Režie:
Satoši KonScénář:
Satoši KonHudba:
Keiiči SuzukiHrají:
Aja Okamoto, Kóiči Jamadera, Mamiko Noto, Akio Ócuka, Šózó Iizuka, Inuko Inujama, Satomi Kórogi, Čijako Šibahara, Júsaku Jara, Eriko Kawasaki, Hiroja Išimaru (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Život na ulici není ani v Tokiu jednoduchý. Pouliční bitky, strach a nejistota. Gin, Hana a Miyuko by o tom mohli vyprávět. Každý z nich má svůj nezáviděníhodný životní příběh. Avšak právě na Štědrý den tito tři lidé najdou na jednom smetišti malou holčičku a všechno se pro ně změní. Odhalí tajemství opuštěného dítěte a jeho rodičů? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (84)
Miloučký příběh. Tohle se parádně hodí k vánocům. Myšlenka není nikterak originalní a i toho sentimentu je tam dost a dost, ale zase se mi líbylo že hrdiny byly netypicky bezdomovci. Některé nápady byly zajímavé a bylo tam i několik sympatických vtípků. Nezapomenutelná je pro mě scéna kdy bezdomovci s dě'tátkem jedou přeplněnou městskou hromadnou dopravou a reakce na ně jsou podle očekávání. Samozřejmě mnohem důležitý se samotný hlavní motiv hledání lásky a odpuštění. No a tohle se povedlo podat zajímavou a nenudící formou. ()
Výborný film, který má zajímavou animaci i příběh (žádné spoře oděné studentky v minisukních ani žádný jiný stereotypní teenager, třikrát hurá!), který dává vyniknout především dobře napsaným dialogům, které vynáší Kmotry vysoko nad průměr a to přesto, že jak scény odhalování minulosti postav, tak závěr samotný se snaží dolovat emoce až příliš okatě... Pro mě osobně spolu např. s Pratchettovským Otcem prasátek jedna ze zajímavých alternativ pro vánoční film, na místo dvěstěpadesátkrát viděného na libovolné tv.. Jen škoda, že není přítomna větší špinavost, hlavně v ději a v konání a konci (příběhovém) některých postav. PS: proč sakra kněz kázal vánoční slovo stejným hlasem a dikcí, jakou by mohl burcovat do boje proti Američanovi ve jménu císaře Hirohita? ()
Tokyo Godfathers je důkazem, že zázraky se dějí nejen o Vánocích.. K ději se již vyjádřili jiní, tak jen zmíním, jaké jsem z filmu měl pocity: Možná ne každému bude vyhovovat, ale je velmi hravý a pestrý, jako chameleón se mění, jednou je veselý, dojímavý a lidský, jindy krutý a bolestivý, jako život bezdomovců. Ovšem.... téměř neustále je nám drobnými narážkami připomínáno, že se převážně jedná o nadsázku a film máme brát s nadhledem a ne vždy vážně. To je správná cesta. jak si tento skvělý film opravdu užít a vychutnat___ I když se Tokyo Godfathers nejspíš nestane vánočním filmem v české televizi, určitě stojí za vidění. ()
Ač k té myšlence název svádí, nejedná se v Kmotrech o mafii (a když, tak okrajově), ale o trojici východních „mudrců“, přesněji tedy tokijských bezdomovců, přičemž Jezule nenajdou v chlévě, nýbrž v odpadcích. Příběh je to převelice tklivý se zapeklitou motanicí zápletky, naštěstí se ale nesnaží podojit naše slzné váčky přes míru — je totiž protkaný cynickým a neuctivým humorem. Neuctivě se tvůrci chovají i ke vzhledu svých postaviček, jež na klasicky krásném anime pozadí tvoří skoro reálné panoptikum, jež se svým vzhledem rozhodně nesnaží zavděčit. Zpočátku jsem byl mírně rozpačitý, ale to se srovnalo a ve finále jsem příběh bezdomovce, homouše, utečence a nalezence musel zařadit mezi ty skvělé. ()
Satoši Kon je nadějným nástupcem Mijazakiho a Takahaty. Stejně jako oni si počíná jako by anime byl docela obyčejný (hraný) film a nesnaží se s ním nakládat jako se zvláštním subžánrem. A jak je vidno, daří se mu. Stejně jako Mijazaki dokáže oslovit i euroamerické publikum. Tokyo Godfathers jsou tradičním vánočním příběhem plným čekaně nečekaných náhod a šťastných řešení neřešitelných situací. Rozehranou situací bezdomovců, jejichž život je náhle doprovázen sérií lehce zázračných událostí - připomíná Gilliemova Krále Rybáře. Tokijští kmotři se odehrávají jako symbolická paralela k vánočnímu příběhu narození Ježíše Krista. Trojice bezdomovců jako poněkud parodická verze tří králů nachází malé dítě a následně pak hledá a po mnohých ztřeštěných dobrodružstvích skutečně nachází jeho rodiče. Při tom odkrývají a řeší i své životní poměry a události, díky nimž se ocitli na ulici. Dítě jako šťastný amulet je provází zázračnou vánoční nocí, aby jim nakonec poskytlo možnost návratu do "života" a pocitu vlastní hodnoty. I zde stejně jako v předchozích Konových filmech najdeme několik fantazijních scén odehrávajících se jen v představách či ve vzpomínkách hlavních hrdinů. Oproti jim je však tento film mnohem ucelenější, pochopitelnější a „normálnější“. Mezi vánočními příběhy však rozhodně vyniká svým bláznivým kouzlem blízkým právě Gilliemově poetické linii tvorby. Tím je mi toto dílko osobně velmi blízké a sympatické. ()
Galerie (20)
Photo © Columbia TriStar
Zajímavosti (1)
- Satoshi Kon sa pri natáčaní nechal inšpirovať westernom Johna Forda, Three Godfathers (1936). (MikO_NR_1909)
Reklama