poster

Neděle ve Ville d'Avray

  • Francie

    Les Dimanches de ville d'Avray

  • Rakousko

    Sonntage mit Sybill

  • anglický

    Sundays and Cybele

  • Slovensko

    Nedeľa vo Ville d'Avray

Drama

Francie / Rakousko, 1962, 110 min

  • Skip
    *****

    Nádherný film. Křehký a tragický přiběh dvou ztracených a bolavých duší. Skvěle zahrané. Chytalo to za srdce a zároveň byl člověk napjatý, kam až může tohle setkání zajít. Serge Bourguignon naštěstí nesklouzl k nějaké tupé senzacechtivost a skandálnosti. Pokud se držel věrně literární předlohy, pak si ji musím sehnat.(24.1.2008)

  • strougy
    *****

    Poetický a zároveň nesmírně krutý film, který je uchopitelný stejně obtížně jako vztah dvou hlavních postav. Za poetickými záběry hravých procházek po parku se stále silněji ozývají tóny hrozící tragédie a skvělé herecké výkony to jen umocňují. Film, který na mě po celou dobu působil tak intenzivně, že jsem po jeho skončení raději musel jít na čerstvý vzduch se vzpamatovat a opět vrátit do skutečného světa.(14.12.2007)

  • Matty
    ***

    Divný muž potkává divnou dívčinu, které vůbec divný nepřipadá. On má trauma, výraz psychopata a pohlednou přítelkyni. Ona má názory dospělé ženy a zálusk na plechového kohouta na špičce kostelní věže. Dvě zbloudilé duše nachází společnou řeč a když jejich neortodoxní přátelství přeroste v cosi víc, film tragicky končí. Ani geniální kamera Henriho Decaë a přinejmenším pozoruhodný výkon malé Patricie Gozzi (v době natáčení dvanáctileté) mi neumožňuje potlačit trpkou chuť z této francouzské langusty. Obě postavy se chovají divně, nevěřil jsem jim. Nevěřil jsem, že nejsou pouhými loutkami, jež mají plnit konkrétní režisérův záměr. Vše bylo příliš teatrální, o efektu, nikoliv o smyslu. 60%(14.12.2007)

  • igi B.
    *****

    Ó jak podiv(uhod)né mohou být cesty lidské psýchy... Jaké může být pouto dvou osudem traumatizovaných osamělých bytostí - dětinského muže s amnézií a násilnickými sklony a poněkud dospěle přemoudřelé a přecitlivělé holčičky bez rodiny? Uprostřed nechápavého nechápajícího povrchního světa konformní maloměšťácké společnosti? . . . Škoda jen, že v případě tohoto filmu (tak nějak nevyrovnaného - tak jako duše hlavních hrdinů) místy zbytečně převažovala zvláštně poetická (ve fatálním závěru pak až patetická) složka nad ryzí realitou, čímž d.m.s.n. právě tím ovšem ubrala příběhu trošku zbytečně na síle a uvěřitelnosti... Co ale vytknout ryze vizuální stránce tohoto téměř půlstoletí starého snímku? . . . A tak s notnou dávkou tolerance k formě i obsahu nakonec rád dám plné hodnocení. Protože z ryze lidského hlediska - po odmyslení si oné dobové artistnosti - jde o vynikající a příběhem silný film... - - - P.S. Nu ano - a taky mám rád ty staré poválečné černobílé (nejen) francouzské snímky, možná i pro tu trošku dnes už nemístné artistní poetiky... ;-) - - - - - (Poprvé viděno v hluboké pochmurné zimní noci 6.1.2009 na ČT2, komentář zde jako třináctý - 6.1.2008)(6.1.2009)

  • Ony
    ***

    To je těžké. Silný závěr dělá najednou ze vztahu hlavních hrdinů něco, co jsem po většinu pozvolného plynutí filmu jen tušila a usilovně se snažila pocítit. Záběry sice hezké, ale dialogy (nic moc přirozeného, řekla bych) a důvěrnosti mě nechávaly naprosto chladnou. Zkrátka, splynutí duší "Kdybych umřela, taky bys umřel?" mě dokáže rozsekat, ale příště bych prosila sekat intenzivněji.(14.12.2007)