Režie:
Svatava SimonováKamera:
Petr PolákHudba:
Ladislav SimonHrají:
Eva Horká, Jan Šťastný, Marta Vančurová, Regina Rázlová, Milena Dvorská, Jan Teplý st., Jaroslava Obermaierová, Jiří Holý, Rudolf Vodrážka, Bohuslav Kalva, Alena Kreuzmannová, Eva HruškováObsahy(1)
Už nejednou se pohádková víla, kterou si rodiče nevybrali za kmotru svého dítěte, cítila uražená. Pomsta, kterou nevinné dívce uchystala víla Noara (R. Rázlová), byla krutá. Naštěstí ale nad Anuškou (E. Horká) bděla její hodná kmotra víla Jasna (M. Vančurová). Darovala své svěřence zlatý copánek a ten ji přivedl až do královského paláce. Tam našla Anuška své štěstí s princem (J. Šťastný), jen ho nejprve musela zbavit zakletí… (Česká televize)
(více)Recenze (10)
"Nikdo nikdy beztrestu neurazí Noiru.." ()
"Mám zlatý copánek. Už ho zase nemám. Ale zachráním prince. Nemůžu ho zachránit bez copánku. Vyměním copánek za něco onačejšího. S výměnou jsem se sekla, chci zlatý copánek." Nějak mě tenhle dojímavý příběh o nablblé blondýnce za srdce nevzal. Ze všech postav mi jako nejsympatičtější vychází Anuščin narozeninový chodský koláč. ()
Taková poznámka bokem - nevím, proč všechny ženy maskér/ka líčí na bílo, s velkýma očima, takže vypadají buď jako po flámu nebo jako smrtky - Anuška díky tomu vypadá jak holka z E55 (a to je Eva Horká jinak pěkná holka), hodná víla právě jako smrtka, snad jen u zlé víly to má nějaký smysl. Zápletka je opět tradiční, aneb když máte správného mecenáše, stačí milovat a všechny dary světa vám samy spadnou do klína. A písničky na výměnu dne a noci už mi také časem lezly na nervy. ()
Šišlavé Regině to mimořádně slušelo a Marta Vančurová mi připadala fádní a nemastná neslaná jako vždy. Časté téma v pohádkách, bohužel zpracování se ničím nevyšvihlo nad slabý průměr! ()
"Každé zlo jednou skončí, když se mu do cesty postaví člověk se šťastným a dobrým srdcem." ()
Ve stejném roce se sešli Eva Horká s Janem Šťastným v komouškým kultu Rodáci, jako Vitásek a Kalvodová a vrhaly na sebe úplně stejné pohledy :D. ()
Typická pohádka pro 80. léta a styl vyprávění této doby. Příběh je velmi jednoduchý, zpracování poetické, postavy pobíhají, tancují, zpívají, to vše v kulisách ne příliš hezkých. Zlatý copánek sice hraje v příběhu velkou roli, ale nijak zásadně jsem ho nevnímal. Herci si toho moc nezahráli, obzvlášť princ Jana Šťastného měl velmi slabý part. I přes malou stopáž film od poloviny nudí. Slabé, ale jednou koukatelné. ()
Podezrele dobre obsazena studiova pohadka, s pribehem tak naivnim, ze jsem se musel chvilema smat. Stastny tam byl v podstate zbytecny, klidne mohli pouzit pristup ala "Cimrmanuv Hamlet bez Hamleta"... Eva Horka, jako chuda holka co ke stesti prisla, byla opravdu zmalovana jak z E55....jak tu spravne podotyka jeden z komentujicich kolegu. :) ()
Československá televizní pohádka o Anušce z chudé rodiny, které dala její hodná kmotra víla Jasna (M. Vančurová) do vínku zlatý copánek, který ji má pomoci a chránit. Odmítnutá kmotra, zlá víla Noara v podání R. Rázlové se však chce Anušce pomstít, a proto zakleje jejího milého, prince J. Šťastného do stromu. Vysvobodit ho může pouze plášť utkaný ze zlaté příze ze zlatého copánku. Hlavní roli chudé dívky si zahrála E. Horká, která předvedla očekávaný mdlý a nevýrazný výkon. Stává se téměř pravidlem, že při obsazení této herečky, která se nejvíce objevovala v pohádkách z konce 80. let, sráží úroveň filmového díla o několik stupňů dolů, neboť neznám nikoho, koho by tato umělkyně herecky zaujala. V dalších rolích této krátké a nepříliš zajímavé pohádky se objevila M. Dvorská jako královna, která Anušku zaměstnala jako královskou přadlenu, Anuščiny rodiče J. Teplý a J. Obermaierová či královský rádce J. Holý. Domnívám se, že jediný obstojný herecký výkon předvedla R. Rázlová coby zlá víla. Tato pohádka patří rozhodně mezi slabší kusy pohádkové režisérky S. Simonové, a to nejen kvůli tradičně bezkrevnému a uspávající výkonu hlavní postavy, ale i jednoduchému a nezábavnému scénáři. ()
Na pomezí dvou a tří hvězd je pohádka o Zlatém copánku. Nicméně herecké obsazení bylo slušné, Eva Horká byla jednu dobu horká doslova a to jako častá kandidátka do pohádek. Regina Rázlová zase působila opravdu nepřejícně a i kulisy se docela daly snést, i když osmdesát ková tvorba se prostě nezapřela. Dívka se svého copánku chtěla vzdát ve prospěch prince, takovou aby dnes princové pohledali. Vlastně, aby vůbec pohledali prince. Štěpánka Haničincová pár pohádek napsala, s touto jsem viděl tři, a všechny jsou takové nemastné neslané. Nejsou vyloženě špatné napsané, ale něco postrádají. ()