Avalanche,The
Režie:
Miroslav CikánScénář:
Jaroslav MottlKamera:
Václav HanušHudba:
Josef StelibskýHrají:
Otomar Korbelář, Marie Glázrová, Helena Bušová, Jaroslav Průcha, Jaroslav Marvan, Dana Medřická, Jiří Dohnal, Eduard Kohout, Vladimír Řepa, Antonín Holzinger, František Filipovský (více)Obsahy(1)
Manželství doktora Heran a jeho ženy Oldy bylo nešťastné. Olga si brala Herana z lásky, opustila pro něho divadlo i své dřívější přátele, ale chtěla za to neomezenou lásku, kterou jí její muž, jdoucí tvrdě a vypočítavě za kariérou, nemohl dát. Pokoušela se dlouho o nějaké vyrovnání, ale když viděla, že její námaha je marná, opustila svého muže, aby hledala znovu cíl života u divadla. Odstěhovala se do pensionu Astra, kde bydlila již za svobodna a hned první večer pozvala svého dávného přítele Bendu, který byl do ní před jejím manželstvím zamilován, aby se s ním poradila, co dál... Film začal vznikat ještě na sklonku okupace v Nationalfilmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Dramaticko-kriminální film navíc v sobě nesoucí tehdy ještě málo používaný pojem "psychologický". Hlavní roli despotického a velmi ctižádostivého advokáta Herana zde opravdu skvěle ztvárnil Otomar Korbelář. Jaroslav Průcha jako inspektor Ptáček byl rovněž skvělý a svým ztvárněním role mě zaujal taktéž. Jinak ale šlo o spíše průměrný film s trochu zvláštním až nečekaně vyhroceným koncem, napřed v soudní síni, poté s Ptáčkem doma a na závěr v podobě Heranova konce. Za zmínku stojí ještě krásná zasněžená Krkonošská příroda. 2/5*. ()
Parádní drama. Skvěle natočené, s několika celkem překvapivými filmařskými momenty, parádní kamera a dobrá psychologie postav. Korbelář hraje advokáta, který zabil svou ženu, nicméně mu to i díky jeho vnitřní chladnosti není prokázáno. Když se ale octne v zasypané horské chatě, začně spytovat svědoví a přiznání je na jazyku ... ()
Víc psychologické drama nežli krimi. Něco jako přimět někoho k doznání pomocí výčitek svědomí by dnes asi neuslělo. Bohužel chyběl nějaký moment překvapení nebo zlomový okamžik v příběhu. ()
Na každou svini se vaří voda i na cynického pana advokáta dojde... Zajímavý konverzační snímek na téma : všechno co uděláme se nám vrátí. Mě to celkem bavilo a herecké výkony byli solidní.65% ()
Jedna z opravdu propracovaných černých krimi českého prostř... ()
Na svoji dobu mimořádné psychologické drama, které dokáže zaujmout ještě i dnes. Výborné civilní výkony většiny herců by určitě uspěly i o šedesát let později. V hlavní roli krásný chlap a výborný herec Otomar Korbelář. Co víc si přát? ()
V zajetí sněhu. Vynikající Otomar Korbelář a takřka ukázkový charakter bídáka, cynického vraha, který nemá slitování ani sám se sebou. Jeden z posledních mohykánů protektorátní dramaturgie, neprávem přehlížený. ()
,,Ke skandálu, jak sám víte, není třeba důkazů." K obhájení svého podezření "bohužel" už ano... Jak může být těžké dohnat k přiznání vraha a přesvědčit se o své pravdě, když to víte, máte důkazy, ale vrahem je justiční osoba a vy - obyčejný policajt - jste prohrál všechny možné příležitosti ? Může se z člověka, který se dopustil nejhoršího zločinu, nikdy oficiálně neodhaleného, stát nakonec nový, lepší, milující člověk ? Do kdy ale bude šťastný ? A jak lehko může zlomit pevné svědomí a vypočítavost takového člověka náhodná hraniční situace spojená s ohrozením života ? Strhující příběh, kde se z obyčejné detektivky o vraždě ze žárlivosti postupně vyvíjí tísnivé psychodrama plné strachu a pořád nových, nikdy nekončících zvratů. Vneslo mě to do obsahu během první minuty a vydechl jsem opravdu až s posledním záběrem na nápis "Konec". Skvělé výkony prvorepublikových herců Otomara Korbeláře a Marie Glázrové ve filmu zcela odlišného žánru v nové eře kinematografie. Nedoceněný snímek; (90%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) ()
