Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Plytká operetka rozvíjí oblíbenou historku o směšnosti těch, kteří by se rádi vydávali za "lepší lidi" - stejně jako rozšafná paní domácí z tohoto filmu. Chce zapomenout, že rodinné jmění ve skutečnosti pochází z malého zelinářského krámku. Když se poohlíží po výhodném ženichovi pro svou dceru, netuší, že naletěla podvodníkovi. Musí pak dát za pravdu svému manželu, který na její aktivity vždy hledíval s nedůvěrou. Závěr filmu byl natočen barevně systémem Ing. Horsta a Kretchmera. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (12)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Příjemné operetní téma, které se líbilo napříč republikou. Ano, i v domovském Brně ;) Na jeho filmové adaptaci je nutno ocenit to tempo, divadelní premiéra v režii Oldřicha Nového byla v prosinci 1933 a filmová již v lednu 1935. Ambice byly velké, nicméně z barevné závěrečné scény sešlo a tak nikdy neuvidíme skutečnou barvu oněch lila růží. Několik nápadů je ale skutečně dobrých i v čb, zejména Peškovy etudy na růžovém balkoně, kouzelná je klasická proměna Nedošinská na způsob Kráčmerky a zdaleka nejlepší je pikantní Maria Tauberová, skutečná operetní diva tehdejších let. ()

karlee 

všechny recenze uživatele

Hlavně ze začátku tomu chybí tempo, vtípky jsou občas zazděné zmateným střihem. Taky postava správného zásadového chlapíka Pavla Gardena mě většinu času docela iritovala, já být Baarovou, tak mu za tu výchovou lekci na konci filmu plivnu do ksichtu. Naopak příjemně překvapila Maria Tauberová, výborné jsou pak dvě Plachtovy scénky ke konci, jedna se sekretářkou a jedna s "číslem 54". A minimálně jedna hvězdička za extravagentní pohyby tanečnic. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Copak to se dělá, dávat člověku sklo do oka? Co kdybych se pořezal! Weinbergerova stejnojmenná opereta sklidila nevídaný aplaus již při svém premiérovém uvedení (1932), v němž zářil idol paní a dívek Jára Pospíšil. Bylo jen otázkou času, kdy se hrdinové tohoto růžového příběhu přesunou z divadelních prken na filmové plátno. Nutno dodat, že režisér Cikán prozíravě vytušil, že nemá smysl spoléhat se jen na libozvučné melodie a proto si zajistil exkluzivní herecké obsazení. Lída Baarová v roli samostatné, emancipované lékařky oslňuje ženským půvabem i sympatickým vystupováním, Antonie Nedošinská s Jindřichem Plachtou podnikají další vražedný útok na divákovu bránici, Pešek překypuje hravostí i mladistvým elánem. O prvotřídní humor tedy nebyla nouze. A zpěv? Ten byl svěřen Marii Tauberové (1911 – 2003), zářivé hvězdě českého operního nebe, která se krátce poté (1936) stala na dlouhá desetiletí jednou z nejvýraznějších tváří pražského Národního divadla a její koloraturní soprán sklízel úspěchy i na zahraničních scénách. ()

Amper01 

všechny recenze uživatele

Příjemný film. Smůla je, že před tímto filmem jsem shlédl film U pěti veverek, jehož hlavní linie byla zcela totožná: Paničce vleze nenadálé bohatství do hlavy natolik, že investuje do podivného podniku a její muž (v obou filmech Plachta) od ní raději odejde a založí si vlastní podnik. V obou filmech pak žena zase přijde k rozumu... V obou filmech mají stejného nájemníka - Peška a ten má v obou filmech pletky s rodinnou příslušnicí domácích... ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Za Plachtu a perfektní Nedošínskou jedna hvězdička navíc, jinak se jedná o docelá průměrný až podprůměrný film, sladká limonáda, kterých se tenkrát točilo bezpočet. Cikánův film "Pán na roztrhání" ze stejného roku a s podobným hereckým obsazením je mnohem originálnější a lépe uchopený. A co se Baarové týče, jedná se o její klasickou roli půvabné dívky, kterých se předtím i poté nahrála ještě habaděj. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (2)

  • Filmovanie prebiehalo v Blatnej na Morave. (dyfur)
  • Závěr filmu byl natočen barevně systémem ing. Horsta a Kretschmera. Zdroj: Český hraný film 1930-1945, NFA 1998. (ČSFD)

Reklama

Reklama