Režie:
Miroslav CikánKamera:
Josef StřechaHudba:
Eman FialaHrají:
Miroslav Homola, Růžena Nasková, František Kreuzmann st., Marie Glázrová, Jaroslav Marvan, Gustav Nezval, Jindřich Plachta, Stanislav Neumann (více)Obsahy(1)
Kriminální komedie o mladíkovi, který je omylem považován za pachatele loupeže.
Zatímco pouliční fotografové Máček a Kalabis marně nabízejí své služby kolemjdoucím, takřka před jejich očima vykrade dvojice kumpánů klenotnictví. Kalabisovi se náhodou podaří jednoho z lupičů vyfotografovat. Shodou okolností je surový násilník k nerozeznání podobný zakřiknutému knihkupci Karlu Pelikánovi. Toho čekají krušné chvíle: zajímá se o něj jednak policie vedená zkušeným revírním inspektorem Moudrým, jednak partička zločinců, kteří Karlovi omylem podstrčili lístek z nádražní úschovny, kde ukryli lup. Jediný, kdo Karlovi věří, je jeho dobrácká teta Klára a jeho zamilovaná přítelkyně Jarmila…
V divácky vděčné komedii se setkáte s Miroslavem Homolou v hlavní dvojroli, dále s Jaroslavem Marvanem, Jindřichem Plachtou, Stanislavem Neumannem a Marií Glázrovou. Stanislav Neumann a Jindřich Plachta zde také zpívají populární písničku „Sedím na větvi a zpívám“.
(oficiální text distributora)
Recenze (45)
Cikanovi se podaril opravdu skvely tak - dat dohromady dva naprosto dokonale komiky Plachtu a Neumanna v rolich zcela zmatenych "svedku" zlocinu - i po letech vyborna komedie, ktera nemuze nudit. ()
"Sedím na stromě a zpívám, duliduli-dum, duliduli-dum, čimboraso", parádní scéna natočená před zadní projekcí... Povedená a dodnes divácky oblíbená detektivní komedie v hlavní roli s Miroslavem Homolou a s výtečným komickým duem Plachta+Neumann (fotografové Máček+Kalabis) viz. ještě podobný film Konečně sami (zde však hráli jakési amatérští zloděje pod stejnými jmény). Byl to vůbec dobrý Cikánův tah, který nejspíš vycházel ze staršího velmi dobrého složení Plachta+Pešek. Doporučuji.. ()
Docela nápaditá krimikomedie, zvláště s přihlédnutím k jejímu stáří. ()
Česká detektivka byla vždy tvrdým oříškem, Bolero buď posledním odstrašujícím příkladem!!! První zvukovou detektivkou byla Záhada modrého pokoje (1933), což byla česká verze německého filmu. První regulérní detektivkou byl až Třináctý revír (1945). Čeští meziváleční tvůrci po několika směšných pokusech na klasickou detektivku rezignovali, snad ani neměli dostatečné možnosti a zkušenosti, aby mohli točit čisté žánrové věci. Ovšem napětí bylo ve filmu žádáné, a proto se filmaři rozhodli spojit detektivku s typickým českým žánrem, z čehož vznikla tzv. detektivní komedie. Pokoušel se o ni Martin Frič (Krok do tmy, Těžký život dobrodruha), ovšem za nejlepšího tvůrce tohoto podžánru pokládám Miroslava Cikána, mimochodem právě on se poučil na Záhadě modrého pokoje. Vrcholem jeho snah je film Paklíč, kterému ovšem předcházel Pelikán má alibi. Komedie řešící motiv dvojnictví typicky českým způsobem, optimální dávka napětí, jemný humor, tradičně dobré herecké výkony. Nejlepší podává Miroslav Homola, škoda, že se jeho kariéra zastavila, a místo zajímavých rolí následovali vedlejší záporáci a dědci, krásná (a na rozdíl od jiných hereček nejen krásná) Marie Glázrová, z figurek zaujme nejvíc Eman Fiala jako starožitník. Kombinace Plachta-Neumann mně nikdy neučarovala, ovšem o něco lepší než Konečně sami, kde byl jejich výkon značně bezradný. A přesto, když se řekne Pelikán má alibi, vybavím si právě tyto dva komiky, jak šlapou zelí, za nimi probíhá zadní projekce a oni notují "Sedím na větvi a zpívám..." ()
