Häxan: Čarodějnictví v průběhu věků

Ne tak působivé, jako třeba naše Kladivo na čarodějnice, ale přesto to má stále co nabídnout. Ten průběh věků berte s rezervou. Stejně se 90% filmu odehrává ve středověku, kde inkvizice dává čočku nevinejm stařenám a "nebezpečně krásným" mladým ženám. Perverzní mniši dnes působí už dosti groteskně, ale stejně mi těch babiček bylo líto a chtěl jsem všechny mnichy postřílet. Nejlepší jsou ale všichni ti ďáblové a démoni. S maskami si tvůrci fakt vyhráli a jsou znepokojivé i dnes. Nejvíc mě pobavil porod ďáblova dítěte, které vypadalo jak mistr Yoda. A mimochodem hudební doprovod se mimořádně povedl. (15.02.2010)

Asi obsahově nejlepší film na toto téma a takový bráška obsáhlého dokumentárního seriálu "Häxornas Tid (2005)". I když by se spíše měl jmenovat "Čarodějnictví v průběhu středověku". Häxan ale má asi větší tématický zápřah (viděna 104 min verze). V první části jsme krásně uvedeni do problematiky čarodejnictví pomocí statických obrazů/kreseb/fresek a taktéž se nám naskytá pohled na tehdější naivnější pohled na svět a celkové jeho chápání očima středověkého člověka. Od druhé části se nám naskytá fascinující podívaná, kde Christensen diváka seznamuje, pomocí hraného děje, s jednotlivými fakty, situacemi a dalším. "Jak můžete chtít, abych se přiznala k něčemu, co není pravda?" je asi v té době nejčastější věta obviněných a není se čemu divit. Obviněni jsou z většiny jen na základě nedoloženého svědectví jiného obviněného, který v mučírně řekne po nějaké chvíly cokoli, jen aby ho inkvizitoři a svatí pánové pustili. Taktéž staré dámy a hezké slečny byli často v nebezpečí. Häxan celý průběh krásně divákovi popisuje osobitým a i v dnešní době bravurním vizuálním hororovým stylem kdy ukazuje i obcování s ďábly, rození jejich potomstva přes samotné obřady při kterých milenky líbají ďáblovi řiť, kacířsky plivou, skáčí a ničí Boží symboly a nebo také ukazuje některé ze způsobů uhraní člověka a další čarodějnické praktiky, kouzelné lektvary nevyjímaje. Je tedy naprosto jasné, proč byl tento snímek několik desetiletí zakázaný (s vyjímkou Švédska). Věta "Jestliže se stavíš proti uvěznění čarodějnice, musíš ty sama být čarodějnice." už jen dokazuje jakou, až nepochopitelnou, logikou mysleli tehdy lidé a jak snadné bylo vnést obvinění. "V průběhu několika staletí je upáleno, coby čarodějnice, osm milionů žen i dětí." podtrhává celé to šílenství. Velmi poučná a zajímavá je také ukázka mučících nástrojů, při které je pochopitelné, že 99% obviněných dříve nebo později řeklo cokoliv, jen aby kat přestal s mučením. Útrpné právo už ani pak nikoho nepřekvapí. Neméně zajímavá je také poslední část, kdy Christensen názorně ukazuje některé současné stavy hysterie a poruchy mysli a větou "Mezi středověkou čarodějnicí a dnešní hysterickou osobou se dá nalézt dost spojitostí." společně s "Ve středověku jste se dostali do sporu s církví,v dnešní době se zákonem." nasazuje svému bravurnímu dílu parádní závěr a poukazuje na neznalost lidí v té době, kdy vše nenormální bylo povážování za paktování s ďáblem a trestáno. Krásně také tím ukazuje, že se dodnes nic nezměnilo, jen se věcem říká jinak. Skvělý výběr hudebního pokladu, a závěrečná Beethovenova Měsíční sonáta, jen dokazuje jakou raritou tento děsivý dokumentární horor v kinematografii je. Moc dobré efekty na rok 1922 jsou jen dalším důkazem. (07.04.2013)

Nie iba na svoju dobu mimoriadne originálna štruktúra kombinujúca tradičný dokument s hraným hororom/psychothrillerom na mňa fungovala parádne. Až som občas zabudol, že pozerám na 95 ročný film. Niektoré výjavy sú stále sila , už len preto, že praktiky inkvizície nedokážu nechať človeka chladným. 10/10 (26.07.2017)

[LFŠ 2008] Skvělý film, velmi uvědomělý, což jsem na dobu vzniku nečekal. Svůj boj proti lidské hlouposti vede na dnešní poměry hrozně naivně, ale má svou sílu, věřím, že publikum v dvacátých letech mohlo být unešeno. Hudební elektronický / experimentální doprovod, uvedený na LFŠ, mě k tomu sednul skvěle. (31.07.2008)

Úžasný zážitek. Nic jsem od toho nečekal, o to víc jsem dostal. A na čarodějnický sabat s úžasným Christensenovým ďáblem se nedá nikdy zapomenout. Jistě, dalo se v mnohých scénách přitvrdit, ale co bych po roce 1922 ještě nechtěl? Na začátku mě ještě lehce znervózňovalo ukazovátko, co mi vysvětlovalo, kam se mám dívat, ale zvykl jsem si na něj a pak jsem se na něj i docela těšil :-) (04.12.2012)