Režie:
Svatava SimonováScénář:
Jana PacnerováHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jiřina Jirásková, Vladimír Dlouhý, Jan Kanyza, Bára Munzarová, Svatopluk Skopal, Ivo Novák, Rudolf Vodrážka, Svatopluk Matyáš, Karel Hlušička, Stanislava Jachnická, Vladimír Pospíšil (více)Obsahy(1)
Na královském lovu se za podivných okolností zraní malý princ a jeho otec, král, se zřítí z vysoké skály a zahyne. Mladičká princezna Klára (B. Munzarová) se chytře, ale neodbytně vyptává knížete Viléma (J. Kanyza), co se vlastně při lovu událo. A když odmítne Vilémovu nabídku, že se prozatím on, namísto prince a princezny, ujme trůnu, je i se svým zraněným bratrem uvržena do temné věže. Zde se však objeví zvláštní duchové – odvážná Alžběta (J. Jirásková), která prince léčí a pomáhá mu navrátit paměť, a pohledný Konrád (V. Dlouhý), do nějž se princezna tajně zamiluje… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Dle mého jedna z těch nejlepších pohádek porevolučního období. Navíc dobrý scénář, co s postavami pracuje jako s lidmi. Princezna je statečná a odhodlaná a přitom stále žensky krásná a Kanyzův kníže Vilém byl prostě skvělý záporák. "Ještě někdo chce pochybovat o pravdivosti mých slov?" K tomu tu máme Vladimíra Dlouhého a Jiřinu Jiráskovou, kteří rovněž vědí, co je to herectví. Jedině ten kluk byl vybrán hodně špatně, ale naštěstí na něm pohádka nestojí. Podobná pohádka: Zelený rytíř. ()
Pohádka, kde jsou duchové a není to slaboduchá duchařina. Duchové mají grády, eleganci a vtip. Princezna je krásná, zoufalá, nešťastná a při tom všem není hysterická a nepřehrává. Snad ještě kdyby měla z jízdy na koni omlácenej zadek. Princ je ve své dětské roli taky dobrý. Flashbacky dělaly příběh zajímavější, než kdyby to bylo podáno formou přímočarého vyprávění. A věta: "Začínáš mě nesmírně unavovat tím, jak máš pořád pravdu", je opravdu ze života. ()
Dramaturgicky a scenáristicky neukočírovaný zmatek v sympatickém hereckém podání, které si v rámci možností drží i určitý nadhled, ale v konečném kontextu, je mu to málo platné. V televizní pohádce zkušené Svatavy Simonové téměř nic nefunguje a nedrží pohromadě. To už tak bývá, že králové v lesích umírají po zásahu "vyšší moci", kdy se samovolně uvolní (polystyrenový) kámen, král se samovolně po pádu ze splašeného koně pomočí a spadne pyjem přímo na balvany. Jo, kdyby to byly jen naražené koule, tak to rozchodí, ale ouha, král umírá a zanechává po sobě testosteronovou princeznu Barboru Munzarovou a jejího mladšího bratříčka, kterého měl místo zplození raději vyjebat na skálu. Chlapeček mimochodem neuměl ani hrát, natož aby byl nějak sympatický. To nevadí, protože na scénu v pravém okamžiku vstupuje krutopřísný kníže Jan Kanyza, jehož proradnost nezná mezí. A aby taky ne, když si leští koule na královský trůn. Princezna s bratříčkem putují do vězení. Potud se nejedná o pohádku, ale o celkem přijatelnou historickou inscenaci v drama hávu. Tvůrcům však došlo, že to nemá být historické drama, a je třeba to celé odlehčit. Blbá dramaturgie posílá na scénu dva duchy, vévodu a jeho služebnici, kteří kdysi zaplatili ve vězení svými životy a (pohlavní) styk se světem živých si chtějí udržet stůj co stůj. Princezně pomůžou k útěku z vězení, a poté je nebohý divák svědky střídání dramaticky nezvládnutých akčních scén, i těch méně vypjatých, které téměř vždy