Häxan: Čarodějnictví v průběhu věků

Rarita mezi filmy němé éry. Do jisté míry fascinující obsáhlý náhled na historii čarodějnictví, rozděleném na 7 částí. První z nich je takový stručný exkurz za pomoci statických obrazů a ukazovátka na středověký naivní pohled na Zemi a vesmír a na tehdejší náhled na fenomén čarodějnictví, fascinující podívaná začíná od druhé části, kdy Christensen za pomoci herců a perfektní dobové výpravy přináší hranou rekonstrukci jednotlivých čarodějnických úkazů. Čarodějnice tu létají na košťatech, obcují na satanistických obřadech, plivou a šlapou na Kristovo znamení, vaří batolata v kotlích, coby ďáblovy milenky rituálně líbají jeho řiť, rodí malé ďáblíky, močí do mís a následně tou močí polévají dveře souseda, aby tak na něho seslali smrtelné prokletí. Podíváme se i na nechutné inkviziční metody, jejich soudy, útrpné výslechy za použití mučících nástrojů, také různé dobové pověry (jako např. uhranutí manželovy postele provazem plným uzlů, kde jeden uzel znamená zmařené početí potomka) atd. V poslední části Christensen přechází do současnosti a předestírá až bizarní analogie mezi hysterií a čarodějnictvím, i duševními poruchami a různými stavy jako např. náměsíčníctví, kleptomanie apod. a utvrzuje tak svůj skeptický pohled na pověry ohledně čarodějnictví. (23.05.2009)

Ne tak působivé, jako třeba naše Kladivo na čarodějnice, ale přesto to má stále co nabídnout. Ten průběh věků berte s rezervou. Stejně se 90% filmu odehrává ve středověku, kde inkvizice dává čočku nevinejm stařenám a "nebezpečně krásným" mladým ženám. Perverzní mniši dnes působí už dosti groteskně, ale stejně mi těch babiček bylo líto a chtěl jsem všechny mnichy postřílet. Nejlepší jsou ale všichni ti ďáblové a démoni. S maskami si tvůrci fakt vyhráli a jsou znepokojivé i dnes. Nejvíc mě pobavil porod ďáblova dítěte, které vypadalo jak mistr Yoda. A mimochodem hudební doprovod se mimořádně povedl. (15.02.2010)

LFŠ 2008 Výborná záležitost, která na svou dobu musela být neuvěřitelně formálně progresivni a která i v současnosti, zahlcené paradokumentárními filmy (BLAIR WITCH, CLOVERFIELD, REC, DIARY OF THE DEAD...), má stále co říct. Tvůrci si připravují živnou půdu úvodní přednáškou podpořenou obrazovým materiálem, aby následně inscenované a stylizované scény sabatu působily co nejvíc věrohodně, a daří se to bez jakýchkoliv problémů. Odvážná podívaná (v pravém slova smyslu "podívaná"), která rozrušuje maloměšťáky a podrypuje maloměšťáckou morálku, ale není lacinou provokací či satanisticky náborovým filmem, nýbrž co nejobjektivnějším pohledem na jeden "mýtus". Za plný počet, když si odmyslíte "hradištský" hudební doprovod, srovnatelný s interakcí drápů a tabule, na můj vkus přespříliš experimentální (nemluvě o tom, že kakafonie zvuků a zvukových efektů se zpěvem - konkrétněji křikem - se hodí k současným podívaným, nikoliv k "nemluvnému" filmu z 20. let minulého století). (30.07.2008)

Němý dokument-o-horor na téma ďábla a čarodějek v průběhu věků. Zajímavý a vizuálně znamenitý, s perfektním belzebubem a velkolepou vizí sabaťáckých veselic. Mínus? Nudná místa. Možná jsem měl radši zvolit americký re-release... (11.07.2011)

Na odbobí vzniku ojedinělé a JEDINEČNÉ!!!! Vizuální stránka bere dech a nechce se věřit, že film je tak starý. Navíc bizardnost a jistý vtip, který jsem v tom shledával je naprosto rovněž ojedinělý. Horor? Dokument? Šílenství? ... Každý to asi pobere jinak, každopádně kdo neuvidí, jako by nebyl ... Což se vztahuje i na mne, že jsem o takovém mega-skvostu ještě do nedávna ani nevěděl... Doporučuju všem!!! (08.03.2011)

