Režie:
Miroslav CikánScénář:
Karel HašlerKamera:
Jan StallichHrají:
Karel Hašler, František Smolík, Jiřina Šejbalová, Bedřich Vrbský, František Kovářík, Jan Sviták, Miroslav Svoboda, Antonín Novotný, Jaroslav Marvan (více)Obsahy(1)
Na zámku hraběte Hellforda je pokoj, ve kterém přišlo několik lidí záhadně o život. Hellfordova dcera Irena má tři přátele, kteří se rozhodou přijít tajemství na kloub. Všichni se dohodnou, že jeden po druhém stráví v modrém pokoji noc. První z nich, Tom, během noci beze stopy zmizí. Druhý, Frank, je další ráno nalezen mrtev. V té chvíli se do případu vloží policie, která odhalí, že hrabě Hellford není Ireniným otcem, nýbrž jejím strýcem, který se jí ujal. Skutečný dívčin otec odešel od rodiny před dvaceti lety. Je však blíž, než si všichni myslí... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (49)
Ano, pokud se to tak dá označit tak se skutečně jednalo o první českou zvukovou detektivku, pokud se to takto dá označit, její premiéra se uskutečnila už v roce 1933 přesně 3. 2 .1933 a o kousíček tak předběhla jinou detektivku a sice před týdnem vysílanou Vraždu v Ostrovní ulici, která ji měla až 24. 3.1933. Srovnat tyto dvě, tak tato měla určitě nesrovnatelně vyváženější a možná i lepší herecké obsazení a netěžila jen s jednoho výborného výkonu Jindřicha Plachty jako v prvním případě. Zde byli dobří téměř všichni ať už se jednalo o hrabě Hellforda (Karel Hašler) nebo po duo mladých herců Svobody a Novotného. Záhadná Smolíkova postava byla také zajímavá, rovněž jako tichý a večně komandující komorník Fr. Kováříka. Hašlerův scénář byl zajímavý a románová předloha původně z německého filmu od Ericha Engelse "Geheimnis des blauen Zimmers" rovněž. Reálie po vzoru starých klasických anglických detektivek-také pěkné, a film byl i značně napínavý a sám o sobě záhadně-tajemný až do poslední chvíle. První Cikánův počin do velkého filmařského světa, a tak si myslím že docela neprávem opomíjený. Určitě se jednalo do té doby o nezvyklou produkci, a snímek určitě stojí za shlédnutí a to hned z několika různých důvodů, třeba kvůli exteriérům, které se natáčely na hradě Nový Stránov. 2,5/5*. ()
Že je příběh takový očividný brak, mi nevadilo. Mnohem horší však bylo, že z něj scénář udělal hloupý brak. Postavy se nechovají příliš logicky a ačkoliv hlavní záhada je na konci jakžtakž vyřešena, zůstává řada dalších otazníků, které už ovšem nezajímají nikoho kromě diváka, jenž přijde zkrátka. V jakékoliv lepší detektivce by se například přišlo na kloub i tomu, co se na zámku dělo před dvaceti lety. Tady ne. Co se týče obsazení, vyloženě mě zklamal uřvaný Bedřich Vrbský v roli policejního komisaře - nechápu, kdo proboha dopustil, aby mu Jaroslav Marvan hrál jen jakéhosi bezejmenného podržtašku. ()
Jestli je první česká detektivka nevím, ale uvádí se, že je první česká z v u k o v á detektivka ()
Tenhle film miluju! Už ten začátek, kdy hrdinové mluví o "roztříštěných" mrtvolách svých blízkých a přitom deklamují jak na školní besídce, mě dostal do křečí. A pak ty hlášky, když započne tajemné dění v modrém pokoji: "Nic mimořádného se nestalo. Třeba jen otevřel okno, vychýlil se a..." Vychýlil se! Ha ha. Přestože se tu znatelně ztrácejí lidi, zbývající jsou pořád v pohodě, až na Irenu, která sem tam decentně vyjekne, třeba když na ni někdo skočí na chodbě. V druhé polovině už jsem se tolik nesmála. Jednak jsem byla celá rozbolavělá, ale taky se ukázalo, že zápletka vlastně není vůbec hloupá! Během svižného výslechu padají slušné perly, ten vyšetřovatel je borec. František Kovářík jako komorník se projevuje velmi stroze, ale u něj to bohatě stačí. Nejvíc mě upoutal pohled Miroslava Svobody. Škoda, že se u nás tehdy netočily horrory. Tenhle herec by určitě nouzí o role netrpěl. A pak tu máme roztomilou melodii Po tobě toužím a nejotisklejší otisky prstů, jaké jsem kdy viděla. Jedním slovem SKVOST. ()
Dobrá krimi, tedy spíše detektivní povídka stran "první republiky".... ()
