L'Attentat
L'attentato
Atentát v Paríži
The Assassination
Plot
Režie:
Yves BoissetKamera:
Ricardo AronovichHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Jean-Louis Trintignant, Michel Piccoli, Jean Seberg, Gian Maria Volonté, Michel Bouquet, Bruno Cremer, Philippe Noiret, François Périer, Roy Scheider (více)Obsahy(2)
Atentát v Paříži režiséra Yvese Boisseta byl inspirován událostmi kolem zmizení marockého politika Mehdi Ben Barky. Kolem tohoto levicově orientovaného politika, který žil poslední roky ve Švýcarsku a usiloval o sjednocení zemí třetího světa v národně osvobozeneckém hnutí proti imperialismu, je stále mnoho nezodpovězených otázek. Jedno je jisté: v pátek 29. října 1965 se k proslulé alsaské restauraci Chez Lipp na pařížském bulváru Saint-Germain blíží Ben Barka v doprovodu marockého studenta historie Thami Azemmouriho. Na schůzku s režisérem Georgem Franjuem, se kterým se chystají natočit film o národně osvobozeneckém hnutí, však nedorazí. Na chodníku ho zastavuje policista a přinutí politika nastoupit do auta. Od tohoto okamžiku nikdo Ben Barku nespatřil živého ani mrtvého. Nevídaný skandál otřásl Francií, ale nikdy se nepřišlo na to, jak velký byl podíl francouzských, či amerických tajných služeb na únosu a zavraždění tohoto politika... Film Atentát v Paříži byl natočen v roce 1972, tedy sedmnáct let po dosud neobjasněné události. Francouzské tajné služby chtějí dostat do země opozičního politika Sadiela z blíže neurčené země třetího světa. Využijí k tomu jeho přítele novináře Francoise Dariena, kterému vyhrožují, že znovu vytáhnou jeho odložený případ. Záminkou má být cyklus televizních pořadů o politice a boji za osvobození, kterou se Sadiel zabývá. Ve skutečnosti Darien nevěří slibům o Sadielově ochraně, ale přistoupí na tuto hru a přemluví jej k návštěvě Francie. Na domluvenou schůzku, už Sadiel nedorazí... Známý tvůrce Yves Boisset si pro své politické drama vybral silné herecké osobnosti: Jean-Louis Trintignant jako novinář Darien, Gian-Maria Volonté coby neotřesitelný Sadiel a Michel Piccoli jako sadistický plukovník Kassar. (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Yves Boisset byl taková bílá vrána, rebel francouzské kinematografie, buřič již od svých začátků. I zde, ve svém druhém velkém filmu, se otírá o praktiky francouzských vládních kruhů a zejména pak samotné policie, která neváhá zabít i nevinného člověka. Nedivím se, že bolševik tenhle film s chutí promítal v kinech, to víte, levicově zaměřený hlavní hrdina a jeho partnerka – socialistka – oba v ohrožení života ze strany západní vládní mašinerie, to se muselo komoušům dobře prodávat. Ale ta zápletka je na dvouhodinovou stopáž až moc triviální, místama předvídatelná, hudba Morriconeho překvapivě nevýrazná a ta herecká elita, sesbírána napříč kinematografiemi celé západní Evropy, to už nevytrhla. Ale jako vždy mě potěšil Trintignant a zaujal Volonté se svým – pro něho nezvyklým – tlumeným herectvím. ()
