Hoshi no kinka

Konečně si to můžeme přiznat, v 90. letech bylo Japonsko plné psychopatů a sociopatů, ale i hodných lidí. Akorát mám pocit, že té "vágní" skupiny byla převaha. To bylo řvaní a přitom hlavní hrdinka je hluchoněmá. První dva díly pro mě byly docela těžké na překonání, přišlo mi, že to má hrozně těžkou atmosféru. Naštěstí se to „zlepšilo“. To je melodrama a ačkoliv jim moc nefandím, tohle bylo docela srdcervoucí a já se nechala trochu trápit (ale není to tak, že bych u toho bulela, prostě jen některé scény fakt zabolely). Asi se někdy v budoucnu kouknu u na druhou sérii… Jutaka tu začíná, což jde v některých scénách vidět, jak přehrává, ale nebylo to nic rušivého, ke konci bylo vidět, že se zlepšil. Na druhou stranu Sakai Noriko zahrála svoji hluchoněmou Aju na jedničku. Líbilo se mi, jak každá postava měla vlastní osobnost, nějak se posouvala, hrála jen za sebe, ačkoliv některé ženské charaktery mi v určitých aspektech přišly jako přes kopírák. I tak, pokud se chcete seznámit s japonskou seriálovou tvorbou 90. let, tak si myslím, že tohle není zase tak špatná volba. Slabší 4*. (23.03.2014)