Christensonovo Häxan má potenciál rozosmiať i ohromiť ako máloktorá iná hororová snímka z 20. rokov. Kombinuje naturalizmus s groteskne štylizovanými efektami plus anarchisticky uvoľnený zmysel pre humor s dokumentárnou vecnosťou. Nie je ľahké vymedziť jeho žáner. Možno to ani nie je horor. Kuriozitou ale káždopádne je. Filmári zamýšľali predzvesť čarodejníctva, čiernu mágiu a poverčivosť „z hľadiska kultúry a dejín“. Po vzore Griffithovej Intolerancie (1916) sledovali rôzne prípady k téme, navešané na časovú os medzi rokmi 1488 a 1921: inkvizičné súdy, mníšky posadnuté démonom, čarodejnícky zraz. Práve posledná scéna znázorňujúca bujné krepčenie - s priam orgiastickou choreografiou a diabolsky rozkošným Christensonom v roli Satana - je vrcholným miestom filmu: bravúrnou prehliadkou zvláštnych efektov, líčenia a prevlekov i celkovej kompozície, ktorá svojím rozsahom a sexuálnym nábojom zostáva dodnes v mnohom neprekonaná. Häxan je silné v detailoch, častokrát veľmi nechutných: zdochliny, lebky a hnáty, hmyz či hady sa tu objavujú rovnako ako špina, zbytky jedál, potrhané šaty, zlámené kosti, nahé mäso alebo Satanov kmitajúci jazyk - všetká tá spleť nechutností dáva filmu výrazne zemitú, telesnú príchuť. Niekedy ju prereže akademický prístup: na plátne sú citované pramene, objavujú sa rôzne dokumenty, s (až sadistickou) potechou sú zaberané mučiace nástroje. Nechýba ani schéma pekla, na ktorom sú ukazovátkom zvýrazňované kľúčové body, ani ukážka drtenia palcov. Film je podmanivo nejednoznačný, a to ako vo veciach vedy, tak i povier. Zosmiešňuje dávne ľudové predstavy, ale i modernú psychológiu. S bezbožným zmyslom pre čierny humor demonštruje, že „sila viery môže formovať realitu“. Všestranný dánsky filmár Christensen, bývalý operný spevák, debutoval snímkou Det Hemmelighedsfulde X (1914). Neskôr došiel uznania ako priekopník hororového žánru - paradoxne za iné diela než Häxan. 85% (14.03.2010)

Jakožto hororový expert volám haleluja. Snímek s hororovou tematikou z 20. let 20. století, který vyloženě nenudí? Věc nevídáná. Všichni ti Whaleové, Murnauové, Wieneové a jim podobní břídilové hororového dávnověku, kteří svými snímky dělali hororovému žánru ostudu a uspávali jimi diváky, by si měli vzít příklad z Benjamina Christensena, který natočil neotřelý čarodějnický horor-o-dokument, jímž zároveň nesměle definoval i hranice daného žánru. Nejvíce mě zaujala hned úvodní kapitola, která na základě ukázek nejrůznějších obrazů, kreseb či výtvarných kulis poutavým způsobem seznamuje diváka s tím, jak se měnil pohled člověka na čarodějnictví v průběhu věků. Naopak následná hraná část dokumentu byla pro mě spíše zklamáním, jelikož působí místy až rozdováděně a i přes ucházející masky a celkové výtvarné zpracovaní ji hodnotím mínusovými body. Co se týká obsahu, tak je nutno snímku vytknout i jistý etnocentrický nádech, který svědčí o tom, že Christensen ani přes podrobné studium pramenů do srdce čarodějnictví jednoduše nepronikl. Jakožto znalec tajemna pak dodávám, že čistě intelektuální přístup je v daném případě již předem odsouzen k nezdaru. Ve výsledku lze však Häxan považovat za nejlepší hororový film své doby, a proto mu také uděluji přívětivé tři hvězdy. (22.07.2016)

Člověk se až diví, co všechno se mohlo v roce 1922 natočit. Na svou dobu nepochybně odvážný snímek popisující čarodějnické praktiky. Není jistě překvapením, že ono pověstné Kladivo na čarodějnice povětšinou tvoří detailní popis různých sexuálních praktik. Čarodějnictví v průběhu dějin je na svou dobu jistě originální a svěží dílko, jemuž podobné bychom těžko hledali, ale zase tolik mne to nevzalo. (11.05.2009)

Na rok vzniku velmi působivé, bohužel všudypřítomné ukazovátko to maličko zrazuje. (04.01.2011)