Ach, poctivé francouzské politické napínání trpělivosti diváka, to už tu dlouho nebylo. A už vůbec ne s tak vyšperkovaným obsazením. Dnes, kdy se bipolarita světa už zdá dlouho zapomenuta (ačkoliv se možná rodí nová), působí příběh o nebezpečnosti Mehdiho Ben Barky, ehm, pardon, Sadiela, a nutnosti jeho odstranění, skoro neuvěřitelně. Více než uvěřitelně naopak působí všechny ty zastírací manévry, kterým nasazuje korunu excelentní Philippe Noiret v dialogu "vlastence a ochránce svobodného tisku" s vrcholným představitelem francouzské moci na téma politováníhodného incidentu, s nímž nemají oficiální místa vůbec, ale vůbec nic společného. Kdo vydrží až do konce, bude odměněn vpravdě nečekaným závěrem. A to by už asi stačilo. Neodpustím si jen drobné rýpnutí do tvůrců, že kdyby byl de Gaulle naživu, tohle by si natočit nedovolili. 80% ()
"Černí panteři mají právo říkat si v televizi, co je jim libo. A policie má právo je odbouchnout, když jsou ve vězení." Jestliže takhle vnímají demokracii v USA, tak není divu, že každý ohrožení americkýho vlivu končí nehodou, sebevraždou či zmizením toho, kdo se nemodlí k dolaru. Tak to bylo, je a já naivně doufám, že už to dlouho nebude trvat. Filmy jako tento na politickou špínu již léta upozorňují, ale ve světě internetu, her a mobilních aplikací se mozek ovčanů vymývá poměrně snadno. Já tyto snímky považuju za důležitý a přestože Atentátu v Paříži chybí k dokonalosti nejeden krůček, tak výpovědní hodnotu rozhodně má. ()
V úvodní dynamicky natočené scéně si to nekompromisně rozdávají rozvášnění demostranti s policejní jednotkou. V optice tvůrců filmu představují kameny metající demonstranti vybavení molotovovými koktejly projev oprávněného rozhořčení proletariátu a pracující inteligence, zatímco policisté jsou brutální silou určenou k potlačování mas a zajištění nadvlády imperialistů a nadnárodního kapitálu. Film zkrátka od prvních minut nenechá nikoho na pochybách, že je produktem své doby, kdy - především v Itálii a Francii - stála většina kulturní fronty na pozicích radikální levice. Komunistické strany byly ještě v módě a měly masovou členskou základnu. Pravda, pověst Sovětského svazu vážně utrpěla při invazi do Československa, padlý idol ale nahradilo uctívání čínské kulturní revoluce, kdy milióny mrtvých západoevropské intelektuály evidentně nevzrušovaly. Přelom 60. a 70. let znamenal vrchol vlivu maoismu v prostředí univerzit západní Evropy. Jen velmi zřídka jsou pro mě politická hlediska při hodnocení filmů rozhodující, ale Atentát v Paříži k nim musím zařadit. Nemá smysl zastírat, že v rámci studené války frustrace poltických elit z rozpadu svých říší, stejně jako snaha udržet pozice v bývalých koloniích někdy vedly k používání špinavých praktik popisovaných ve snímku. Politická realita zemí východního bloku byla ale výrazně horší, praktiky neméně špinavé a zahraniční politika neméně cynická. Atentát v Paříži dokonale zapadal do propagandy, kterou komunistická strana hustila do svých oveček, a bylo by zajímavé spočítat, kolikrát za rok byl tenhle kousek v televizi odvysílaný. Každopádně patřil k těm nejčastěji se objevujícím zahraničním titulům v našem vysílání. Obzvlášť nechutné je např. zobrazení západních novinářů, kteří jsou prakticky bez výjimky líčeni jako zkorumpovaní přisluhovači tajných služeb a mocných kapitálových skupin. Ve skutečnosti ve východním bloku žádný nezávislý tisk a další média neexistovaly a sloužit politické moci bylo samozřejmé a vlastně jedině možné. Kladem snímku jsou určitě herecké výkony a přítomnost velkých hvězd filmového plátna, ať už šlo o Trintignanta, Seberg nebo Volontého, ale tentokrát jejich nasazení nedokážu ocenit. Celkový dojem: 40 %. ()
