Záhada modrého pokoje

Nějak mne to nevzalo. I přes vědomí, že jde stále o začátky zvukového filmu, mi přišlo, že herci neuvěřitelně teatrálně přehrávají, kameraman netuší, která bije, a těch podivných střihů a záběrů přes osu je tolik, až bolí oči. Také mne mrzelo, že úvod zabere přes deset minut, než se něco začne dít, včetně záběrů zámku/hradu, jedné komplet písničky s nekonečným počtem slok jako písně z kancionálu v kostele, a ostatně těch záběrů hradu jsme si užili během té krátké stopáže až nad hlavu. Řvoucí komisař kvůli prkotině už mi přišel směšný. A samozřejmě - štvalo mne, že nikoho nenapadlo, že by v pokoji mohli být dva a víc lidí v jednu po půlnoci, že museli přespávat po jednom. A co je naprd - vůbec nebylo vyřešeno, co se stalo před 19 lety. Ta inspirace wallaceovkami je zřejmá, tajná chodba se dala předpokládat, jen hrdiny to nenapadlo (jak si ale tajný vchod otevřela ta kočka?!!!), figurína je opajcnutá ze Sherlocka Holmese. Nějak jsem nepochopil, proč se musí tajit otec, holka by se z toho myslím nezhroutila. Klady pro mne jsou možnost vidět Kováříka, Šejbalovou, Smolíka v jejich raných zvukových rolích, a samozřejmě Karla Hašlera, rovněž lokace jsou dokonalé. Ale stejně mi pořád leží v hlavě, jak se tam dostala kočka, a co se stalo před 19 lety. Jo, a hlavní padouch by mohl z fleku hrát Kafku, (14.02.2016)

Kamarád, co to viděl mi řekl, že tato česká detektivka je srovnatelná se starými americkými černobílými horory a detektivkami z 30. let. No a tak jsem se na to taky podíval a musím konstatovat, že jediné, co je s americkými filmy srovnatelné je to, že byl tento film také černobílý. Barva filmu byla opravdu stejná a to je asi tak vše. Samotná záhada, která nás celým filmem provázela mi přišla zajímavá. O to větší zklamání bylo pak její rozuzlení. Film sám o sobě je utahaný a nudný a herci příšerní. (16.07.2009)

Tenhle film miluju! Už ten začátek, kdy hrdinové mluví o "roztříštěných" mrtvolách svých blízkých a přitom deklamují jak na školní besídce, mě dostal do křečí. A pak ty hlášky, když započne tajemné dění v modrém pokoji: "Nic mimořádného se nestalo. Třeba jen otevřel okno, vychýlil se a..." Vychýlil se! Ha ha. Přestože se tu znatelně ztrácejí lidi, zbývající jsou pořád v pohodě, až na Irenu, která sem tam decentně vyjekne, třeba když na ni někdo skočí na chodbě. V druhé polovině už jsem se tolik nesmála. Jednak jsem byla celá rozbolavělá, ale taky se ukázalo, že zápletka vlastně není vůbec hloupá! Během svižného výslechu padají slušné perly, ten vyšetřovatel je borec. František Kovářík jako komorník se projevuje velmi stroze, ale u něj to bohatě stačí. Nejvíc mě upoutal pohled Miroslava Svobody. Škoda, že se u nás tehdy netočily horrory. Tenhle herec by určitě nouzí o role netrpěl. A pak tu máme roztomilou melodii Po tobě toužím a nejotisklejší otisky prstů, jaké jsem kdy viděla. Jedním slovem SKVOST. (09.09.2007)

Česká adaptace jedné z prvních zvukových německých detektivek (Erich Engels) je typickým odrazem doby, v níž podobné filmy vznikaly. Lze sice s povděkem kvitovat nefalšovaný pokus o hororovou atmosféru, ale v ději se postupně vynořuje tolik chyb a nejasností, že jakékoli napětí je rázem pryč. Navíc valná většina herců příšerně přehrává, Šejbalová se leká, Svoboda koulí očima, Hašler je spíš k politování... Nemalou zásluhu na tom, že film alespoň skvěle vypadá, má Jan Stallich, tehdy už kameraman světové úrovně. Snaha byla, ale zlaté časy českých krimi filmů mají teprve přijít. (04.10.2008)

Záhad bylo v tomto snímku mnohem víc než jen modrý pokoj, ale při troše dobré vůle a s přihlédnutím k faktu, že se psal rok 1933, hodnotím smířlivě.. Karel Hašler, František Kovářík, trojice přátel a oslavenkyně to sehráli obstojně, příběh o nevysvětlitelných úmrtích mě celkem zaujal a těch 70 minut bylo bezproblémově zvládnutelných.. (04.08.2021)