poster

Neděle ve Ville d'Avray

  • Francie

    Les Dimanches de ville d'Avray

  • Rakousko

    Sonntage mit Sybill

  • anglický

    Sundays and Cybele

  • Slovensko

    Nedeľa vo Ville d'Avray

Drama

Francie / Rakousko, 1962, 110 min

  • fragre
    ****

    Film, který mi občas připadal zmatený jako hlavní hrdina. Ale ten jeho častý mírně somnambulní výraz přerostlého dítěte byl přesvědčivý. Pokus o návrat do dětství (byť nepochybně idealizovaného) jako útočiště ztrápené mysli občas funguje (jak dokládají knížky jako Babička či Bylo nás pět). Proto to hrdinovo porozumnění opustěnému děvčeti (výkon její představitelky je hodně působivý). Žádný pedofilní podtón bych zde nehledal. Ostatně ten nakonec hledali a našli samozvaní Cybèliini ochránci, kterým ovšem jinak byla zcela lhostejná. No, možná je ten příběh trochu moc vyspekulovaný, takže jde spíše o takovou obrazově vytříbenou pohádku se smutným koncem.(28.8.2014)

  • ORIN
    ****

    Občas narazíte na film, u jehož sledování víte hned od začátku, že happy endem rozhodně skončit nemůže. Snímek Neděle ve Ville d'Avray je jedním z ukázkových příkladů. Pozvolné, pomalé sbližování bývalého válečného letce Pierra a malé Françoise (Cybèle), jíž se otec zřekl, se během filmu přeměňuje v pevné pouto. Oba (anti)hrdinové si připadají jako vyděděnci společnosti, utíkají od reality a vytvářejí si vlastní svět, který se ale zhroutí jako domeček z karet a lusknutím prstu je idylka ta tam... Velice pochmurný a v pravém slova smyslu (umělecký) film, který stojí za zhlédnutí.(13.12.2007)

  • Skip
    *****

    Nádherný film. Křehký a tragický přiběh dvou ztracených a bolavých duší. Skvěle zahrané. Chytalo to za srdce a zároveň byl člověk napjatý, kam až může tohle setkání zajít. Serge Bourguignon naštěstí nesklouzl k nějaké tupé senzacechtivost a skandálnosti. Pokud se držel věrně literární předlohy, pak si ji musím sehnat.(24.1.2008)

  • mat.ilda
    **

    Snímek má bezesporu depresivní atmosféru a zajímavou kameru, chybělo mně však výraznější hudební podbarvení příběhu. Rovněž vztah Pierra a Francoise nedoznal takové hloubky, jakou bych v námětu očekávala, spíš se pomalu a jistě zvrhával v nenormální posedlost dospělého muže dvanáctiletou dívkou, která v něm zcela přirozeně, kromě náhrady za otce, hledala i svůj dívčí idol a konec filmu mně přišel zmatený a rozpačitý. Naopak za zmínku stojí herecký výkon dětské představitelky, absolutně přirozené chování předčasně dospělého dítěte.(1.3.2009)

  • igi B.
    *****

    Ó jak podiv(uhod)né mohou být cesty lidské psýchy... Jaké může být pouto dvou osudem traumatizovaných osamělých bytostí - dětinského muže s amnézií a násilnickými sklony a poněkud dospěle přemoudřelé a přecitlivělé holčičky bez rodiny? Uprostřed nechápavého nechápajícího povrchního světa konformní maloměšťácké společnosti? . . . Škoda jen, že v případě tohoto filmu (tak nějak nevyrovnaného - tak jako duše hlavních hrdinů) místy zbytečně převažovala zvláštně poetická (ve fatálním závěru pak až patetická) složka nad ryzí realitou, čímž d.m.s.n. právě tím ovšem ubrala příběhu trošku zbytečně na síle a uvěřitelnosti... Co ale vytknout ryze vizuální stránce tohoto téměř půlstoletí starého snímku? . . . A tak s notnou dávkou tolerance k formě i obsahu nakonec rád dám plné hodnocení. Protože z ryze lidského hlediska - po odmyslení si oné dobové artistnosti - jde o vynikající a příběhem silný film... - - - P.S. Nu ano - a taky mám rád ty staré poválečné černobílé (nejen) francouzské snímky, možná i pro tu trošku dnes už nemístné artistní poetiky... ;-) - - - - - (Poprvé viděno v hluboké pochmurné zimní noci 6.1.2009 na ČT2, komentář zde jako třináctý - 6.1.2008)(6.1.2009)