Magnolia

Kdybych měl Magnolii hodnotit objektivně, nemohl bych dát nižší hodnocení než to nejvyšší. Naštěstí můžu hodnotit čistě podle sebe a i přes bezchybnou Andersonovu režii se nemůžu ubránit pocitu, že tři hodiny jsou moc a to celkem zbytečně. Samozřejmě všechny linie jsou provázané a jednotlivé postavy by se nedaly vyškrtnout, ale celé dění okolo soutěže, moderátora a geniálního mladíka mi přišlo hrozně nudné a těšil jsem se až se příběh dostane zase k někomu jinému, což bohužel platí i pro bývalého soutěžícího Macyho. Naopak Cruise, Hoffman a Reilly jsou úžasní a když se kdokoli z této trojky dostal k tomu, aby předvedl své herecké umění, pravidelně mě mrazilo. (16.09.2006)

O některých filmech se holt píše hůř než o jiných. Napsat něco pořádného o Magnolii vyžaduje buď spoustu místa a spostu přípravy a času na utřídění myšlenek, nebo pouhý emocionálně vyseknutý výkřik. Zvolím to druhé. Magnolia je pro mě jedním z nejsilnějších a nejlepšíh kusů devadesátých let a krásným příkladem mixu chytré narativní techniky, říznuté postmodernou, dospělé, smyslné režie a konceptu, v rukou kompaktního, talentovaného autora a základními i komplikovanějšími emocemi nabitého příběhu s přesahem, skvěle odehraného a doprovozeného písničkovým soundtrackem, definující slovo atmosferický. 90% (13.01.2008)

95% - Tři hodiny... Dlouho jsem odkládal shlédnutí Magnolie právě z panické hrůzy při pohledu na její minutáž. Byla to chyba! Tento film mě fascinoval svou formou, díky které se čas stane velmi relativním pojmem. Nejprve se divák seznámí s postavami a jejich životními situacemi, následuje zamotání se do nich, a karty jsou rozdány. Celá první půlka filmu se odehrává za ostinátního hudebního podbarvení Jona Briona, které (ačkoli mi nejprve nepřišlo nijak skladatelsky senzační) naprosto DOKONALE stupňuje napětí tak, že jí člověk skoukne doslova za chvilku. Po ní následuje odhalování životních příběhů postav a nastupuje smotávání vláken v jednu dějovou nit (spíše však krajkový ubrus), už s úplně jiným druhem hudby, ale většinou úplně bez ní. Co se obsahu týče, nevím, co bych vytknul. Drama na téma mezilidských vztahů mě zde naprosto uhranulo. Herecké výkony, jako v málokterém jiném filmu, a vůbec... Tohle je prostě jeden z nejlepších amerických filmů, co jsem kdy viděl. (23.05.2006)

Náhoda? Osud? Vyšší moc? Blbost? ... Utrpení. Láska. Nenávist. Smíření. Zatracení. Odpuštění. Smrt... Život. Kupa sraček, ve které se i přesto občas dá brodit s úsměvem - když má člověk s kým. Anderson tři hodiny nenudí, tři hodiny rozehrává geniální charaktery, tři hodiny člověka tlačí do sedačky. Tom Cruise je extra k sežrání (na tý scientologii musí prostě něco bejt). Pár vad na kráse by se našlo (moudra na konci soutěže, zpívánky), ale ani ty nedokážou vymazat fakt, že je to samozřejmě jeden z kultů "zlatých devadesátých". (4,5* nahoru za začátek a konec) (28.08.2007)

Anderson potvrdil pověst nejtalentovanějšího režiséra mladé generace a stejně, jako v případě Boogie Nights, natočil tříhodinovou podívanou, která uteče jako voda. Zdánlivě nesourodý slepenec různých lidských osudů by se v rukouch jiného režiséra rozpadl pod rukama, ale pod taktovkou Andersona působí nesmírně celistvým dojmem a divák nemá pocit, že by se v ději ztrácel. Navíc se Andersonovi povedlo udělat z Cruise pana Herce, což je pozoruhodné. Cruisova kreace úspěšného nadsamce je famózní a právem oceněná nominací na Oscara. Katarzní konec je pak nezapomenutelný. Ať žijou žáby. (13.04.2003)