Diamanty

"Diamanty" jsou typickým příkladem eklektické, ba dokonce zárodečně postmoderní tvorby Menahema Golana. Režisér a producent, který si vysloužil matnou zmínku v dějinách filmu (to doslova v případě bichle od Bordwella a Thompson) coby mogul, který vedl společnost Cannon Films v její zlaté éře. Málo kdy se ale již uvádí, že také představoval naprostý unikát mezi hollywoodskými bossy druhé poloviny dvacátého století, protože navzdory oblíbeným historkám o jeho naivitě či hokynářském přístupu, to v jádru byl zarytý filmový fanda. Výrazná část filmů, pod nimiž je podepsán jako producent a obzvláště coby režisér, se pak vyznačuje tím, že je lze popsat jako variace na úspěšné filmy buďto nedávných let či klasické éry Hollywoodu. Golan totiž představoval prototyp režírujícího filmového nadšence, který si chtěl vytvořit portfolio sestávající vlastních verzí filmů, které si zamiloval jako filmový divák. "Diamanty" v tomto případě představují právě typicky golanovský derivát klasických heist filmů. To současně znamená, že projekt sice nezapře ambice, ale také bohužel doplácí na Golanův nedostatek osobitosti co do filmového jazyka. V rukou jakéhokoli nadanějšího, stylově vyhraněnějšího či řemeslně zručnějšího filmaře tak ze zdejšího konceptu mohla vzejít svižná žánrovka. Jenže pro Golana typická nepropracovanost scénáře a utilitárně nepřitažlivé zpracování zapříčiňují, že výsledek je z diváckého hlediska prostě jen marně nezáživný a nijaký. Zdejší sekvence honiček a paralelních dějů jsou názorným příkladem dramaturgické marnosti a nulového citu pro tempo a dramatičnost Golanových snímků. Stejně tak i postavy se vyznačují nedotažeností a neosobitostí, ze které nevykřesají nic nad rámec šablonovité plochosti ani hvězdní představitelé, kteří pro Golana představovali také jen kýženou položku v portfoliu. Stejně jako řada Golanových produkcí pak i "Diamanty" jsou mnohem pozoruhodnější svým kontextem a jako historický artefakt, než film samotný. Konkrétně se totiž jedná o první pokus Golana s produkčním parťákem a bratrancem Yoramem Globusem o dobytí Hollywoodu, tehdy ještě s vlastní produkční společností AmeriEuro Pictures Corp. Ta po natočení tří filmů (další dva byly variace mafiánských filmů) ukončila existenci. Zřejmě Golan s Globusem na vlastní kůži poznali, že uplatnit se s novou společností je ve filmovém byznysu takřka nemožné, protože společnost tak nemá distribuční konexe, ani katalog filmů, o který může nové tituly opřít. Tato překážka se vyřešila o čtyři roky později, když skoupili většinový podíl ve firmě Cannon Films, kterou během osmdesátých let pozvedly na hlavního konkurenta velkých hollywoodských studií. (18.08.2015)