(1001) Já to snad zvednu na těch pět hvězdiček, hlavně když se podívám na to krásné staroškolské maskování, žádné jedničky a nuly, ale opravdoví čerti, opravdové chlupy, opravdové rohy, opravdové nahé zadky a opravdové špičaté uši, to už se dneska jen tak nevidí. Ale na tomhle filmu mě zaujala nejen výprava. Kdyby se odstranila jásavá originální hudba a dodalo se tam něco ze syntetizátoru, opravdu nervydrásajícího, tak by z toho byl odstašujícně krutý a ironický pohled na hony na čarodějnice, takhle má výsledek přece jen víc zakulacené hrany. A přímo zbožňuju tu část o hysterkách. Nevím, jestli je to pravda nebo ne, ale od téhle chvíle píchám všechny svoje ženské známé do zad a chechtám se jim. (25.08.2009)

[LFŠ 2008] Skvělý film, velmi uvědomělý, což jsem na dobu vzniku nečekal. Svůj boj proti lidské hlouposti vede na dnešní poměry hrozně naivně, ale má svou sílu, věřím, že publikum v dvacátých letech mohlo být unešeno. Hudební elektronický / experimentální doprovod, uvedený na LFŠ, mě k tomu sednul skvěle. (31.07.2008)

Nie iba na svoju dobu mimoriadne originálna štruktúra kombinujúca tradičný dokument s hraným hororom/psychothrillerom na mňa fungovala parádne. Až som občas zabudol, že pozerám na 95 ročný film. Niektoré výjavy sú stále sila , už len preto, že praktiky inkvizície nedokážu nechať človeka chladným. 10/10 (26.07.2017)

Häxan - Čarodějnictví v průběhu věků je vpodstatě hraný dokument o temné stránce lidských dějin. Předchůdce Vávrova Kladiva na čarodějnice se zabývá každičkým detailem fenoménu čarodějnictví od středověkých časů až do doby současné (1921), varuje před okultismem a pověrami a činí tak neuvěřitelně silným způsobem. Dekorace a masky všech podob ďábla jsou tak sugestivní a dokonalé, že i po více než osmdesáti letech neztrácejí na děsivosti. Film je rozdělen do několika částí, jak se čarodějnictví projevovalo a potíralo, a čerpá přitom z bohaté "právnické" literatury 16. a 17. století. Scény čardějnických sabatů, rituálů, soudních procesů a mučení jsou natočeny s důkladností, která se tak často nevidí. Snímek byl točen dokumentární formou, proto nutně musí být hodně ukecaný. Zřejmě to není vina původního filmu, ale některé mezititulky jsou tak rychlé, že satan by tak rychle nebyl u hříšné duše... Často jsem se musel vracet, abych si titulek vůbec přečetl. Jinak jsem na tomto filmu nenašel žádnou chybičku a ještě dlouho se mi v hlavě budou míhat záběry čarodějnic "modloslužebně líbající Belzebubovu řiť při sabatu..." (17.07.2006)

,,Ubohá hysterická čarodějnice. Ve středověku jste se dostali do rozporu s církví, dnes se zákonem..." Je pozoruhodné, jak za nedlouho sto let starý film hovoří současným jazykem. Úvod je spíše didaktický, využívá dobových obrazů a ilustrací. Záhy je však rekonstrukce převedena do hrané podoby, která má své neodolatelné kouzlo. Ďábel, čerti, čarodějnice, démoni, sabat, čarodějná kuchyně, lektvary z částí oběšence, žab a hadů, nahota, líbání Satanovy zadnice, mučírna s názornými ukázkami - palečnice, španělské boty, drásadla, žebřík.... a samozřejmě ono známé jak dostat přiznání z každého. Závěr se pak snaží najít příčiny čarodějnictví v různých duševních nemocech. Místy strašidelné, jindy až úsměvné - např. kolektivní šílenství jeptišek. Vhodně jest zvolený hudební doprovod, vyloženě mě potěšilo 3.dějství s hudbou R.Wagnera. A kamera? Nu, film vznikl v době, kdy se tvůrci vyjadřovali především obrazem (a to je podstata filmu) a nikoliv pindáním, jak tomu bývá často dnes. (27.08.2013)

