Arzenál
Arsenal
Obsahy(2)
Arsenál je revoluční epos, filmová báseň. Jde o jeden z nejsložitějších filmů Oleksandra Dovženka a ukrajinské kinematografie dvacátých let 20. století vůbec. Film je považován za nejvýraznější příklad expresionismu v ukrajinské kinematografii. Arsenál ukazuje nejradikálnější hledání filmového autorského stylu Oleksandra Dovženka v různých aspektech jeho režijní tvorby. Zajímavá je především dramaturgie, umělecká forma vyprávění a střih filmu. Arsenál nebo Lednové povstání v Kyjevě 1918, jak zní druhý titul snímku, vypráví básnickou formou o tragických letech první světové války. Režisér propojuje válečné běsnění s obrazy bídy na venkově, které symbolicky zesiluje záběr vychrtlého koně, s nímž se chudý muž pokouší orat ztvrdlou, vysušenou půdu. Volně navazující básnické obrazy spojuje postava mladého venkovana, jenž odešel do války a v roce 1917 se vrátí a začne pracovat v Arsenálu, továrně na zbraně. Dělníci se však brzy vzbouří a hrdina je odsouzen k trestu smrti, což Dovženko opět vyjádří v básnické metafoře. Představitel lidu v jeho interpretaci nemůže zemřít, i když je do něho pálena jedna rána za druhou. Pro originální montáž atrakcí a diagonální záběry byl Dovženko obviněn ze symbolismu a expresionismu. (NFA)
(více)Recenze (11)
Ukrajinský režisér Alexandr Dovženko, který vstoupil do kinematografie svým prvním význačnějším dílem Zvenigora 1927, v němž poetickou básnickou formou líčí život ukrajinského lidu, se svým filmem Arzenál dává plně do služeb revoluce. Líčí tu opravdu barvitě povstání dělníků kyjevského zbrojního skladu-Arzenálu v roce 1917. Trochu málo z děje filmu:Ústřední postava Timoš (Semjon Svašenko) není ani tak individuální osobností jako spíše symbolem či ztělesněním neporazitelného proletariátu. Tomu odpovídá třeba i závěrečná scéna, v níž Timoš stojí tváří v tvář popravčí četě, která se ho marně snaží zastřelit ! Je totiž nesmrtelný, stejně jako celý revoluční proletariát ! Dovženko a vůbec jeho film těží z jedinečné poetiky, lidové poezie a především z pohádek. Na úspěchu filmu se nemalou měrou podílel i dlouholetý Dovženkův kamarád a spolupracovník kameraman Daniil Demuckij. Ten ve svém kameramanském rukopisu nezapře nejlepší tradice klasické ruské krajinomalby. Avšak i navzdory svému lyrickému patetismu dokáže Dovženko vybudovat také dramaticky strhující sekvence například (řítící se vlak) přesně ve stylu sovětského montážního kina. Ano z dnešního hlediska je tento film přehnaně naivní až kýčovitý, ale tenkrát si myslím že to bylo opravdu něco revolučního a mimořádně hodnotného. Můj první sovětský film z této ještě němé éry, a vůbec první takový ke kterému jsem se dostal a který jsem shlédl. ()
Revolučně patetická agitka s exemplárním příkladem montáže atrakcí je i přes svůj tendenční akcent sugestivní poetickou koláží jadrně kontrapunktivních záběrů. Dovženko se na ploše necelých osmdesáti minut zaměřuje na strastiplná léta první světové války a lednové povstání v Kyjevě, které už je bohužel slabším odvarem předchozí geniální první třetiny. Bída na venkově je symbolicky znázorněna asi v nejlepší sekvenci z celého Arzenálu prostřednictvím vyhladovělého muže a vychrtlého koně. Bezvýchodnost situace muž řeší maniakálně zoufalým bitím koně, jenž na něj personifikovaně promlouvá. Stejně tak i zubožená žena sahá k tělesnému trestu na umouněných dítkách bez zjevného důvodu, svoji agresi z nekonečného válečného běsnění paradoxně ventiluje na obětech nejnevinnějších. Rozjitřelé city ovšem brzo ochladnou, když se schyluje ke kyjevskému povstání. Kladná masa vzbouřených dělníků, jejichž představitelem je mladý Timosh, polopaticky ukazuje na správnost revolučního jednání bez špetky soudnosti. Heroický závěr o nesmrtelnosti vůle lidu je pak již z dnešního hlediska přehnaně naivním až kýčovitým. ()
