poster

Kupec benátský (TV film)

  • Velká Británie

    Merchant of Venice, The

Drama

Velká Británie, 1980, 156 min

Režie:

Jack Gold

Scénář:

William Shakespeare (divadelní hra)

Hudba:

Carl Davis

Kostýmy:

Raymond Hughes
(další profese)

Komentáře uživatelů k TV filmu (2)

  • zdepapepa
    ***

    Ne tolik koherentní a líbivá adaptace, avšak mě zaujala téměř stejně jako provařená verze s Al Pacinem ne-li víc. Pochopitelně na některé monology bylo třeba zapomenout, což mě občas zamrzelo, ovšem epicky ztvárněný Mistr Launcelot Gobbo to vše vynahradil, téměř se svou hravou řečí a svými malapropismy vyhoupl k mému nejoblíbenějšímu Bláznovi z Krále Leara.(29.7.2011)

  • bogu
    *

    Kupec benátský není jednoduchá hra – Shakespearův Shylock je natolik výrazná postava, že bez problémů ovládne každou scénu, ve které se objeví (a to má jenom pět výstupů), zatímco všechny ostatní scény působí podivně prázdně a rozvlekle, obzvlášť neuvěřitelně natahovaný pátý akt. Pro každého režiséra je tedy obrovská výzva zpracovat všechny ty romantické scény tak, aby se alespoň lehce přibližovaly energetické hladině těch Shylockových. Nejjednodušší strategií je samozřejmě škrtání. To si ale Jack Gold, vázaný krédem BBC (buďme co možná nejvěrnější textu a co nejméně provokativní v intrepretaci), zřejmě nemohl dovolit a tak, vzhledem k tomu, že jinou strategii nenašel, je jeho adaptace téhle hry, alespoň pro mě, přímo nesnesitelně utahaná a bez špetky dramatické jiskry. Spoluviníci jsou ale i mnozí herci, kteří věčně postávají v přiměřeně vážných, případně opatrně uvolněných pózách a odříkávají všechny ty dlouhé, dlouhé, dlouhé verše, jako by jednoduše něměli nic lepšího na práci. Křesťané – Antonio, Bassanio, Gratiano, Lorenzo, atd. – všichni ti více než latentní antisemité v krásných pozlacených kostýmech, jsou nezajímaví, slabí a nepříjemně zaměnitelní. Portia Gemmy Jones je neuvěřitelně nesympatická, sama sebou zaujatá stárnoucí dáma se zarudlýma, šedýma očima, a Jessica, potenciálně provokativní a složitá postava, není v podání Leslee Udwin nic víc, než zlomyslná, lascivní baculka (to se u Shylocka vážně měla tak dobře?). Warren Mitchell vystupuje v roli Shylocka jako poťouchlý, excentrický stařík s podivným smyslem pro humor a nejspíš je blíž původní renesanční interpretaci téhle postavy než všichni ostatní filmoví Shylockové – bod pro Golda a Mitchella za odvahu nezakrývat tragikou osudu tohohle muže jeho vnitřní ošklivost. Nebýt zoufalé bezživotnosti téměř všech zůčastněných, mohla by tahle adaptace být se všemi těmi nekorektními poznámkami a urážkami, kterým se Gold nijak nevyhýbá, zajímavou a notně nepříjemnou sondou do lidské nesnášenlivosti, xenofobie a násilnictví. Takhle je to jen mdlá televizní přehlídka unavených herců brodících se hustou kaší Shakespearova textu bez špetky lehkosti nebo dravosti. Předvést něco takového renesančním divákům v The Globe, mohli by si Muži lorda komořího nejspíš hledat nové zaměstnání. // LEPŠÍ VERZE: Nejspíš prakticky jakákoliv. Vynikající je ta Radfordova (Pacino, 2004), byť i ta má problémy se scénami v Belmontu, Nunnova (2001) jde možná do extrémů s obhajobou Shylockových činů, ovšem díky přesazení do třicátých let dvacátého století docílila mnoha silných interpretací; starší televizní verze s Olivierem (1973) je o něco pomalejší a stojatější, ale pořád ještě představuje lepší alternativu.(17.7.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace