poster

Kočičí hra (divadelní záznam)

Komedie / Drama

Československo, 1982, 127 min

  • blackrain
    *****

    Měla jsem rozečtenou jednu zajímavou knihu od anglické autorky, její jméno není důležité a televize byla v podstatě zapnutá jen jako taková kulisa. V televizi začínal divadelní záznam hry Kočičí hra. Nevěnovala jsem ji pozornost až do chvíle, kdy na podium vtrhla Dana Medřická, která zpustila takový vodopád slov, že jsem zůstala naprosto ohromená. Knihu jsem odložila a naplno se ponořila do této hry. Dana Medřická působila jako nespoutaný živel, který převálcuje všechno ve svém dosahu a zanechá při tom nesmazatelnou stopu. Bylo parádní ji sledovat. Vlasta Fabianová byla také neodolatelná.(27.10.2011)

  • Bart
    *****

    Škoda že není víc hvězdiček. Člověk, který představení viděl v televizi jako já, mi dá určitě za pravdu, že na tohle představení se nedá zapomenout. A viděl to někdo na vlastní oči ve Stavovském divadle? Tak to mu můžu jedině závidět a blahopřát. Hodnotit výkon Dany Medřické, to by bylo hodnotit celou její kariéru. V této divadelní hře zúročila své celoživotní LIDSKÉ herectví, do kterého dala vše. I svůj život. Mohla dát víc? Určitě ne. Tím se zařadila mezi elitu a stala se tak nejoblíbenější a zřejmě asi tím pádem nejlepší českou herečkou. A já to podepisuji. Zbývá jen říct: Hanba filmovým režisérům, kteří nedokázali plně využít jejího excelentního herectví.(1.2.2004)

  • Marthos
    *****

    Situace v Národním byla po nástupu komunistických funkcionářů do jeho vedení velmi kritická a mnohé z význačných umělců čekaly hubené roky. Örkényho Kočičí hra ovšem překonala všechna očekávání, která zpočátku neslibovala nic velkého a slavného. Zásluhou excelující Dany Medřické a Vlasty Fabianové se z poněkud "obyčejného" příběhu dvou sester stalo legendární představení, jež si vyžádalo neuvěřitelných čtyři sta repríz. Erži Orbánová patřila k neoddiskutovatelně nejpopulárnějším, ale také herecky nejvděčnějším divadelním rolím Dany Medřické. Rolí, v níž jako by mimoděk zúročila všechny své životní i herecké zkušenosti a v níž ukázala, jak důležitá je energie, schopnost žít naplno, dokonce i v tak mizerné situaci, kdy se zdá, že život nemá smysl. "Čím déle jsme se textem zabývaly, tím se nám zdál zajímavější, pak nás zapaloval a nakonec jsme hořely tak, že nás museli vyhánět z divadla," vyprávěla po čase. Také o tom, jak přesto, že si s režisérem opravdu nerozuměli ani slovo, "začali rozumět". Viděl, s jakým zápalem se obě herečky pustily do práce, jak se o hře a jejím vyzněním přou, jak se do svých rolí ponořily, že jim ponechal svobodu a vlastně i hlavní odpovědnost za celou inscenaci. Stalo se něco, nad čím užaslo nejen vedení činohry Národního divadla; jak připomněl divadelní historik a kritik a později, v lepších časech také ředitel první scény Jindřich Černý: "Vztek třetiřadého dámského hereckého kádru, který ovládal stranickou organizaci v divadle, rostl úměrně s počtem repríz." A ty byly beznadějně vyprodané, diváci na příběh, v němž mnozí poznávali sami sebe nebo někoho blízkého, bouřlivě reagovali, počet repríz šel do stovek, do té doby a na dlouho i poté žádná inscenace Národního divadla nezaznamenala takový divácký ohlas. Budiž řečeno, že pro Danu Medřickou to bylo vysvobození z ponižující situace, kdy nedostávala práci adekvátní jejímu umění a postavení přední české divadelní, filmové a televizní herečky.(4.4.2016)

  • Ba-jo
    *****

    Ani si nedokážu představit, jaké muselo být vidět toto představení "live" přímo v divadle. Nám zbyl alespoň tento ne úplně dokonalý záznam, ale i tak díky za něj. Škoda, že neexistuje stroj času, který by nás přenesl do hlediště Národního divadla konce sedmdesátých let, škoda že tu není i šestá hvězdička pro absolutně strhující herecký výkon Dany Medřické!(30.3.2013)

  • sportovec
    *****

    Pohlédneme-li do programu uvozujícího představení proslulé maďarské hry, jejíž námět je blízký i pro českou poúnorovou zkušenost, spatříme v něm hned celou plejádu skvělých hereckých jmen jedné, dnes už prakticky odešlé generace. Není to jen Dana Medřická, mnoho si s ní nezadají ani Fabianová, Matulová, Glázrová, ale i Doležal, Sejk a vlastně také Skořepová. Generace, se kterou se život příliš nemazlil, herečky, které sice nehrají v této hře první housle, ale o to zřetelnější je stopa jejich odkazu v dějinách českého hraného filmu. Hra sama je rovněž velkou nostalgií; uzavírající se život však není v strhujícím a podmaňujícím podání Medřické nesen pouze nostalgií a smutkem; čas od času to v něm perlí i smíchem, i křísne neshodou, v nichž komediální nadsázka nachází pro předvědění svých ctností jen zřídka vídanou možnost. Viděl jsem tutéž hru na jevišti šumperského divadla s Natalií Baženovovou; Medřická samozřejmě vévodí, ale nezapomenutelné zážitky mi přinesly obě kreace vlastně rovnostejně. Velká česká herečka nám na závěr své umělecké dráhy a nečekaně i života přichystala dvě laskominy. Tou první je její rázná a současně zranitelná lékařka z druhého pokračování NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, tou druhou tato klasická role navzdory normalizaci, kterou byla tak postižena. Co je živé, neumírá.(24.3.2008)

  • - Do září roku 2008 držela inscenace rekord v počtu repríz (403), jejichž počet nadále nemohl růst, když byla hra stažena z repertoáru z důvodu smrti hlavní představitelky Dany Medřické. Rekord byl překonán inscenací Sluha dvou pánů s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. (Bart)