Režisér Dovženko sa vo svojej práci venoval zobrazovaniu ukrajinského ľudu na pozadí politických zmien. V tomto prípade umeleckou až poetickou formou zobrazil povstanie robotníkov v januári roku 1918 v kyjevskom zbrojárskom podniku Arsenal proti kontrarevolúcii. Je to sovietská propaganda, hlavný hrdina je geroj ako z učebnice, záverečná scéna to len potvrdzuje. Napriek tomu má snímok zaujímavú kameru a réžiu, po technickej stránke je na vysokej úrovni. ()
Umelecký film, ktorý miestami stojí za to, vyjadruje ponurú atmosféru, smutné ťažké časy, no treba podotknúť, že väčšina filmu nestojí za nič. Je to propaganda, tragikomické a symbolicky nesprávne. A to si ešte predstavte, že Ukrajincov čakali ťažšie časy plné tragédie a hladomoru. V Sovietskom zväze ubili svoju kinematografiu vojnovými nezmyslami, tento sa medzi ne radí. ()
Podobne ako Dovženkova neskoršia ZEM, aj toto dielo je vo väčšine minutáže skôr filmová báseň. Akonáhle sa dej začína dostávať do zmysluplnejšej filmovej reči, paradoxne nudí a je značne nezaujímavý. Z tohto dôvodu je najlepšia prvá polhodinka snímku. Ako celok nevyvážené. ()
výraz "je to propaganda, ale..." ma už začína trošku nudiť :-/ ... áno, samozrejme, z kinematografického hľadiska je to špičková záležitosť (aj tento výraz vnímam čisto cez zábery a ich významy ..... strih moc ohodnotiť neviem, a teória okolo narácie je pre mňa španielska dedina) .... ale v zásade nevidím význam vo filmoch, pred zhliadnutím ktorých musím mať prečítaných 10 odborných kníh, a počas sledovania mať ešte po ruke vreckový "návod na použitie"... filmy ktoré ma intelektuálne prerastajú ma doslova serú :) ()
Prva svetova vojna vo velkom devastovala Ukrajinu - obilnicu byvalej carskej Ruskej Rise /Ukrajina bola aj najvyspelejsia cast carskej rise/ - nielenze bezali odvody chlapov z ukrajinskeho kmena .. teda pardon, naroda do armady, ale armada bol slabo vyzbrojena a navyse sa po Ukrajine prehanali roku 1918 aj rakusko -uhorske divizie, ktore viac zobrali nez Ukrajincom dali. Mlady Ukrajinec Timos je demobilizovany vojak a vracia sa s5 domov. Nachadza tak akurat konflikty s miestnymi uradmi a ludmi, navyse este aj v miestnej zbrojovke ho sleduju ...... pre mna asi najlepsi Dovzenko : 70 % ()
Mocné. ()
Natahovaná, umělecky ztvárněná nuda na Ukrajinský způsob. ()
Jako celek film působí zmateně. Jeho začátek je ale tím nejemotivnějším, jaké jsem dosud viděla a síla krutosti těchto záběrů je neuvěřitelná. Zbytek je už slabším odvarem začátku, přesto by měl člověk vidět film celý. ()
Spisovateľ a režisér Alexander Dovženko bol básnikom ruského hnutia revolučného filmu. Básnikom, ktorého prekvapujúca obraznosť mala vrúcnosť, odstup a lyricizmus, ktorý Ejzenštejn či Pudovkin nikdy nedosiahli. Tento klasický film je originálnou a experimentálnou oslavou sociálnej revolúcie a je len o trochu horší od jeho majstrovského diela Earth (1930). ()