Holt Cikán není Frič, a tady je to dobře vidět, když porovnáme vedle sebe ve stejném roce uvedené tento film a 13. revír, kde dokonce také hraje Marvan, Medřická a Nedbal. První půlhodina filmu je čiré zlo. Přehrávané, patetické herectví, které pan režisér hercům dovolil (srovnejme s poměrně civilním herectvím 13. revíru), a ta hromada náhod - na sekundy přesně jde vrátný pomoct služce s košem prádla a dokonce i podruhé se vrahovi podaří nepozorovaně zmizet. Protože jde o kriminální drama (v kriminálce víme, kdo je vrah, už dopředu, v detektivce ne), nadchází čekání na zajímavé pátrání. To však není naplněno. Místo toho dojde v oné 30. minutě k takovému nepravděpodobnému a z charakterů postav nevycházejícího zvratu, že bych si nafackoval, být scenáristou, a pokračuje to zcela nepravděpodobným posunem vraha směrem k vyděrači. Chápu, že se tvůrci snažili vykreslit bezcharakterního člověka, který snad díky tragické okolnosti aspoň trochu prozře, ale to by mu nesměli umetat cestičku a dát Otomaru Korbelářovi do cesty nějaké skutečné střety, kde by naplno projevil své bezcitné chování a chybějící emoce. Ale vše je jen deklamováno, a tak, jak je zde Korbelářova postava režírována, by mu člověk zfleku odpustil i atentát na ministerského předsedu.Ke konci jde film konečně trochu nahoru, protože holt musí představit nějaký střet - i když na to jde obezličkou s lavinou. A opět scenáristická schválnost a náhoda - ve sněhové bouři zabloudí manželka jedné z postav imrvére zrovna do toho srubu, kde se on nachází. Sice se zde objeví pár zajímavostí - zvuk kapajícího kohoutku je využit dvakrát, a potřetí s přesahem na tikot hodin; objeví se myšlenky o moderních manželstvích a dokonce první filmové varování o škodlivosti kouření (!), Jaroslav Průcha naprosto exceluje (což mi připomíná, že k dokonalosti filmu chybí i závěrečná scéna, kde bývalý policista prodává s Medřickou v krámku květiny); Marie Glázrová byla supr čupr holka; pobaví i tehdejší výslovnost "panzion" místo penzion - ale to je tak asi vše. ()
Povedené psychologické drama v kriminálním rámci. Advokát Heran je nelítostný despota, kariérista, sobec, jež svou rodinnou krizi vyřeší za hranicí zákona. Inspektor Ptáček instinktivně cítí, že tragicky zesnulý obviněný není vrahem a vytrvale Herana sleduje i po skončení vyšetřování. Moc pěkně natočeno, krásné Krkonoše, skvělé herecké obsazení. Douška na závěr... paní Dana Medřická v roli květinářky Bendové se mi moc líbila. ()
Tomuto filmu se musí uznat jeho dobová nekonvenčnost a docela zdařilá psychologie postav, ale dá se říct, že potenciál byl rozhodně větší, atmosféra více vystupňovaná a hlavně ona situace s lavinou (mimochodem řemeslnědost dobře udělaná) byla dosti krátká a jestli mělo jít o hlavní těžiště filmu, tak se měli tvůrci snažit vytřískat z ní více. Hlavní devizou pro mě byla éterická Marie Glázrová. Suma sumárum jde o mírný podprůměr, který rozhodně neurazí. ()
moje zaujímavosti: Zimné exteriéry sa mali pôvodne natáčať v Tatrách, ale pre financie a čas sa filmovanie presunulo do českého pohoria Krkonoše. (dyfur) Film sa začal natáčať ešte pred koncom 2. svetovej vojny, ale dokončený bol až po vojne. (dyfur) ()
