Výstraha

Imperialistický biják ve vší parádě! Úvodní bombardování a následné vyhnání wehrmachtu, velkolepé semknutí chrabrých mužů, blonďatá femme fatale na straně zla, jehož centrum leží v Ženevě, a napínavá hra o to, zda-li se podaří zlikvidovat rozvracečskou akci, až do posledních minut. A to vše zasazeno v ideologickém hnojišti, kde se historie překroutila tak, až se jí zlomil vaz, a vše se zakončilo nejgeniálnější možnou tečkou v podobě nejpamátnějšího projevu, jaké naše dějiny pamatují: „Právě jsem se vrátil z Hradu…“ (21.05.2010)

Spolu s Botostrojem snad nejzářnější ukázka české filmové socrely... Jsem rád, že jsem to viděl, ty scény, kdy zapšklí buržouzové hlásí, že jestli tu rafinérii nezavřeme, tak k nám vtrhne americká armáda. A už od Hitlera vědí, že to netrvá do Prahy od hranic moc dlouho. Ale podruhé a ani nikdy jindy to vidět nemusím, žaludek sevřený z té rozjařené lůzy a recitací S.K. Neumanna jsem měl až moc často. (podezřívám Cikána, že kvůli soupeření s Fričem si chtěl natočit podobnou parodii jako Pytlákova schovanka, ale nějak se mu to nevyvedlo) (12.03.2010)

Barvotiskový Dohnalův Klement Gottwald poprvé! Komedie z rodiny Botostrojů... (02.03.2009)

Děj filmu se zakládá z velké části na faktech, které se v letech 1945 až 1948 skutečně udály. Seznamuje diváky se situací, která byla krátce před květnovou revolucí v tak zvaném „hydráku", závodu na výrobu synthetického benzinu v severních Čechách, a ukazuje názorně, jaké obtíže museli v dalších letech naši pracující při obnovení závodu překonávat. Nastavuje také zrcadlo západním velkokapitalistům, kteří za pomoci naší reakce se snažili zastavit výrobu ve Stalinových závodech stůj co stůj. V tom tkví nesporný klad filmu. Slabým scénáristickým i režijním zpracováním námětu je však děj filmu příliš roztříštěný, na mnoha místech nepřesvědčivý a také představitelé pracujících Stalinových závodů vycházejí poměrně ploše. Filmový přehled 22/1954 (14.01.2009)

Cikán dostal na tuhle agitku barvu, ale ani to ho nezachránilo. Jen potvrzuje, že s výjimkou podařený laviny to nijak extra kvalitní režisér nebyl. Akční úvod ještě ušel, ale pak se to propadá do koncentrovaný nudy.25% (21.01.2021)

Výstraha je zajímavá snad jen tím, že uvedla do české kinematografie kult osobnosti Klementa Gottwalda... A hned od počátku velkoryse, v barvě, s řadou prvorepublikových hereckých hvězd (Pištěk, Nedbal, Dohnal..) a s plnou podporou silových složek totalitní vlády. Jinak je to propaganda toho nejprimitivnějšího ražení cílená na ty nejméně informované občany (ve stylu "Nejdražší, Jsem XY, advokát. Zemřelých můj klient, jménem pan XZ z vaší země... V mém oddělení, jsem zjistil, opuštěné suma 17,5 L milionů GB. Můj návrh, aby si je získat Váš souhlas se vás jako Next-v-kin a příjemce s názvem mého klienta tak, aby výnosy z tohoto účtu může být vyplacena na vás."). Ukoukatelné jen ze studijních důvodu. (30.09.2020)

Inu smutná minulost... (01.10.2009)

Vskutku pekelná záležitost :-)! Já tyhle filmy miluju! Tady se tvůrci s tím vůbec nepárali a hned od první minuty nám ukážou, co jsou ti imperialisté zač. Divák je přenesen na americkou základnu těžkých bombardérů kdesi v Anglii kde velitel základny, který je jen loutkou průmyslníků dostává rozkaz vybombardovat rafinerii kdesi v Sudetech. Úder však není veden z důvodů strategických, ale z důvodu vyřazení konkurence aby Američané mohli draze prodávat po válce pohonné hmoty do ČSR :-)))!!! A hned jsme dokonce svědky samotného náletu nízko letící formace B17 bombardující závod. Nálet podnik na výrobu syntetického benzínu těžce poškodí. Než Němci stihnou zjednat nápravu, rachotí již za humny pásy sovětských tanků. Zprvu sice zaznělo, že to jsou Američané ... ale ne - jsou to Sověti! Huráááááááááá. Tajná komunistická buňka v závodě vyhrabe ukryté zbraně, pomůže sovětským tankům s osvobozením a pozatýká německé vedení závodu. Mezitím v Ženevě se magnátům z I.G. Farben vůbec nelíbí, že komunisté získali podnik a hodlají si jej sami opravit a tak do Čech vysílají několik svých lidí, kteří za mrzký peníz hodlají narušit úsilí pracujících... No peklo. když jsem viděl Jiřího Sováka, kterak hřímá, že závod Stalinky ubráníme... bylo mi zle. Tohle je to nejčistší z brutální filmové propagandy padesátých let. Jako komedie pro ty co znají dobré, jako studijní látku ,,lidové'' kinematografie z dob nejhustšího rudého temna - nutno vidět. Dávám baňku žíravého nátěru! * (15.12.2014)