Staré a milé.. ()
Český film měl v dřevních dobách své existence o klasickou detektivku velkou nouzi. Jemné, zatím spíš nesmělé náznaky se začaly objevovat již ve dvacátých letech, výraznější úspěchy se dostavily až o něco později, v době, kdy na barrandovské pláni vyrostl jeden z nejmodernějších filmových ateliérů v Evropě. V případě Pelikána nejde vskutku o žádné velké kriminální drama, už proto, že mezi aktéry tohoto veselého příběhu nacházíme dva pouliční fotografy, nemotorné šmodrchaly, kteří vzbuzují smích už jen tím, jak vypadají: tento dojem zesilují i jejich představitelé, herci Jindřich Plachta a Stanislav Neumann. Nebezpečně se roztáčející kolotoč záměn, nedorozumění a lží, jenž je podnícen shodnou identitou dvou mužů, z nichž jeden je dle nepsaných pravidel situační grotesky hodný a ten druhý, jak jinak, zlý, nemá čím a jak zklamat ani současného diváka. A přidá-li se k tomu ještě prudce nakažlivá písnička o tom, že sedím na větvi a zpívám, roztaje i ten největší morous a škarohlíd. ()
Dám tomu nakonec slabé 3 hvězdy, ale vážně hodně slaboučké. Neskutečně mě tady vytáčelo to rádoby komické - a snad i teplé - duo Plachty a Neumanna, takové pitomce aby pohledal a takoví by v realitě asi těžko našli nějakou práci. Leda u ještě většího pitomce... Písnička s "tulidulidum" je sice hezká, ale jak z jiného filmu. A ten konec s rasem, ach jo... Jinak zde máme všechna možná klišé tehdy oblíbených wallaceovek - snad chybí jen tajná chodba. Ale dojde na dvojníky, přestřelku ve skladišti, uloupené klenoty, černou Mimi, dokonce se nám dostane drobného botanického kurzu. Vtipy ne vždy fungují, občas dokonce působí trapně. A co se příběhu týče, vážně nemám rád, když si postavy nechávají frnknout důkazy před nosem nebo je nenapadne zachovat se normálně či dokonce když věří zlodějce nějaké šlechetné úmysly. Na tu krátkou stopáž jsem se často nudil, příběh se nijak neposouval, protože střelného prachu je málo, a vystřílen byl tak do půl hodiny. ()
Nejen pro tu úžasnou písničku, kterou zpívají Neumann s Plachtou, ale zvláště pro tu neobyčejně živou souhru dvou krajních životních etud dvou dvojic naprostých loserů – pouličních fotografů a zbytných nájemných sil, knihkupeckého příručího, který rozumí slovu, a děvčete z cukrárny, která ví, že to nejsladší je to nejdražší, mně film, který jsem hledal po dlouhá léta v celuloidovém labyrintu, znovu nadchl. A tak si můžu zplna hrdla zazpívat i já – a po svém: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/violin-sonate-houslov-son-ta-2 ()
"Ale my jsme nic neudělali !! Nám se nic nemůže stát !!" - "Pro chudýho člověka nemusí ani pršet.. Ten šlápne do bláta, i když je sucho !! To já znám.." ;) ()
Úsměvná kriminální komedie s velice příjemným hereckým ansámblem, Miroslav Homola zvládá dvojroli báječně, Marie Glázrová se do cukrárny vyloženě hodí, Jindřich Plachta a Stanislav Neumann jsou takový Pat a Mat s fotoaparátem a Matildou v patách.. Bylo mi potěšením.. ()
Zábavná detektivní komedie, která nemá špatné nápady a hlavně hodně rychle odsýpá a nenudí. ()