Pevné puto tajných služieb, politikov, polície a cudzích ochraniteľských mocnosti vytvára, v prípade ohrozenia straty alebo oslabenia moci, nepreniknuteľnú mašinériu. Jej účelom je eliminácia ideových či politických protivníkov akýmkoľvek spôsobom. Popierajúcim všetky zákony aj práva, s plným vedomím vládnucich špičiek. Ľavicové vyznenie filmu je zjavné od úvodných záberov študentskej demonštrácie. Takých prebehlo na Západe v tých časoch veľa, kopec demonštrantov bolo zmlátených, občas boli aj mŕtvi. Moc to nijako vážne neohrozilo. Ideologický nános nevadí, pretože rozhodujúce je poukázanie na špinavé praktiky vlád, nech sú kdekoľvek na svete. Poznámka: Vo filme je ukázané prepojenie novinárčiny s tajnými službami. Obdobnú skúsenosť má aj Slovensko, kde jeden z mienkotvorných novinárov popri žurnalistike v "opozičnom" médiu pôsobil ako vysokopostavený dôstojník tajnej služby. ()
Filmařsky určitě dobře zpracovaná věc i když na mě až s příliš silně levičáckým podtónem a taky souhlasím, že ta velmi triviální zápletka úplně nestačí na utažení téměř dvouhodinové stopáže a taky od postavy plukovníka Kassara jsem čekal trochu víc. Na druhou stranu Trintignant hraje jako vždy přesvědčivě atmosféra je díky místy opravdu nepříjemné hudbě správně stísněná a původní ČS dabing jako tradičně vydařený. Tragické finále je pak trochu očekávané a předvídatelné, ale svoji sílu určitě má. Za mě lepší průměr.60% ()
Klasika franc. filmu..! Obsazeno tím nejlepším hereckým potenciálem tehdejší doby.! Bouquet a Noiret ve zvláště odpudivých polit.rolích.. Když uvidíte podobný příběh, vytane Vám na mysl jedině SVINSTVO... Politika=SVINSTVO!!! ()
Viděli jste někdy ve fotbale kopnout penaltu stylem, že balón šel dvacet metrů nad bránu? Tak tenhle film je balón a já jsem brána. ()
Uplynulými léty již velmi poznamenaný film navíc trpící značnou nepřehledností, kvůli níž se jej až nechce sledovat. hlavní devízou je plejáda dobře hrajících francouzských herců té doby. ()
Jak je někde vysoká politika, přidají se tajné služby. A když se tyto dvě ingredience smíchají, vznikne pěkné svinstvo. Pak o něčem takovém stačí napsat scénář, najít špičkové herce, přizvat skladatele, který by udělal atmosféru i ze záběru na tmu, a máte šanci, že stvoříte výborný politický thriller. Poněkud smutné je, jak snímek odráží realitu, takže téměř všechny postavy jsou slizcí darebáci. Čestnou výjimku tvoří pouze Volonté v roli Sadiela. Trintignant je velmi dobrý v nezvyklé záporné roli. Směšně a zároveň smutně působí policisté zpytující svědomí nad uzeným se zelím. ()
