Pečeť vraha

No...jelikož si Jossie vážím, vydržel jsem nejen deset minut, ale přes půl hodiny jakési parodie na kriminálku a čekal, že se s příchodem nového detektiva začne něco pořádného dít...a ono pořád nic. Potom jedna dramatická scéna a zase dlouho nic. Když tu náhle se strhlo dramatických pět minut a...ještě kýbl ničeho, emocionálně vypjatá scéna a konec. A to se mnou ještě ta scéna moc nehnula kvůli tomu, že jsem během těch takřka nepřetržitých dvou hodin nudy čučel do skript...z toho by otupěla i puberťačka v premenstruační tenzi na koncertě Tokio Hotel... No aspoň jsem se věnoval něčemu konstruktivnímu, protože Pěčeť Vraha mě, prostého diváka, po zážitkové stránce rozhodně neobohatila, zápory převážily, na spravení chuti si budu muset dát Special Victims Unit... (04.06.2006)

Přátelé, nechci tady vypadat jako prudič, který je nějak zaměřený proti filmům, vzešlým z šikmooké produkce, ale začíná mi to pomalu připadat, že ti Asiati do svých dle názoru většiny úchvatných děl přidávají nějaké podprahové vzkazy, proti nimž já jsem nějak imunní. Pečeť vraha tady nechci přehnaně kritizovat, ovšem první půlhodina byla naprosto tristní, připadalo mi to spíše jako parodie na detektivku. Dialogy možná odpovídají korejské mentalitě, ale v tom případě "děkuji, nechci", poněvadž takovou snůšku žvástů jsem už dlouho ve filmu neviděl. Pak se to naštěstí aspoň po režijní stránce pomalu spravilo a konec už byl skoro za čistých 5 *. To bych ale nesměl vědět, co mu předcházelo. A srovnávat tohle s filmy jako je Sedm, nebo Mlčení jehňátek? No promiňte, ale to je skoro filmové rouhání. Shrnuto a podtrženo: (sorry zputniku, musím si zaparodovat) Jistě existují skvělé asijské filmy (i já sám jsem jich pár už viděl), ale tento mezi ně určitě nepatří. (30.10.2005)

Vtahující i frustrující detektivka o banalitě a nedostižnosti zla s přesahy k frašce i sociopolitické satiře. Režijně a vypravěčsky mistrovská záležitost (inscenování akce v různých plánech, přesný a vtipný střih, důmyslné nenaplňování diváckých očekávání, samozřejmost, s jakou film přechází od temného thrilleru k slapstickové komedii, naprosto přesvědčivá proměna hlavního hrdiny ze směšného venkovského balíka v tragického hrdinu...), která mě napodruhé bavila ještě víc jako komentář k selhávajícímu systému, jehož pozornost je zaměřena nesprávným směrem (potlačování demonstrací proti vojenskému režimu, technologická zaostalost), na což nejvíc doplácejí lidé z okraje společnosti (oběťmi vraha jsou ženy, oběťmi detektivů lidé s různými duševními poruchami). 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Madsbender, Altamir, anderson, Nuf, Martyr (16.06.2007)

Já tenhle film viděl před mnoha a mnoha lety a koukám, že jsem se nenapsal komentář, ale pamatoval jsem si ho, což u většiny filmů skutečně neděje a teď, když si sjíždím Džun-ho Pon, tak jsem si hodal znovu a mé pocity jsou ještě silnější ež tenkrát a jsou ještě umocnější, když si vemu, že se jedná teprve o druhý celovečerák Džun-ho Pona, tak to je něco neuvěřitelnýho. Velmi sotisfikovaně napsaná psychologie postavy policajtů, kterou silně naprosto bezradné vyšetřování brutální série vražd je opravdu paráda. Jasně Džun-ho Pon neodolá, aby tam nevtělil až humorně vyznívající dialogy a situace, ale to vše pouze ve prospěch atmosféry a postav, jenom je potřeba to navnímat, především na postavách policajtů Cho Yong-koo a Seo Tae-yoon. Opravdu mistrovská práce, ale neřekl bych kriminálka, spíše psychologické drama, alespoň tak to mám ve vidění tohoto majstrštyku já a opravdu jsem to užil, závěrečný titulky sjel 3x, poněvadž hudba je další skvělá záležitost u tohoto filmu. (11.02.2020)

Tohle mě uzemnilo... vlastně jde o asijskou obdobu metafyzické a sociální detektivky (Tenkrát v Anatolii mi naskočilo hned několikrát, byť spíše jako vzdálená rezonance) a zároveň jedinečný žánrový mutagen, který se z úvodních komediálních a satirických tónů přemění v temného thrillerového netvora. Motivy posedlosti, zápalu i nevypočitatelnosti pachatele zavánějí Fincherovým Zodiacem - nebo spíš naopak (s ním spojuje Pečeť vraha i neobyčejně pomalé tempo a konzervativní odpor k efektnosti). Gradace je subtilní, ale naprosto jedinečná, stavba postav fascinující (proměna křupanského detektiva v tragického hrdinu během několika minut - brilantní), inscenace některých scén promyšlená od pohybu kamery až po situační rámec (od blbostí typu scéna bordelu s blijícím velitelem až po napínavé scény vražd). Snažím se vylovit v paměti, kdy jsem si thriller o sériovém vrahovi naposledy takhle beze zbytku užil ve všech odstínech... zase asi ten Zodiac, ale Pečeť je vtipnější a podvratnější. Vidím, že moje mezery v korejské kinematografii jsou alarmující a žádají si zaplnění! (28.02.2012)