Milujem starosvetské mysteriózne krimi, Agatha Christie je oproti tejto koncepcii racionálna mrcha s nedostatkom fantázie a prízemnými emóciami. Zápletku som si užil, akurát exteriéry (neo)renesančného zámku majú do Anglicka asi tak ďaleko ako ja do kráľovstva nebeského. Castingovým klenotom je český Valentino Miroslav Svoboda, u ktorého bohužiaľ nikto nevidel "milovnícky" potenciál. Stredná Európa nebol Hollywood a ideálom bol chlap vážiaci metrák (len desať rokov predtým si rúčeho Jánošíka zahral Theodor Pištěk a túto nechcenú paródiu napravil až o 90 rokov neskôr Václav Jiráček, Boh mu žehnaj. ()
Před jednoduchostí zápletky bledne i leckterá cliftonka. Herecké výkony jsou velmi toporné, naprosto nekorespondují s dějem. Vrbský se díky svému pojetí komisaře mohl ucházet o slušnou pozici u gestapa, určitě by ho vzali. ()
Záhada modrého pokoje má tajomný názov a tajomný je aj celý film. Čo sa deje v nenavštevovanej izbe vás bude zaujímať celý film až do prekvapivého, ale zase nijak extra vynaliezavého záveru. Odpoveď na to, v čom tkvie záhada zamknutej izby sa hneď logicky ponúka, ale viacerí vyšetrovatelia musia na to dojsť metódou, že ak niečo nejde mozgom, pôjde to silou. Na zámku to vyzerá strašidelne, všetko je temné a kamera je až na prapodivné švenkovanie počas niektorých dialógov ako v Universale tej doby. Herci sú pri prednášaní svojich replík trochu strojení, ale vtedy sa rozprávať pred kamerou učil ešte celý svet. ()
Česká adaptace jedné z prvních zvukových německých detektivek (Erich Engels) je typickým odrazem doby, v níž podobné filmy vznikaly. Lze sice s povděkem kvitovat nefalšovaný pokus o hororovou atmosféru, ale v ději se postupně vynořuje tolik chyb a nejasností, že jakékoli napětí je rázem pryč. Navíc valná většina herců příšerně přehrává, Šejbalová se leká, Svoboda koulí očima, Hašler je spíš k politování... Nemalou zásluhu na tom, že film alespoň skvěle vypadá, má Jan Stallich, tehdy už kameraman světové úrovně. Snaha byla, ale zlaté časy českých krimi filmů mají teprve přijít. ()
Ó, jaké zpestření po romantických veselohrách té doby! Modrý pokoj na zámku nese prokletí, tři lidé tam krátce po sobě vždy po jedné hodině v noci přišli o život. Po dvaceti letech, když tam skupinka přátel slaví narozeniny jedné slečny, se připomene stará historie a tři mladíci (nevím jakého jiného výrazu použít) se vyhecují, že tam postupně stráví noc. Jak to může dopadnout? Pro milovníky detektivek je toto povinnost, protože vedení výslechu je tak originální, až se člověk ohýbá smíchy. Přiznali byste se, že jste něco viděli, když jsou v místnosti přítomni všichni ostatní? Přestože je stopáž neuvěřitelně krátká- člověk je očima málem popohání, protože si je vědom, že za 10 minut už bude konec; je ve snímku vše, žádné cavyky s rozuzlením příběhu se nedělají. ()
Nějak mne to nevzalo. I přes vědomí, že jde stále o začátky zvukového filmu, mi přišlo, že herci neuvěřitelně teatrálně přehrávají, kameraman netuší, která bije, a těch podivných střihů a záběrů přes osu je tolik, až bolí oči. Také mne mrzelo, že úvod zabere přes deset minut, než se něco začne dít, včetně záběrů zámku/hradu, jedné komplet písničky s nekonečným počtem slok jako písně z kancionálu v kostele, a ostatně těch záběrů hradu jsme si užili během té krátké stopáže až nad hlavu. Řvoucí komisař kvůli prkotině už mi přišel směšný. A samozřejmě - štvalo mne, že nikoho nenapadlo, že by v pokoji mohli být dva a víc lidí v jednu po půlnoci, že museli přespávat po jednom. A co je naprd - vůbec nebylo vyřešeno, co se stalo před 19 lety. Ta inspirace wallaceovkami je zřejmá, tajná chodba se dala předpokládat, jen hrdiny to nenapadlo (jak si ale tajný vchod otevřela ta kočka?!!!), figurína je opajcnutá ze Sherlocka Holmese. Nějak jsem nepochopil, proč se musí tajit otec, holka by se z toho myslím nezhroutila. Klady pro mne jsou možnost vidět Kováříka, Šejbalovou, Smolíka v jejich raných zvukových rolích, a samozřejmě Karla Hašlera, rovněž lokace jsou dokonalé. Ale stejně mi pořád leží v hlavě, jak se tam dostala kočka, a co se stalo před 19 lety. Jo, a hlavní padouch by mohl z fleku hrát Kafku, ()
