Obsahy(1)
První hudební komedie Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (1961). "Člověk z půdy" první hudební komedie Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra měla premiéru 30.října 1959 v divadélku Ve Smečkách. "K smíchu toto představení, trochu je a trochu není, záleží teď velectění na vašem rozhodnutí..." zpívala čtveřice mladých pánů Pavel Linhart, Waldemar Matuška, Zdeněk Braunschläger a Václav Štekl. Roli Antonína Sommera, spisovatele českého si s chutí zahrál Miroslav Horníček. Mladou dvojici Martiny a Petra Pavlína Filipovská a Ivan Dvořák. Písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra "Pramínek vlasů", "Včera neděle byla", "Život je jen náhoda" a řada dalších se staly evergreeny. Toto úspěšné představení zaznamenala Československá televize v přímém přenosu 13. března 1961 v režii Františka Filipa. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Toto predstavenie je čistou nostalgiou. Pri prvom zhliadnutí som ho vnímal úplne inak, než ako ho vnímam dnes. Pesničky ostali úžasnými, dej už pokryla patina, ale vtedajší účinok bol nezabudnuteľný. Pre správne pochopenie je treba si pripomenúť v akej dobe, v akom ideologickom a umeleckom prostredí sa zrodilo toto predstavenie. Bol to taký malý zázrak, ktorý sa už pravdepodobne nezopakoval a aj keď áno, tak iba ojedinele. Tak ako sa zázraky konajú. ()
Když mě tyhle popěvky prostě nebaví. Abych měla požitek ze čtyř mužů, kteří stojí na místě a zpívají a jejichž velkou pointou je, že se otočí k publiku zády při osmé notě, to by to museli být aspoň Pythoni s holými zadnicemi. Nicméně kreace pana Horníčka byly moc pěkné. ()
Nikoliv náhodou se tato "prasemaforská" hra až proklamativně hlásí k tradicím Osvobozených, nikoliv náhodou se na jevišti objevuje Voskovcův werichovský nástupce Horníček, nikoliv nohodou měla k SEMAFORu blízko i někdejší herečka Osvobozených Ljuba Hermanová. Vlastní děj de facto prvorepublikovou poetickou lupou levých avantgard nepřímo zobecnňuje výrazný zlomový posun, který právě v této době stále citelněji poznamenával a posouval celou českou společnost československé éry. Chruščovův projev, přednesený na XX. sjezdu KSSS, vyvolal "otěpel"-tání i v československé společnosti. Sommrova výrazně nadsazená postava typického schematického socialistickorealistického literáta, který přímo symbolicky sice umí psát, ale nikoliv číst, i mládí, z pod jehož jakobysvazácké rozjásanosti vystrkují růžky STARCI NA CHMELU a kdesi hodně v budoucnosti i Pražské jaro a jeho "socialismus s lidskou tváří". Typická semaforská hravost a bezelstný rozverný optimismus, čapkovsky směřující k plnosti života všedního dne mimo již typicky semaforské melodie (včetně evergreenu VČERA NEDĚLE BYLA) charakterizuje až vyzývavě mladé mládí všech protagonistů bez výjimky (nejstaršímu Horníčkovi tehdy čerstvě naskočila čtyřicítka, Kopeckému a Šlitrovi byla velmi blízka Kristova léta, Suchý s Matouškou stále byli dvacátníky, Filipovská velmi čerstvě dovršila plnoletost). Ze sedmi ambiciózních startů SEMAFORu nakonec zbyl ten jediný, nadčasový, poloha napolo dramatizujícího, napolo kolážově pásmového kabaretu. Za zmínku stojí i publikum svým složením tak blízké diváctvu Osvobozených ze třicátých let. Vystoupení semaforských bylo závanem svěžího větru, gejzírovým výtryskem vody živé svlažujícím kuturní úhor budovatelské bezútěšnosti éry neblaze proslulých justičních zločinů a vražd pověstných padesátých let. Ta živost, to nadšení obrozující spontánní invence tryská z malého jevišťátka v domě v ulici Ve smečkách i dnes. Po padesáti letech. ()
Samozřejmě, tento vhled do historie divadla SeMaFor má svou neoddiskutovatelnou roli v kulturní historii této země. A akceptovala jsem Člověka z půdy jako ideální start řady X krát divadlo. Ok. Ale ani při vědomí veškerých doprovodných materiálů nemám důvod si to užít. Archaické televizní záznamy čehokoli mi už navždy budou asociovat jen nesmyslný restart vnímání naší minulosti, který zahladil veškeré stopy samostatného vývoje kinematografie a novým rokem nula se stalo probuzení blikajícího zázraku v roce 1953. ()
Počátky Semaforu, kterým tehdy notně dodávala šťávu ůčast Mirslova Horníčka. Dodnes kolují Český světem odtud pocházející bonmoty. ()
Morien, Morien, tam, kde Monty Pythoni potřebují holé zadnice, stačí S+Š prostě poskočit. Pět hvězdiček za to, že je tento klenot zvěčněn a mohl jsem ho tak vidět "v originále" i já. ()
Naprosto úžasná konverzačně-zpívaná divadelní komedie od Suchého a Šlitra (řazeno abecedně:). Jejich písně (nyní již evergreeny), roztomilá Pavlína Filipovská a nepřekonatelný Miroslav Horníček dávají tomuto kusu něco zvláštního. Něco, z čeho vám vyroste úsměv na tváři, aniž byste se o to museli snažit. :) ()
Semafor debutující... Samozřejmě, že záznam tohoto divadelního představení nelze nesledovat také jako doklad čehosi minulého. Není strhující novinkou a jistě může působit poněkud naivně. Na druhou stranu je to doklad i po čtyřiceti letech nesmírně živý... Pět hvězdiček mj. za výborné vybvené DVD z edice X krát divadlo časopisu Reflex. ()
Akoby ten najlepší text hry mal len Miroslav Horníček a všetci ostatní hrali na neho. Dej hudobnej komédie je slabší, pesničky však legendárne a potešujúce. ()
Kabaretní pásmo Suchého a Šlitra je excelentní přehled postupů epického divadla a úchvatná hříčka. "Popěvky", které jsou v některých komentářích označovány za hlavní součást inscenace - bych skromně dodal, že ač baví - nejsou asi tím nejpodstatnějším. Roku 61 přelemová záležitost, která hravostí, lehkostí i mírou tvůrčí invence a volnosti rozstřelila nejen fonemomén Semaforu a "malých forem" ale i prostředí zatuchající prdy sorely. Rozšafný Horníček a jeho improvizující Vláďa tvoří geniální figuru, kdesi na půdě... Zkrátka:" Něco Suchého od nějakého dobrého..." ()
Vidět to na divadle v padesátých letech? Jasných pět hvězdiček! Jenomže dnes už to působí místy nudně a až moc jednoduše. A paradoxně nejnudnější je to, co tenkrát způsobilo pravou senzaci - písně. Včera neděle byla, Pramínek vlasů, Dítě školou povinné... hity, které umíme nazpaměť a když některý z nich začne, máme chuť jít si uvařit kafe nebo si odskočit na záchod, protože už jsme ho slyšeli tolikrát, že v nás nevzbuzuje vůbec žádné emoce... Jsem fanouškem divadla Semafor, ale Člověka z půdy zkrátka a dobře nepovažuji za vrchol tohoto divadla. ()
na tomto divadelní kuse přitáhnou hlavně známé písničky. Docela tam však vyniká i Horníček a občasné absurdní dialogy. Příběh tu není podstatný, i když se Suchý i Šlitr snažili to nějak smysluplně propojit do celku. Především mě docela potěšilo si připomenout některé známé herce a zpěváky za mlada. Výsledné 3 hvězdičky jsou z mého pohledu adekvátní. [ PŘÍBĚH: 0 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Život pro ně rozhodně nebyl "obnošená vesta" - jakoby se navzájem ujistili, že "nemá cenu bát se tmy" ... možná i proto, že si hráli - a hráli si velice kreativně a neobyčejně důvtipně ... i když žádný z nich už dávno nebyl "dítě školou povinné". ()
Neopakovatelná atmosféra... ()
Dětské uchvácení písničkami a úryvky dialogů zaznívajícími ze starých gramodesek už mi nikdo neodpáře; když jsem na reflexím DVD zjistil, že zbytek první semaforské hry je už jen nesoudržná poetistická vata šmrncnutá povinnou dávkou budovatelského nadšení a trochou opatrné satiry, byl jsem z toho docela smutnej. Možná kdyby byl býval záznam pořízen s Malým lordem v podání Suchého, který sice nebyl herec, ale podle zvukových nahrávek uměl ve svých replikách vypíchnout jazykové hříčky a mikropointy stokrát líp než řemeslně honěnější Černý, a kdyby u piána seděl Šlitr a ne Růžička, nepotřeboval by člověk tolik historického povědomí, aby si dokázal představit, jaký to tenkrát na přelomu padesátek a šedesátek musel být mazec. ()
Ale jo, dobrý. Horníček je geniální a chrlí jednu zabijáckou hlášku za druhou, Pavlína Filipovská je roztomilá, většina písniček dobrá i samostatně. Nápad skvělý, ale měl jsem z toho pocit, že ve druhé polovině se to tak nějak rozpadlo, naštěstí konec to opět vše slušně slepil dohromady. Nápad s cabaret boys je docela fajn. 75%, slušně a příjemně jsem se pobavil, ale víckrát to vidět nemusím. Písničky dua Suchý a Šlitr jsou skvělé, ale na semaforácké hry opravdu příliš nejsem. ()
Tento záznam divadla Semafor som videl v televízii. Užil som si to , výborná hudba, dobrý text a kvalitní herci. 65% ()
¨Tohle bylo moje dětství. Písničky Suchého a Šlitra jsme měli všechny na malých deskách s rychlostí 45/min... Asi jsem viděl i televizní premiéru, tenkrát se koukalo na všechno; ale hru jsem více poznal z vypůjčené knížky a pak jsem viděl inscenaci z archivních prezentací, kdy už některé věci zavál čas, takže musím dát jen hvězdičky čtyři. Tenhle slovní humor Suchého a Šlitra však byl obdivuhodný, navazoval na V+W a Horníček zde zapadl jako protagonista se zkušeností sekundáře Jana Wericha, vždycky byl skvělý humorista a improvizátor. A ovšem ty nesmrtelné písničky - Včera neděle byla, Dítě školou povinné, Pramínek vlasů, Léta dozrávání... Nádhera, bohudík už digitálně vyčištěná. ()
Na téhle hudební komedii je nejvtipnější písnička Včera neděle byla, kterou Suchý zamýšlel jako parodii na romantické fláky. Ovšem ujala se (veřejnost parodii nepostřehla) a stal se z ní největší hit v podání Pavlíny Filipovské. ()
K Člověku z půdy jsem se nedostala náhodou - píšu maturitní práci o Semaforu a Osvobozeném divadle. Zatím jsem měla k dispozici vždycky jenom audio záznamy z her (jak OD tak Semaforu) a shlédla jsem Jonáše a Melicharovou. Četla jsem básně pana Suchého, poslouchala písně, které stvořil spolu s panem Šlitrem a snažila se dozvědět se o nich a o jejich divadle co nejvíc. Když jsem ale viděla videozáznam Člověka z půdy, jako bych tam byla. Nic se nemůže vyrovnat atmosféře divadelní hry (a to je pouze na obrazovce!), když vidíte tváře herců, jejich gesta a pohyby. Netroufám si tvrdit, že je zrovna tato hra nejlepší, to v žádném případě. Ale byla první (jejich první napsaná, moje první shlédnutá!) a tomu se nic nevyrovná! Nicméně, abych se dostala k pointě. Semafor je legenda, která nemá obdoby. Kam se na ní hrabou dnešní "pokusy o umění"? A stejně jako "Vestpocketka" Osvobozeného divadla i Člověk z půdy byl první krok správným směrem. Nechť je tento komentář (a má maturitní práce taky!) poklonou tvůrcům OD (V+W+J) a Semaforu (S+Š). Bez nich by česká kultura nestála za nic! ()