Pozoruhodný důkaz, že už na začátku dvacátých let chtěla být kinematografie užívána jako manipulativní nástroj k přehnaně subjektivnímu vyjádření a šokováni diváka. Christensen má zmáklý koncept a skvělou výpravu, tudíž některé výjevy a myšlenky neomrzí ani po sto letech, ale přeci jen je to titulkami a ukazovátky přeplácané dokumentární pojetí docela otravné a interpretačně jalové. S odsuzováním inkvizice jsem samozřejmě souhlasil a obdivuji filmařské řemeslo, ale skloubení narativního a explicitně popisného přístupu mi už tolik neimponovalo, takže 4* hlavně z respektu nad tehdejší tvůrčí odvahou. 70% (17.03.2020)

Ve filmu můžeme vidět, co se opravdu dělo na Petrových kamenech na čarodějnickém sabatu. Démonům jsou líbány nahé zadky, babka obcuje s Černým Martenem, chlastá pivo a dokonce i žere. A za to je poté spravedlivě mučena všemožnými vynalézavými nástroji a praktikami. Filmový skvost. (03.08.2008)

Něco mezi dokumentem a hraným filmem. Na rok 1922 se jedná o pozoruhodné dílo, které už ale dnes nemá takovou hloubku jako měl asi tenkrát. Výslednej dojem mi tak kazí zbytečně dlouhá stopáž, která je podporována hudebním doprovodem, kterej mi nebyl zrovna pochuti. U tohohle polo dokumentu je taky značně znát absence mluvenýho slova. Na rok vzniku je to samozdřejmě pochopitelný. Jen tím chci říct, že s mluveným slovem by tenhle kousek měl větší tah na bránu. (04.02.2018)

Nádherné filmové zjevení...dokumentárně hraný film o ďáblovi a jeho činnosti na tomto světě...planetě...v mysli lidské. Bývaly doby, ve kterých byl ďábel nepopiratelnou součástí lidských životů, byl tu, skoro v každém z nás, něco jako epidemie, bylo potřeba ho vymýtit...jak, to nám zde tvůrci názorně zobrazují pomocí dobových maleb a kreseb. Zprávy své doby plné bolesti, utrpení a smrti. Vše, o čem se v Kladivu na čarodějnice pouze mluví, zde máme názorně sehráno. Znepokojivě přesvědčivé bizarní výjevy v čele se stejně vyhlížejícím ďáblem, nahé, zotročené hříšnice, pekelné orgie hned vedle kotlů, do kterých jsou vhazovány...nelze to ani napsat...i když bych také uvítal větší hardcore, jak píše Ixbalanke, tito filmaři v mých očích zkrátka strčili dnešní filmově digitální dobu do kapsy již před více jak sto lety a zcela nekompromisně nám servírují důsledky ďábelské moci (propagandy) i na dnešní svět... (10.02.2024)

Pozeral som SEčko, oproti pôvodnej verzii skrátené o nejakých 18 minút a celý film si hovorím, že by to znieslo ešte vystrihnúť minimálne celý úvod, aby v závere (vcelku sofistikovane) dostál ďalšieho významu. Problém mám iba s formou dokumentu s popiskami. Oni vlastne opakovane zosmiešňovali samých seba, keď dookola omielali stredovekú naivitu, pričom scény majúce v svojej strašidelnosti slušnú atmosféru, kostýmy a dobré herecké výkony, tým strácali na pôsobivosti. Ignorovať som to dokázal pri fantasy vložkách s diablom, na metlách, na cintoríne..., a pri týraných (súdny proces), či deformovaných (záver) starenách. To bolo značne nepríjemné. Zážitkovo medzi troma a štyrma hviezdami, historicky bezpochyby významné a odvážne dielo. A keby nič, aspoň zistíte, že koniec po švédsky sa povie slut :) (30.05.2018)

Slavný dokument Häxan je bizarním němým filmem, který zkoumá povahu čarodějnictví a ďábelskosti od starověké Persie až do tehdejší moderní současnosti a používá k tomu nejrozličnější filmařské prostředky od statických obrazů, přes hrané scény až po řadu živých dramatických rekonstrukcí z dobových pramenů. Je obtížné film zařadit, neboť překračuje hranice žánrů, především pak dokumentárního filmu, který je počátkem dvacátých let minulého století ještě stále neujasněný a nedefinovaný. Čarodějnictví v průběhu věků je zčásti poctivé vědecké cvičení, které nachází souvislosti mezi starobylým strachem a neporozuměním moderním duševním chorobám, a z části erotický horor. [8/10] (Aljosha, Svensk) (Němý, čb. /// Scénář: Benjamin Christensen podle románu McTeague Franka Norrise /// Kamera: Johan Ankerstjerne /// Hudba: Launy Grøndahl (1922), Emil Reesen (verze z roku 1941)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (10.03.2010)