Americká verze tohoto příběhu mi přišla o trošku lepší – hlavně ale co se hereckých výkonů týče a ač to nerad říkám i samotným zpracováním akčního finále této detektivky. Tady to bylo místy poněkud vlažnější. Jaroslav Marvan tu byl jen do počtu a trio nápadníků se moc nevytáhlo. Nicméně lokace i interiéry nebyli marné, některé pasáže měly i slušnou atmosféru. I tak tomu ale vzhledem ke stáří dám alespoň průměrné ohodnocení… ()
Už jen ty otisky prstů! ()
Záhad bylo v tomto snímku mnohem víc než jen modrý pokoj, ale při troše dobré vůle a s přihlédnutím k faktu, že se psal rok 1933, hodnotím smířlivě.. Karel Hašler, František Kovářík, trojice přátel a oslavenkyně to sehráli obstojně, příběh o nevysvětlitelných úmrtích mě celkem zaujal a těch 70 minut bylo bezproblémově zvládnutelných.. ()
Kamarád, co to viděl mi řekl, že tato česká detektivka je srovnatelná se starými americkými černobílými horory a detektivkami z 30. let. No a tak jsem se na to taky podíval a musím konstatovat, že jediné, co je s americkými filmy srovnatelné je to, že byl tento film také černobílý. Barva filmu byla opravdu stejná a to je asi tak vše. Samotná záhada, která nás celým filmem provázela mi přišla zajímavá. O to větší zklamání bylo pak její rozuzlení. Film sám o sobě je utahaný a nudný a herci příšerní. ()
Film natočený podle (nebo možná na motivy) románu Edgara Wallace (nepovedlo se mi, bohužel, zjistit kterého, snad by to mohla být Záhada podzemí, ale to jen hádám) na zámku Stránov u Ml. Boleslavi. Již to samo o sobě znamená, že zápletka by měla být dobrá. To taky byla, ale se zpracováním to bylo horší. V místech, kde se mělo více vysvětlovat (postava Smolíka či dalších členů domácnosti páně Hellforda), tam se to rychle přeběhlo, no a v místech, kde se zase mělo zrychlit ( ano, kde bylo třeba známé „tempo furioso“ - např. scény se střelbou v podzemí), tam se to neskutečně vleklo (natolik, že člověk je až v pokušení jít sledovat něco jiného na svém compu). Problém vidím i v kratší minutáži (hodinu a 11 minut), ta totiž činila problém i pro mnohem lepší (a atmosférou zcela jiné) Poirotovky (i tam byly většinou výrazně horší epizody, které měly 45 minut, než ty, co měly 1:30h). A přiznávám, že ani skutečnost, že tady byl Toníček Novotný jen cca půl hodiny, jsem nepřivítala zrovna s nadšením… ;-)) Ostatní herci se sice snažili, ale obzvláště Svobodu nemám ráda, s tím Draculou to kdosi ve filmu Před maturitou velmi dobře vystihl, možná to, kolego liquido26, i tomu tvému kamarádovi proto připomnělo noir filmy, protože jinak tedy nevím, jak by se to např. s takovým High wall chtělo srovnávat. A co mě taky zklamalo, je spoiler, že neobjasnili ta úmrtí, která se v modrém pokoji stala před léty. A tak mi připomeňte, proč, že jsem tomu vlastně dala tu třetí hvězdičku? Hm? Námět a autor (takové Mrtvé oči Londýna byly slušným kouskem), Toníček, zámek Stránov, no a to bude asi všechno. ()
Celkově vzato,hodně slabá+nezajímavá slátanina,u které jsem parkrát usnul a kde jsem si užil jen mladé a pěkné,Jiřiny Šejbalové,kterou povětšinou znám,již jen jako starší paní. P.s.jediná záhada pro mě spočívá v tom,že to vůbec byl někdo ochoten natočit a zahrát. ()
Dnes jsem s překvapením sledoval tuto opravdu stařičkou mysteriózní krimi. Zápletka je opravdu jednoduchá, ale když se děj přehoupne přes polovinu a posléze přijde rozuzlení, je vcelku milé. Nicméně rok vzniku hraje roli v tom, že herecké výkony působí naprosto amatérsky. Je vidět, že tvůrci teprve hledali možnosti, jež jim zvukový film přináší. Postavy jednájí nelogicky, dialogy drhnou, herci se chovají opravdu ochotnicky. Jak ale již víme, vyrostou časem v opravdové velikány filmu. Celkově se jedná o docela povedenou zvukovou krimi prvotinu, takového předchůdce Fantoma Morisvillu. ()
Je pěkné mít prvenství, a to v kategorii zvukový film ČR, ale chtělo by to o píď zajímavější (nebo tedy promyšlenější) zápletku. ()
Divak dostane facku hned v uvodu, kdy je zhrozen zoufalymi hereckymi vykony, za vsechny budu jmenovat Miroslava Svobodu. Na druhou stranu se to da pochopit, prechod z nemeho na mluveny film nemohl byt pro umelce jednoduchy. Zapletka je celkem zajimava a jelikoz se jedna o prvni ceskoslovenskou kriminalku, tak jsem byl nakonec spokojeny... ()