• xaver
    ***

    Slušný, komediálně laděný příběh na pozadí detektivního příběhu se skvělými hereckými výkony Jindřicha Plachty a Stanislava Neumanna. Homola se ale podle mě na ústřední dvou roli vůbec nehodil. Takový nemastný, neslaný. Ostatní herci takový průměr, dokonce ani Jaroslav Marvan moc neukázal. Celkový umělecký dojem za 3*.(19.4.2012)

  • Raziel_cz
    ***

    Milá "dvojnická" komedie s milým zvratem, že hrdina nepředstírá dva lidi, nýbrž netuší, že má dvojníka. A že ten dvojník je zločinec. A že se omylem připletl do jeho hry. A ten dvojník taky netuší, že má dvojníka. Hravostí a lehkým humorem je to takové obrácené Two Much říznuté Oscarem. Jo, je to naivní, ale zábavně a mile naivní a Miroslav Homola tomu herecky naprosto kraluje (a jako zlý dvojník je fakt hrozivý) a Plachta, Neumann a Matylda by si zasloužili sérii vlastních filmů. A má to hodinu a čtvrt, takže nudit se fakt nebudete. „Sedím na větvi a zpívám...“(5.2.2019)

  • honajz
    ***

    Dám tomu nakonec slabé 3 hvězdy, ale vážně hodně slaboučké. Neskutečně mě tady vytáčelo to rádoby komické - a snad i teplé - duo Plachty a Neumanna, takové pitomce aby pohledal a takoví by v realitě asi těžko našli nějakou práci. Leda u ještě většího pitomce... Písnička s "tulidulidum" je sice hezká, ale jak z jiného filmu. A ten konec s rasem, ach jo... Jinak zde máme všechna možná klišé tehdy oblíbených wallaceovek - snad chybí jen tajná chodba. Ale dojde na dvojníky, přestřelku ve skladišti, uloupené klenoty, černou Mimi, dokonce se nám dostane drobného botanického kurzu. Vtipy ne vždy fungují, občas dokonce působí trapně. A co se příběhu týče, vážně nemám rád, když si postavy nechávají frnknout důkazy před nosem nebo je nenapadne zachovat se normálně či dokonce když věří zlodějce nějaké šlechetné úmysly. Na tu krátkou stopáž jsem se často nudil, příběh se nijak neposouval, protože střelného prachu je málo, a vystřílen byl tak do půl hodiny.(4.4.2019)

  • Marthos
    ****

    Česká kinematografie měla ve svých začátcích o klasický detektivní film velkou nouzi. Jemné náznaky můžeme nalézt sice již v éře němého filmu, o něco důmyslnější a žánrově čistší byly ovšem až první pokusy z počátku třicátých let (Záhada modrého pokoje, Vražda v Ostrovní ulici). Specialistou na samostatný podžánr klasické detektivky, označovaný termínem krimikomedie a spojující nenásilnou formou komické i dramatické prvky, byl režisér Miroslav Cikán. Ve čtyřicátých letech natočil dva tituly, které lze zařadit do této katogorie. Zatímco film Paklíč z roku 1944 vychází z literární předlohy autora detektivních románů Eduarda Fikera, snímek Pelikán má alibi je spoluautorskou prací režiséra Cikána a scénáristy Mottla. Ústředním motivem, rozehrávajícím kolotoč záměn a nedorozumění, je shodná podoba dvou mužů, z nichž podle pravidel situační grotesky je ten první hodný a druhý zlý. Vedle Glázrové, Naskové, Marvana a dalších stálic českého filmu se v titulní dvojroli objevuje uhrančivý Miroslav Homola, herec výrazných rysů a neobyčejných kvalit, které bohužel nebyly v poválečném období náležitě zužitkovány. Vtip a humor byl, stejně jako v předchozí Cikánově komedii Konečně sami, naložen na bedra Jindřicha Plachty a Stanislava Neumanna. Dvojice, sezdaná na základě komické fyziognomie obou protagonistů, se sice divákům líbila, ale stabilním partnerstvím se nikdy nestala, možná také proto, že Plachtovo mimořádné klaunství vyniklo převážně v solitérních partech. Přesto není nejmenší důvod na film pohlížet s lakonickým despektem. Neurazí a tu a tam příjemně překvapí.(4.10.2008)

  • Skuby47
    ****

    Tento film na mně dýchnul atmosférou starých časů podobně jako ostatní pamětnické filmy. Jejich diváci je buďto nekriticky milují stejně jako já, nebo nevšímavě ignorují, jako dávno překonanou historii.To bude asi dáno věkem. Starých detektivek je málo a těch vyšperkovaných humorem ještě míň. Tato je moc milá. Duo Plachta – Neumann je kouzelně naivní a Miroslav Homola se zase překvapivě dobře zhostil hlavní dvojrole. A to jsem málem zapomněla na pěknou vloženou písničku. Je to jeden z filmů na který se určitě někdy znovu podívám.(15.12.2011)