Příjemná kriminální komedie, trošku samozřejmě zamotaná. Marvan opět hraje policejního komisaře. To už beru jako klasiku, ale role policajtů mu seděly pěkně. O většinu zábavy se zde stará komická dvojka Plachta a Neumann. Ti měli více štěstí než rozumu a ke všmu pčišli jako slepí k houslím. Ještě takový malý drobný detail, kterého si všimne i méně pozorný divák, Máčkův a Kalibisův jezevčík Matylda nebyla fenka ale pejsek, i když oni na něj mluvili jako na fenečku. ()
Jak poznáte drsňáka Homolu, nečte knihy ! ()
Sedím na větvi a zpívám duli duli dum, duli duli dum, čimburata. ()
Vtipná kriminální komedie s jednou velkolepou přestřelkou. Podle mého názoru tomu něco trochu chybí. Nevyužilo se všeho, co se nabízelo a přitom to mohla být vskutku vyvedená taškařice. Na druhou stranu nemá cenu truchlit, i to co vzniklo skoro každého pobaví, rozesměje, či alespoň přinutí k úsměvu. A o zábavu zde jde na prvním místě. Hlavní úlohu má Miroslav Homola, a to v ústřední dvojroli stydlivého prodejce knih Karla Pelikána a suverénního kriminálníka Slámy. O co snadnější život má poctivec, kterému nehrozí, že zemře v přestřelce se zástupci zákona! Mezi další důležité postavy patří dvojice popletených a někdy i nesvéprávných fotografů Máček (Jindřich Plachta) a Kalabis (Stanislav Neumann), kteří jsou u všeho důležitého i nedůležitého. A revírní inspektor Moudrý (Jaroslav Marvan), snažící se odhalit pachatele loupežného přepadení. Z dalších rolí: starostlivá Pelikánova teta Klára (Růžena Nasková), Slámův nápaditý kumpán Dufek (František Kreuzmann st.), Pelikánova nová romantická známost Jarmilka (Marie Glázrová), Moudrého syn a vrchní komisař (Gustav Nezval), Slámova přítelkyně Mimi Černá (Vlasta Podrabská), majitel vetešnictví a tak trochu dozor nad poplety fotografy (Eman Fiala), neurvalý policejní komisař (Miloš Nedbal) a autoritativní majitel knihkupectví (Bohuš Záhorský). Výsledkem je celkem příjemná zábava, což se počítá. ()
Jedna z nasich prvnich kriminalek vubec, i kdyz natocena v dost humornem duchu. Pobavi duo Plachta - Neumann, potesi Marie Glazrova a Miroslav Homola. Zapletka prosta, ale usmevna a filmu neubere na krase ani rok nataceni. ()
Plachta nemůže nudit :) ()
Dvojice Plachta+Neumann měla být vtipnými průvodci filmem, okořenit a zpestřit. Nepovedlo se, řekl bych. Zbylo torzo příběhu, taková parodie na gangsterku. Asi mainstreamová zábava tehdejší doby, já proti ní v jádru nic nemám, Glázrová mi začíná být čím dál sympatičtější svým "holčičím" projevem. 60% ()
Pohodová a klidná krimi komedie s panem revírním Jaroslavem Marvanem, věčně ukecanými, ale poctivými Plachtou a Neumannem a hlavně nečekaně fyzicky nadaným Miroslavem Homolou ve dvojroli nebojácného lupiče a zakřiknutého knihkupce. Bylo to docela zábavné, místy i vtipné. Pěkná jednohubka pro pamětníky. ()
Tento film na mně dýchnul atmosférou starých časů podobně jako ostatní pamětnické filmy. Jejich diváci je buďto nekriticky milují stejně jako já, nebo nevšímavě ignorují, jako dávno překonanou historii.To bude asi dáno věkem. Starých detektivek je málo a těch vyšperkovaných humorem ještě míň. Tato je moc milá. Duo Plachta – Neumann je kouzelně naivní a Miroslav Homola se zase překvapivě dobře zhostil hlavní dvojrole. A to jsem málem zapomněla na pěknou vloženou písničku. Je to jeden z filmů na který se určitě někdy znovu podívám. ()