Extrémně hloupý a patetický film s topornými hereckými výkony může zaujmout pouze dokonalou maskou Gottwalda a komickým závěrem v podobě naprosto bizarního defilé čtyř milicionářů hledících do světlých zítřků. (22.12.2022)

Tohle je největší zvěrstvo všech dob. Totální fanatismus a naprostá směšnost, to jsou atributy tohoto filmu. Uvedu jen jeden postřech. Jiří Sovák je pro mě synonymem hereckého baviče, pohodáře, milého člověka. Většinou hrál v komediích nebo dramatech, ale vždycky si udržel nadhled. Přesto v mládí vystřídal mnoho pro něj netypických rolí (prosovětsky smýšlející tankista v Tankové brigádě). Ovšem role v tomhle filmu je skutečná kuriozita a přitom stačí tak málo. Zkrátka v jedné scéně, kdy se určuje, kteří ozbrojenci kam půjdou, Sovák s neuvěřitelnou křečí v obličeji prohlásí "Soudruzi! Jdeme!" Ano, jsou to jen dvě slova, ale i na nich je vidět, jakou mu to muselo dát námahu něco takového říct. (17.03.2011)

Úvodních deset-patnáct minut je mimořádně zábavných: plastiková letadýlka létají nad kouřícím modelem, v Ženevě sídlí cosi nedefinovatelného a hlášení z rádia o tom, že na kopcích stojí americké tanky... oprava, sovětské tanky, už dokáže překonat jen partyzánka, co zastřelí Němce vykukujícího zpoza tanku a následně se pověsí na bratra z Rudé armády a zatáhne ho do křoví... no a ten zbytek už je takový klasický, žíly mi to netrhalo. Pozn. Kopie, kterou jsem viděl, měla pouze 83 minut a minimálně na dvou místech začala hrát na okamžik hudba, aby byla okamžitě utnuta a začala scéna s úplně jiným pokračováním zvukouvé stopy. (26.10.2009)

Ve své vykonstruované jalovosti, jak už je u filmů ze stalinských let pravidlem, neopakovatelná recese. Stranická trojice Mixa - Dohnal - Šmeral nemá v historii domácí kinematografie obdoby. A Dóďa Pištěk jako záškodník a nepřítel lidu? Neuvěřitelná degradace. (28.09.2009)

"Dáváme průmyslu mour, ze zbylých hmot umělá hnojiva, lékařům dezinfekční prostředky, farmaceutům hormony a vitamíny, náš mladý stalinec dává koželuhům třísloviny, takže už nemusíme kácet naše krásné lesy, my zkrátka v odpadu nenecháme ani sazi!" Pepa Mixa alias Trnka a poslanec Horský (těžko říct, kdo jej hrál, v titulcích tato postava není) se v závěru parádně rozohní. Škoda, že z takových těžkotonážních monologů, střídaných ovacemi nadšených posluchačů, není složen celý film. Jako vyprázdněná narace říznutá sveřepými hereckými výkony, by to v této podobě fungovalo lépe, než neustálé poplácávání po zádech až za hrob poctivých komunistů střídané záludnými plány reakce, které se děje po většinu stopáže snímku. Kazí to i úvodní směšné přestřelky s nácky, kde se muži a ženy se samopaly ani nesnaží krýt a pojímají souboj na život a na smrt jako dětskou hru, kde se nic nemůže stát, protože jejich přesvědčení kulky odrazí. Ale za ty pěkné barvy, hromadu slavných i neslavných herců a jména postav jako Drnec, Zbuch, Skop, Karas, Hrdla, Smith nebo Ing. chemie Burdová a Dohnalovo "právě se vracím z hradu" stejně přidám třetí hvězdu. Je množství sušších propagand a tupých komedií z 50. let, které si zaslouží nižší hodnocení a z pěti Cikánových filmů z této dekády, které jsem viděl, je Výstraha nejzábavnější a nejmastnější. "Jak je to s plýtváním uhlí?!" - "Díky za otázku. Z našeho odpadového uhlí je zužitkován každý gram!" (09.04.2020)

důstojník US Air Force: "Hello, Mr. Smith, právě je bombardován závod na výrobu syntetického benzínu v Sudetech" Továrník: "No jsou skvělé zprávy, na to si připijeme. So long!". A takhle nějak je to pojaté celé. Pro zájemce o první komoušskou pětiletku a tehdejší kulturu "must see". (04.11.2011)