působí stoprocentně směšně a neumětelsky. Vše je ještě podmíněno, že se stále musíme pohybovat v mantinelech pohádky, kdy jsou k vidění nejrůznější kouzla, což už diváka nutí nebrat to celé vážně. Vypravěčský rytmus narušují časté flashbacky, kterým je věnována zvláštní kolonka už v tak dost nesourodém příběhu. Herecké výkony jsou sympatické. Všichni hrají s chutí. Nejlepší je jednoznačně Jan Kanyza. Utáhl i horší chvilky, a že jich tady není málo. Barča Munzarová není prototypem princezny, a troufám si zatipovat, že při její nadměrné hormonální dysfunkci měla pičinu chlupatou jak medvěd záda, na což by nestačil ani nový Veet , ale sem nějakým způsobem zapadla. Ostatní herci si udrželi nadhled, který je patrný zvláště u Jiřiny Jiráskové a důstojně působil i Vladimír Dlouhý v divné dvojroli, ale na Kanyzu neměl nikdo. Scény s ním mě bavily nejvíc. Do příběhu se vloudily výsostné zmatky stran jednání postav a jejich motivace byly čím dál tím méně jasné, pak zmíněná dvojrole, kterou jsem nechápal, a jako divák jsem jasně inklinoval fandit nelítostnému knížeti, a ke vší smůle, pohádkové motivy byly zakomponovány do příběhu dost nuceně až na sílu. Když si je totiž odmyslím, vyšlo by z toho tv historické drama, které není při vší dobré vůli úplně k zahození a je vyvedeno v legračně nablblé režii. Takhle je to nablblá (skoro) pohádka, u které si divák není jist, co s ním zamýšlí, a jak chce, aby jí divák vnímal. Ve výsledku byla dost mimozní, včetně zcela nepochopitelného závěru. Mé hodnocení: 20% ()
Díky duchařskému motivu v podání dvojice Jiřina Jirásková a Vladimír Dlouhý se dostaví i krapet pohádkovosti. ()
Jako, není to úplně špatné, ale problém je, že to celé táhne dvojice duchů v podání Dlouhého a Jiráskové, kterým se sem tam dokonce povede i vtipná replika a jediní jsou tak nějak uvěřitelní a nechovají se podle šablony scenáristky. Protože těch naschválů a divných chování je zde víc - Kanyza se mohl domoci svého elegantnější lstí, a když už má možnost, nechytí v malé komůrce malého kluka, který nemá kam utéct. A princezna se sice chová jako odvážná školačka, ale v podstatě, když je odkázaná sama na sebe, tak buď pláče nebo se doprošuje a čeká, kdy jí někdo pomůže (tu duch, tu purkrabí nebo sám král). Autorka si navíc, jak se zdá podle jiných jejích pohádek, trošičku libuje v nepohádkových morbiditách, kdy v jejích příbězích dochází často k nějakým nepotrestaným mordům, vraždám hned na úvod, temnou stránkou asi chce odkazovat ke Grimmům, ale vidět to u českých a do českých kulis laděných pohádek je peklo. ()
"Tak vás sťali ??" - "Princi, vy nespíte ??" - "A proč nemáte hlavu pod paží ??" - "Ale to jsou jen pověry.." ;) ()
Česká duchařská pohádka? Proč ne! Kanyzův kníže Vilém byl zloun, jakého jsem dlouho v pohádce neviděla. Brrr. A oba duchové (V. Dlouhý a J. Jirásková) byli opravdu perfektní. Rozuzlení jsem nečekala, jen mě trochu překvapila ta dvojrole. Jinak ale hodně dobré. ()
Výborná Bára Munzarová hraje přirozeně, lehce a ten přednes. Škoda, že dnes velmi málo obsazovaná herečka přes její velký talent! ☹️ Moc hezká pohádka s pěknými hereckými výkony, skvělým hereckým obsazením a scénářem. PS: Vtipný moment, když Kanyza řekne Skopalovi "ty hlavo skopová". 😁😃 ()
