří se konečně při estrádě definitivně našli. (Česká televize)
(více)Recenze (31)
Při zhlédnutí OHNIVÝCH ŽEN se vybaví jiný - již starší - podobný vícedílný filmový námět - německá STRAŠIDLA ZE SPESSARTU. Rozvernost, spojená se satirickým nadhledem k současnosti, do níž jsou v obou případech tyto polopohádky vloženy, k zábavnosti vkládá cosi navíc. To cosi je úsměv, který umí zhořknout, narazí-li na neumětelství, neupřímnost, malichernost neřku-li podlost. Obě dámy (Veškrnová i Jana Hlaváčová) své party zvládají s viditelným potěšením a jejich okolí dělá vše možné, aby jim přitom nepřekáželo. Satira se mění v úsměv, za nímž tušíme raráška rozvernosti. I po čtvrtstoletí, které uplynulo od premiéry této šťastné trojdílné televizní inscenace. ()
V roku 1983 režisér Zdeněk Podskalský starší predstavil televíznym divákom "Ohnivé ženy". Dve čarodejnice ktoré boli popravené v sedemnástom storočí sa zhodou okolností ocitli v storočí dvadsiatom. O tri roky neskôr sa ohnivé ženy vrátili v druhom pokračovaní ("Ohnivé ženy se vracejí"). No a v roku 1987 sa ohnivé ženy zasa objavili medzi nami ("Ohnivé ženy mezi námi"). Tým sa uzavrela táto duchársko bosorácka trilógia. Ani jeden diel nestál za viac ako dve hviezdičky. ** ()
Začínají docházet nápady. Herečky v hlavních rolích jsou stále dobré, ale režijně už to má náběh k rutině. Přestal jsem se postupně bavit a je dobře, že tvůrci to nenatahovali a zůstalo jen u trilogie. Velmi rutinně natočené, stále schopně zahrané, ale nápady se neměly kde brát. Dějově to za moc nestálo. Ze všech tří dílů nejslabší. 50% ()
No, nic moc... ()
"Devil's of Milotín." Už v předchozím díle šla postava Veškrnové lehce stranou, ale tady si to Hlaváčová celé ukradla pro sebe. A k tomu přehlídka vskutku obskurních Milotínských umělců... Po slabším druhém díle zase zábavný a herecky nabitý kousek. ()
Podstatně horší než první i druhý díl,vzhledem k chybějícímu ději došlo na nesmyslně dlouhou pasáž s Devils of Miletín,která na mě působila asi tak,jako když někdo škrábe nehty školní tabuli,kompars je naprosto příšerný a ani dvojice Hlaváčová-Veškrnová nemůže utáhnout film s mizerným scénářem. ()
"Prosila bych dirigenta s vlasama !!" ;) A já bych prosil tuhle šmíráckou estrádičku s Podskalským hrajícím na borovou šišku vymazat z paměti, klidně i přes tvrdý restart zednickým kladivem.. ()
Až na to estrádní prostředí a příšernou Veškrnovou docela ucházející komedie. ()
Poslední část čarodějnické trilogie mě baví nejvíc a je nejvtipnější. Hudební kapela "Milotínští ďáblové" složená z kaskadérů pod vedením Jaroslava Tomsy a s kapelníkem Janem Přeučilem byla na tehdejší dobu pořádnej rambajs a celé jejich číslo je opravdu nezapomenutelná šílenost :D. Tenhle díl je asi nejlépe obsazen a role Petra Nárožného jako knihovníka Holoubka nebo Ondřeje Vetchého coby asistenta režie jsou nejhumornější. Vše se točí kolem natáčení zábavného televizního pořadu k sedmsetletému výročí obce Milotín a "ohnivé ženy" si najdou nová těla v režisérce a konferenciérce. Typický humor Zdeňka Podskalského. ()
Velká televizní nuda, kdy vrcholem umění v Kolíně, tedy Milotíně, byl rým "strašidla-stavidla". Nepochopil jsem důvod vzniku tohoto filmu. ()
