Někdy veselo někdy smutno

O tento film jsem se zajímal především z důvodu extrémně dlouhé stopáže (co je nad tři hodiny, zřídkakdy bývá špatné). Dostalo se mi příjemného audiovizuálního i emocionálního zážitku. Nejsilnější stránkou K3G jsou muzikálová čísla, jimž vévodí kultovní "Shava Shava". Je vidět, že na kostýmech a výpravě se nešetřilo, a z prostředků, které na ně padly, by se nejspíš najedlo nejedno bombajské předměstí. Z hereckého obsazení na sebe největší pozornost strhává krásná a příjemně ujetá Kajol v roli Anjali. (546.) (28.02.2010)

Chtěla jsem dát jen slabý průměr ohodnocený dvěma hvězdami, protože film je nepříliš vynalézavá vyprávěnka na stokrát omleté téma: bohatý mladík a chudá dívka. Ještě tomu přihoršila Kajol, která příšerně přehrává a až násilně se stylizuje do role ztřeštěné komindy (snad ještě horší, než bývala Věra Ferbasová). Vadilo mi i zdůrazňování, jak je Indie skvělá a nejlepší na světě, na rozdíl od Anglie a Angličanů, ze kterých snímek dělá karikované figurky. Děj se láme v půlce a zaměří se na druhý pár milenců. ___ Jenomže jsou zde dvě scény, kvůli kterým jsem hodnocení zvedla, a které jsou názornou ukázkou, proč jsem si zamilovala indický film. Jsou pohlcující, jednoznačný úder emocí. První je scéna s náramky, důkaz, že když se v indickém filmu neukazuje sex, ještě to neznamená, že v něm sex není. A potom osudové rozhodnutí v dešti, které působí velice mužně. Takové scéně bych v českém filmu neuvěřila – ani by ji asi nikdo nedokázal takhle zahrát - ale v indickém mě dostala. (06.09.2016)

Film, který díky svému kultovnímu statusu a obrovskému komerčnímu úspěchu v Indii i v zahraničí do značné míry ovlivnil představu mnoha zápaďanů o bollywoodské produkci. A nejsem si jist, zda vždy v dobrém. Na všechnu jeho sladkost, patetičnost a "ubíjející tradicionalizmus" se dá ovšem s úspěchem nahlížet jako na kousavou ironii (Viz. rozpory v "tradicionalistických" hodnotách Raichandových, kteří sice prožívají Diwali jako otázku života a smrti, ale bydlí v domě v typickém britském stylu, nosí západní oblečení a do svých tradic počítají i univerzitní studium v Anglii. Proti nim zase stojí Anjali, rodačka z Čándní Čauk, která naopak žije v Anglii, ale ven chodí jedině v sárí a životní styl Angličanů je jí proti srsti.) Hodně o významu jednotlivých scén napoví i hudba, která krom skladeb vytvořených přímo pro film zahrnje i indickou státní hymnu, nacionalistickou píseň Vande Mataram i veleznámý britský cover "camp" hitovky It's Raing Men. I s různými klišé se tu zachází uvědomněle a systematicky, mnohá ani nejsou indická, ale právě britská, potažmo americká (matka obejme syna před početným "publikem" a všichni tleskají)... Inu, K3G vůbec není tak prostá a "typicky indická" podívaná, jak by se zejména nepoučenému divákovi mohla jevit a bollywoodským pionýrům bych ji tedy raději moc nedoporučoval. A to i částečně z osobního důvodu, protože nemůžu tvrdit, že zrovna K3G by představovalo ten typ filmu, kvůli kterým mám Bollywood rád. (30.11.2009)

Kajol bola nádherná, Hrithik výborný tanečník, Kareena vyzerala ako tmavovlasá Paris Hilton a nezachránil to svojim pohľadom ani Shahrukh. Príbeh typický bollywoodsky, kopec uplakaných ľudí, prehrávanie, strašne veľa pátosu, krásne kostýmy, v Londýne naopak otrasné, celkom slušné tanečné choreografie, muziku som už aj lepšiu počula ... ja viem, Bollywood, ... ale ja som sa miestami celkom dosť trápila. Takže nabudúce. (03.03.2016)

Hvězdně obsazené rodinné drama, podané s veškerou pompou a patosem, jakého je Bollywood schopen. A že jejich velikost je v tomto ohledu téměř neomezená. Tři a půl hodiny vypjatých emocí, hudby a tance, kde milé momenty na hranici komedie střídají ubrečené scény, ve kterých tečou slzy proudem mužům, ženám i dětem. To vše bohatě prokládáno velkolepými tanečními choreografiemi zaplněnými snad všemi existujícími barvami a desítkami tanečnic a tanečníků. Zkrátka typický bollywoodslý biják se vším co k němu patří. (12.09.2021)