Vetchá historka z pera mistryně Marie Majerové a pod dohledem režiséra nenáročných komedií. To vše v nejvypjatější době úporného vlivu socialistického realismu, dost neobratně přeneseného do našich luhů a hájů. Asi jen těžko si lze představit příkladnější produkt naprostého morálního a kulturního úpadku té doby. Film, který je agitační a navádí k boji, je permanentně směšný a v některých momentech zcela bez znalosti konkrétních specifik. Americké rejdy vařené z jedné místnosti, prohnaná agentka či tatíčkovsky domlouvající Gottwald. To jsou chvíle, kdy se dnešní člověk může aspoň snad pousmát. Antisemitské poznámky pod čarou, ujišťování sovětského vojáka o brzkém odchodu a hrůzné lpění na jedné podstatě bez ohledu na osudy jednotlivce (film to nikterak nepopírá) jsou zase místa, kdy reálně zamrazí. Zde není na místě řešit formální zručnost, kde třeba říct, že režisér Cikán odvedl své. Daleko podstatnější je vnímat Výstrahu jako odstrašující dokument doby. Krejčík si může gratulovat, že se tomu vyhnul, tohle by mu mnozí jen tak nezapomněli... (01.04.2010)

Poté, co jsem film zhlédla, jsem si stoprocentně jistá, že Majerová vykradla Bernáškovou až na dřeň. Ideologicky je to samozřejmě maximálně bizarní, nemá to pořádný děj, vymodelované postavy, nic. Ani nezáměrně vtipné to vlastně není, mimo hlášek soudruha Gottwalda o tlačení. (31.10.2011)

Tu jednu hvězdičku dávám proto, že jsem se u projekce filmu královsky bavil, jinak samozřejmě toto dílo náleží po všech stránkách do kategorie "odpad". Miroslav Cikán patřil mezi režiséry, jejichž dílem bylo za první republiky několik filmů melodramatického či komediálního charakteru, které byly charakteristické pro danou předválečnou dobu jejichž umělecká úroveň nebyla zrovna na výši. Tito autoři byli posléze využívání i po druhé světové válce na sklonku 40. let a během let 50., kdy točili snímky podobné úrovně, avšak se silně propagandistickým charakterem. Prvním z nich byl Miroslav Cikán (před válkou mj. „Hrdinný kapitán Korkorán“, „Příklady táhnou“, „Karel a já“), pod jehož režijním vedením vznikl v roce 1953 ostudný film „Výstraha“ podle románu jiné režimu nakloněné osobnosti – spisovatelky Marie Majerové. Děj filmu je zasazen do let 1945-48 a má věrně zachycovat skutečné události, které však byly samozřejmě podány velmi jednostranně a ideologicky. Hrdý lid vkládá veškerý svůj čas a energii do budování továrny, přičemž jejich obětavou práci hatí sabotáž, které učiní přítrž až únorové události roku 1948. Snímek by měl nabídnout „překvapivou“ pointu v podobě odhalení záškodníka, místo tohoto překvapení a naplnění zamýšleného dramatického schématu se však opět dostavuje jen úsměv na tváři a nevěřícné kroucení hlavou. Nešlo o jediný film Miroslava Cikána, kterým vzdal hold novému režimu, již v roce 1948 se prezentoval špionážním dramatem „Případ Z – 8“, který v sobě jako první nesl model „hodní MY – a zlí ONI“. Jiným předchozím socialistickým klenotem ještě před „Výstrahou“ byla taškařice s názvem „Pára nad hrncem“ z roku 1950 či o rok později výpomoc nově se rodicímu slovenskému filmu „Boj sa skončí zajtra“. „Výstrahu“ tedy lze považovat za jakési završení této ideologické Cikánkovy tvorby. Nutno konstatovat, že završení v této podobě určitě stojí za zhlédnutí. (28.01.2008)

Nablblá budovatelská agitka, která působí dojmem, že si zúčastnění splnili plán a šli se věnovat úctyhodnější činnosti. Hrdinové soudruzi i zaprodanci demokraté s podporou ženevské kliky tu splývají do jedné nevýrazné šedi, filmu chybí pořádný konflikt nebo gradace a každá scéna končí zatmívačkou, jako kdyby herci nevěděli, co dál říkat. Znát je i ošizený rozpočet - Gottwald v závěru mluví ke stotisícihlavému davu namalovaném na plátně! Výstraha zcela selhává ve svém agitačním účelu a i proto ji můžu vystát lépe, než technicky výborně zmáknutý a ideologicky manipulativnější Botostroj. (06.03.2013)

Né tak krutě zábavné a dobře natočené jako "Botostroj". Né tak nekonečně pitomoučké a naivní jako "Zítra se bude tančit všude". Tohle už je propaganda trochu ostřejší a agresivnější-né tak absurdní, tozn. né tak neškodná.. Po technické a herecké stránce je to taky docela bída. Ale ty hlášky-v takovém množství-no hardcore-to se jen tak nevidí-jedna hláška kruopřísnější než druhá, co věta to vtip epických rozměrů. Ve výsledku je to teda královská zábava, občas ale ta neškodná maska absurdity spadne a úsměv na tvářích diváka až mrazí. hahahahabrrrrr (11.05.2013)

"Zatlačíme!" Říkám si, jaké to asi bylo při projekcích v roce 1953, kdy se zdravě uvažující lidé pravděpodobně nemohli smát nahlas, když soudruh Gottwald žádal dělníky, aby zatlačili... (19.03.2011)