Totálně nejslabší díl Ohnivých žen. Především první polovina je neskutečně nudná a hloupá, až od půlky se vše maličko rozjede a získá si u diváka trochu sympatií. Hlaváčová opět brzo nalézá "tělo" a může hrát sama sebe, Veškrnka bohužel opět dlouho jako duch a až po půlce filmu, kdy má "tělo", je její role zajímavá. Roden hraje svou postavu od začátku, ale kromě hlazení mladých tvářiček nemá jeho postava co hrát. A tak je to vlastně s celým filmem. Postavy nemají vůbec co hrát, o ději se nedá mluvit, snaha Nárožného něco s filmem udělat brzy vyzní do ztracena a třeba postava Vlastimila Bedrny je totálně otravná. I když tu uvidíme spoustu známých herců, film dopadl nejhůře ze všech tří. A to je škoda. ()
Klesající uroveň v pitvoření pokračuje... ()
Třetí díl této duchařské komedie je takovou nepovedenou estrádou v estrádě a jistě není tou největší chloubou pana Podskalského, což nic nemění na faktu, že ve srovnání se současnou televizní zábavou, by to byl určitě slušný průměr. Trošku spíchnuté horkou jehlou, ještě že už je konec. Nedá se nic dělat, nápady došly. ()
"To by člověk vyskočil z kůže..." Musím říct, že občas bych též raději vyskočil z kůže, než abych se musel dívat na tuhle místy dosti lacinou zábavu. V porovnání z předchozími díly o dost slabší. To už autorům fakt tolik chyběla invence, že si museli pomoci hudebním výstupem samotného režiséra Podskalského hrajícího na šišku? Můj dojem vylepšují některá pěkná pěvecká čísla (Jirásková, Havelka). ()
Ohnivé ženy vol.3 žhnou ze všech zapálených žen nejvlažněji. Příběh, byl-li v jedničce nevyrovnaný a ve dvojce nastavovaný, zde prostě naprosto schází. Po všech stránkách děravý scénář Hermíny Frankové, spoléhající na ne vždy plodnou improvizaci, ředí 50:50 estrádní čísla ne vždy cvalné kvality, z nichž některá dosahují genialitu srovnatelnou s tím lepším z monthy-pythonovského repertoáru (sólo na elektromontážní hadici resp. impregnovanou borovou šišku), některá ne (Devils Of Milotín), a některá stojí za-vyliž-prdel (Jiřina Jirásková coby Diva). Vše jakž-takž zachraňují řídce se vyskytující, ale skvělé hlášky, pronášené trestuhodně nevyužitými herci (Vetchý, Nárožný, ale i ty dvě čarodějnice Veškrnová a Hlaváčová) - „Na paní se střílet nesmí. / Já myslela, že uhne...”, „Všechno bude zalito sluncem.”, „Hotentoti, tupci, blbče! / Já chápu, že se paní zlobí, ale 'blbče' ...to zrovna nemusela.”, „...jinak byste uměl dánsky jako když mrská, ovšem bičem!”. A taky zjevná skutečnost, že se během natáčení všichni zjevně bavili. ()
Jednoznačně nejslabší film z celé trilogie. Vyzdvilhnul bych herecké výkony Jiřiny jiráskové a Jaroslava Kepky. Ve filmu si zahrál i režisér Zdeněk Podskalský ! ()
Nejslabší díl Ohnivých žen. To Milotínské jeviště bylo fakt příšerný. Vypadalo jak nějaký jeviště v sokolovně, kde vystupuje místní dechovka. Ovšem nejhorší byla ta kapela v čele s příšerným Janem Přeučilem. Ten vypadal jako holohlavej orangutan v modrém saku, jak tam skákal po jevišti. [1331. hodnocení, 24. komentář, 54%] ()
No tak tohle byla hrůůůůůzáááá! a Podskalský sem musel za každou cenu narvat všechno, včetně sebe a borové šišky. A Havelky s Opsem. Fakt estrádní hnus. Oproti jedničce, která byla poetická a jemná a milá je tohle děs a běs a jednu hvězdu získává opět, jedině a pouze Jana Hlaváčová, moje ohnivačka number one forever. ()
Už dost! ()
Asi dva krát jsem se zasmál. Jinak je to jen opakování již semleté kávy, nepřineslo to nic nového. Ale nenudilo jako dvojka. ()