I kdyz u nas do roku 1948 moc kriminalnich filmu nevzniklo, tento radim mezi 3-4 nejlepsi vubec. Paradni atmosfera az noirovskeho stylu. Skvela Busova, Filipovsky a dalsi. Bavilo me to. Skoda, ze kdyz opomenu CSFilm, tak podobne snimky nemaji v nasich televizich prostor. ()
Otomar Korbelář obsazený do své klasické role tvrdého despoty, necity a workoholika. Navíc zapletený do vraždy své ženy. Neochvějná víra, že pravda nakonec vždy vyjde najevo, vede policejního komisaře k vytrvalosti, pronásleduje Korbeláře dlouho, nastraží na něj dokonce past, nelituje času ani prostředků. Chce donutit Korbeláře k přiznání. Ten tak trochu vrávorá mezi Dobrem a Zlem. Staré filmy však nekončí špatně, anebo když, tak mají alespoň optimistické poselství. Tento není vyjímkou. 70% ()
Dá se...Průcha(inspektor) zvláštní (ne)herec... ()
Toto zřídka v televizi uváděné psychologické drama s kriminální zápletkou je dokladem toho, že domácí násilí existovalo i v období první republiky. V roli tvrdého a bezohledného advokáta Herana, který se své ženě sice nevěnuje, ale není schopen se ji ani vzdát a vyžaduje její bezvýhradnou poslušnost se Otomar Korbelář předvedl jako dokonalý záporák. Inspektor Ptáček se svou buldočí policejní zarputilostí je mu v duchu svého přesvědčení důstojným protivníkem, který se ho přes nedostatek důkazů snaží dotlačit k přiznání. Důležitou roli zde hraje svědomí. Vzhledem k době natočení, zajímavému příběhu a dobrým hereckým výkonům, je to celkem zdařilý pamětnický film, který ale v konkurenci dnešních detektivek sotva obstojí. ()
Tato retro kriminálna je spíše zaměřená na psychologii postav než na pátrání po zločinu samotném. Není tak působivá, jako ta podobná, ze stejného roku - "13.revír". Zaujme zde půvabná Marie Glázrová, která předvádí dobrý herecký výkon, naopak Medřická zde moc neoslní (ani moc nemůže, na tak malém prostoru). Co se týče ženských rolí, civilní výkon ještě předvedla Helena Bušová, škoda jen, že tak brzy odchází ze scény, a to jak v tomto filmu, tak ve filmování samotném. Naposledy se objevila ve filmu o dva roky později, následně emigrovala, pro českou kinematografii je to velká škoda. ()
OBSAHUJE SPOILER: Vcelku působivý raně poválečný film. Snaha režiséra se ovšem nemohla opřít o silný scénář, kde bijí do očí některé nelogičnosti (Oba policisté jsou naprosto přesvědčeni o nevině hlavního podezřelého pouze na základě výpovědi jeho manželky.), naivita hlavní hrdinky (Z nejlépší přítelkyně zavražděné se stane manželkou Herana a nakonec, když zjistí, že vraždil, se ho pokusí zachránit.), neuvěřitelná až nadpozemská Průchova zarputilost, kdy jde po Heranovi jako ohař. Průcha je doma spíše v heroických a (bohužel také) v budovatelských rolích. Kdyby byl film natočen o několik let pozděj, byl by mezi ostatními skvostem. V krátkém poválečném období 1946-8 však působí průměrně. ()
Poslední dobou mám štěstí na starší filmy :-)..Lavina je na svojí dobu slušný film, který se více méně od začátku rozvíjí jako kriminální drama, které se postupně přeměňuje a posléze vrcholí psychologickým dramatickým závěrem, kdy za přispění přírodní katastrofy, dojde k de-facto rozuzlení celé zápletky...Jak jsem psal, na dobu svého vzniku, tzn. rok po válce, se nemá pan režisér Cikán, za co stydět... ()
Spolu se Svědomím asi jediné dva české filmy, který by se daly zařadit do žánru noir a oba jsou velmi povedené. ()