Pokiaľ nepoznáte podrobnejšie politickú situáciu koncom 60. a začiatkom 70. rokov v Európe (na blízkom východe, Alžírsku), prípadne ešte skôr, tak sa to za a) z prvej polovice snímky dozviete, alebo za b) budete mať v tom ešte väčší chaos. Prvá polovica nás vlastne iba pripravuje na tú druhú, filmovú, kde sa "konečne" začne diať niečo filmové. Asi by som si pre plné docenenie filmu prvú polovicu mal ešte raz pozrieť, ale nakoniec je zápletka jednoduchá. Pozadie už nie. Pokiaľ vám nestačí, že politikom nejde pri plánovaní zločinov o vyššie dobro ľudstva, ale iba o vlastný prospech. Čo je taká pravda, že je nakoniec jedno, kto s kým a proti komu. Film, kde nás Volonté presvedčí, že je kladný hrdina a Noiret naopak záporný, nemôže byť zlý. 70% ()
Skvělý původní dabing (Jan Tříska!), a mrtvých úvodních 50 minut filmu, na které by stálo za to udělat atentát. Pomalý děj nedojde úplně kompenzace, nemůžu říct, že by některá část byla strhující. Herecká skvadra par excellence a překvapivé nasazení do programu ČT v původním zvuku a horším obrazu, za což TLESKÁM. ()
Mimoriadne znepokojivý, politický thriller, a to konkrétne na motívy skutočných udalostí, à la Mehdi Ben Barka, a síce s občasnými, „logickými dierami”, no i napriek tomu, napokon s maximálnym (o)hodnotením, keďže ma tento Boissetov, kvalitným spôsobom prevedený, režisérsky počin, dostal nielen vďaka naprosto bravúrnym, hereckým výkonom, a vôbec, zrovna toto obsadenie, bolo vskutku zlomovou záležitosťou, ale zároveň i celkovou technickou stránkou tejto veci, a to od zväčša obdivuhodne prehľadnej, strihovej skladby a Aronovičovej, dokumentárne ladenej kompozícii obrazu, až po zimomriavkovú, Morriconeho hudbu, vrátane snáď i samotného, dosť kontroverzného scenára, nakoľko si ani nekládol servítku pred tým, aby si skrátka (negatívne) postavy nepovedali, čo majú práve na srdci... • Najviac ma z tohto ukážkového ansámblu, zrejme zaujal predovšetkým predstaviteľ Françoisa "Mýtomana" Dariena, čiže Jean-Louis Trintignant, proste akýsi kľúčový sprostredkovateľ, a pritom očividne ani nestelesňoval toho dotknutého lavičiarskeho politika Sadiela, momentálne žijucého vo švajčiarskom exile, no niektoré vysokopostavené osoby si znovu želajú, aby sa opäť vrátil do Francúzska, kde má lukratívnu možnosť, v ktorej mu následne ponúkajú exkluzívny, televízny rozhovor, v ktorom by mohol ďalej šíriť svoje názory, a tak už teda stačí len prísť pred kamery... Mimochodom, doposiaľ bola reč o protagonistovi/neprotagonistovi Sadielovi v podaní Giana Mariu Volontého, ktorý tentoraz poslúžil, ako hlavná inšpirácia v podobe Mehdiho Ben Barku s viacerými, zainteresovanými stranami, v podstate ktoré majú asi najväčší záujem na jeho únose/zmiznutí. • Pozorne si prečítajte kolónku hrajú: vyššie spomínaných velikánov už nebudem opätovne citovať, ale pre zmenu ich doplním o týchto nasledovných: Michel Piccoli, Michel Bouquet, Philippe Noiret, tiež aj americký zástupca Roy Scheider, zástupkyňa nežného pohlavia Jean Sebergová atď, pričom každý z nich, mal svoj presne vyčlenený, herecký priestor, a to buď kratší, alebo tiež i o čosi dlhší, ale asi skutočne hlavnou postavou bol jednoznačne len Trintignant s najdlhším výskytom v tomto spletitom dianí, a k tomu i v originálnom znení, čo ešte dokonca pomerne oveľa viac zlepšovalo konečné a výsledné dojmy z tohto filmu, a tak jeho potenciálne sledovanie odporúčam jedine v pôvodnom, francúzskom jazyku. • Nie je to stopercentných 5 hviezdičiek, ale v tomto prípade proste nemôžem inak, než iba na maximum, pretože výpovedná hodnota je určite maximálnou! ()
ČESKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČT 2 = 13.7.2015, réžia českého znenia (ÚPF 1973) = PAVEL BLUMENFELD (14.7.2015) ()
Dokonalý politicko špionážní thriller, ve kterém nemůžete nikomu věřit ani nos mezi očima. Zatímco se Trintignant nechal postupně zmanipulovat do role prostředníka, organizujícího vystoupení bývalého marockého ministra Sadiela a přítele v televizní debatě v Paříži, začnou tajné služby a temné osoby v zákulisí, připravovat úplně jiné plány. Film nekompromisně ukazuje prorůstání zločinu do všech sfér státu (politiky, policie, médií...), kdy už se smazává rozdíl mezi tajnými službami a nájemnými vrahy a politika slouží jen jako nástroj pro ukojení osobních mocichtivých ambicí. Závěrečná scéna, kdy je bezejmenná rakev na jakémsi opuštěném spuštěna do jámy a pouze kmitající ruce neznámých osob ji zasypávají hlínou, je opravdu mrazivá. K tomu je film pozoruhodný vysokou koncentrací vynikajících francouzských herců sedmdesátých let (Trintignant, Volonté, Piccoli, Noiret, Bouquet, Cremer, Périer, Bouise, Seberg) a přesně dávkovanou, neklidnou a skličující hudnou Ennia Morriconeho. Tohle už se dneska netočí... ()
"Máte na něho něco ?? Podlehl by nátlaku ??" - "Nátlaku by podlehl každý.." ()
Už je samotné herecké obsazení mluví za vše. ()
Mrazivá záležitost do morku kostí, spojení politiky, moci, tajných služeb, které ústí do manipulací, vydírání a odstraňování nepohodlných, mě vždycky děsilo a děsit bude, v tomto ohledu se jedná o nadčasové sdělení... Pochvalu zaslouží skvělý herecký ansámbl, za všechny bych jmenovala trojlístek Jean-Louis Trintignant, Michel Piccoli, Philippe Noiret, pánové to dali v kvalitě A+ a po pravdě sympatizovat s nimi tentokrát nešlo.. Za zmínku určitě stojí i úchvatná hudba, Morricone v životní formě.. ()
,,VRACIAŠ SA LEN ZO STRATEGICKÉHO DÔVODU? ALEBO KVÔLI FARBE NEBA, NEŽNOSTI TIEŇA, HLASU ŽIEN NA TRHU?" ,,KVÔLI CHUTI ZRELÝCH FÍG, VÔNI POMARANČOVNÍKOV, KVÔLI TVÁRAM ROBOTNÍKOV, KTORÍ SA UČIA ČÍTAŤ VEČER, PO DLHOM PRACOVNOM DNI, KVÔLI ČULOSTI SVADIEB A SMÚTOČNÝM SPEVOM. KVÔLI TOMU VŠETKÉMU SA VRACIAM!" __ Vo svojej dobe bol ,,Atentát v Paríži" film zo súčasnosti reflektujúci aktuálne politické dianie, ku ktorému sa v závere snaží vytvoriť istý postoj. Takáto forma angažovania bola pre vtedajšiu západoeurópsku kinematografiu pomerne typická, avšak z odstupom času môže byť pre dnešného diváka politická línia filmu málo zrozumiteľná. Našťastie postupne sa razí cestu do popredia aj formálna stránka thrilleru so všetkými potrebnými atribútmi. Celá plejáda popredných hereckých predstaviteľov vytvorila prevažne nejednoznačné charaktery, z ktorých - trocha netypicky - ako obeť a teda kladná postava ma zaujal hlavne Gian Maria Volonté. Inokedy melodicky popový Morricone vytvoril pre zdôraznenie tiesnivej atmosféry odvážny hudobno-zvukový experiment, ktorý mnohí jeho fanúšikovia odmietajú počúvať (soundtrack je hodnotený 1* z 5). Mne vie táto disharmónia z času na čas pohladiť dušu. Film si v budúcnosti určite znovu pozriem, aby som spoznal český dabing zo 70. rokov. (355. hodnotenie, 40. komentár) ()
Takovéto filmy měly socialistické televize rády. ()