Tohle natočit Vávra,černobíle se stejným obsazením,a dát to jako kino film,tak je to na plný počet! Nenápádná zál.,ale o to více razantní. Kluk to sice svým robotickým projevem trochu kazil,ale jak napsal flanker.27,naštěstí na něm pohádka (já bych řekl,docela slušný thriller ze středověku),nestojí. P.s.velké překvapení,musím se přiznat. Občas,se mi při něm,vybavila,husitská trilogie.:) ()
Taková ta obyčejná televizní pohádka s minimem kulis a komparsu, ve které ale vyčnívá dvojice Dlouhý + Jirásková v rolích duchů. ()
Více než pohádka spíše televizní skoro historické mysteriózní krimi, s ubohou výpravou. Snad jen ten konec, kdy Klára zase málem vše pokazila, byl pohádkový. Vadily mi opakované retrospektivy, pobavila hláškující ironická postava Jiřiny Jiráskové, jako se Sestřiček. Zkušené scénáristce se příběh nepovedl poskládat moc dobře. ()
Průměrná pohádka s očekávaným vyvrcholením zasazená do exteriérů s dramatickou hudbou netypickou pro pohádky. Chvílemi se výrazně hraje na vážnou notu, pak přijdou duchové Jirásková a Dlouhý, zlotřilý Kanyza vezme otěže do svých rukou a pak přijde dramatické vyvrcholení. Moc pohádkové to nebylo, spíše dramatický příběh s pohádkovým koncem. Totální průměr. Hudba: Ladislav Simon ()
Spíše než o pohádku se jedná o dobrodružný historický příběh pro mládež. Herecké výkony sice nejsou na Oscara, ale to se od televizního snímku ani neočekává. Pamětník si občas rád připomene své oblíbené herce, z nichž někteří už nejsou mezi námi. Slušný průměr. ()
Katastrofa. Námět by se hodil spíše na tragédii, než na pohádku. Kam zmizela ona česká hřejivost, humor, či pouhá hrůza? ()
Tak tragické nezvládnutí řemesla se hned tak nevidí. Přitom pohádka není natočená před čtyřiceti, ale jen více než dvaceti. Příběh je leckdy spíše nechtěnou parodií. Princezna na útěku stojí na silnici, scéna je šmolkově modrá, aby si divák myslel, že je hluboká noc. Koruno zabloudila jsem pomoz mi. A pak dál pokračuje vyasfaltovanou cestou. Pronásledovatelé v čele se Sváťou Skopalem: Až sem vedou stopy :-) - přitom jedou klusem po široké cestě. Scéna na hradě Severní říše, kde pár psů zahnalo pět rytířů...nemá cenu vypisovat všechny hrůzy. Myslím si, že i pár studentů scénáristiky by dokázalo vymyslet smysluplnější vyprávění. ()
Je několik druhů pohádek - fantasy a homurné a dobrodružné a hrdinské a nevím jaké. Mezi nimi nejradši mám pohádky romantické (a pak hrdinské), tj. pohádky o lásce, jež musí projít mnoha nelehkými zkouškami než dojde naplnění. A romantickým pohádkám určitě vévodí tato, a to svoji originálností. Nejedná se o nejlepší pohádku, co jsem kdy viděla, ale je tak neobyklá a její vývoj tak nejistý, že celou dobu zůstává pro pohádky (jež se vyznašují šťastným koncem) netypická otázka, kam že se to celé vyvine? Chválím také velmi lidské výkony a charaktery, jež jsou silné i křehké současně. ()
Vladimír Dlouhý je všude kde se objeví skvělý. ()
Přesně ten typ pohádky, která není ani špatná ani úplně úžasná. Duchové jsou duchové a popravdě povyprávějí, jak se chovali zle a jak byli popraveni. Jiřina Jirásková je zvláště v té úloze sympatická. Mě se líbila i dětská role. Závěr je navíc dramatický. Naštěstí to není studiovka, to by pak byly hvězdy dvě. Ale ta příšerná upískaná hudba a ustřihnutý konec si zaslouží spravedlivé tři hvězdy. ()
Nevím, jestli tedy zrovna pohádka a pro děti... Každopádně velmi dobrý příběh. ()
Celkem pěkná pohádka, dávám 3,5 * a 57 %, hlavně kvůli J. Jiráskové .... . ()